Ukrajina 2013 – 2014: Převrat v Kyjevě (1. část)

Koncem roku 2013 měla, ve stejné době jako Gruzie a Moldávie, parafovat asociační dohodu s Evropskou unií i Ukrajina. Evropská unie si ale jako podmínku kladla propuštění Julie Tymošenkové, která byla odsouzena za podpis dohody na dodávky ruského zemního plynu za cenu 400 dolarů za tisíc krychlových metrů, z vězení. Ukrajinský parlament propuštění Tymošenkové zamítl a ukrajinská politická reprezentace potom od parafování smlouvy odstoupila a začala se obracet k Rusku. Jedním z jeho cílů nepochybně bylo získat hospodářskou podporu, ať už od Ruska nebo od Evropské unie, protože ukrajinský stát byl na pokraji krachu. V září 2013 snížila agentura Moody’s rating Ukrajiny z B3 na Caa1 mimo jiné v důsledku poklesu ukrajinských rezerv v zahraničních měnách. Ukrajina totiž měla zaplatit 15 miliard dolarů na úrocích za zahraniční půjčky a její celkové rezervy v zahraničních měnách činily 20 miliard dolarů. Byla tak ohrožena ukrajinská finanční stabilita a hodnota ukrajinské měny. O zoufalém stavu ukrajinské ekonomiky svědčí i to, že ukrajinská vláda uvažovala o tom, že na 50 let pronajme čínské společnosti tři milióny hektarů ukrajinské půdy (5% rozlohy země). Evropská unie nabídla Ukrajině 160 miliónů Eur.

Tehdejší ukrajinský prezident Janukovyč bránil své rozhodnutí odstoupit od parafování asociační dohody s Evropskou unií tím, že by Ukrajina do roku 2017 potřebovala 160 miliard euro, které by jí umožnily „překonat kritické okamžiky“ a přišla by o 500 miliard euro v důsledku útlumu obchodu s Ruskem, které bylo jejím největším obchodním partnerem. Rusko údajně hrozilo omezením dodávek plynu, celními bariérami a zastavením projektů spolupráce.

Po oznámení svého rozhodnutí odstoupit od parafování asociační dohody s Evropskou unií odjel ukrajinský prezident do Číny a do Ruska. Co vyjednal v Číně, není známo. Při Janukovyčově návštěvě v Rusku snížil ruský státní podnik Gazprom ukrajinskému státnímu podniku Naftogaz cenu ruského zemního plynu na 268,5 dolaru za tisíc kubíků. Rusko se také rozhodlo obnovit dodávky ruské ropy do rafinerie v ukrajinské Oděse, kam už tři roky ropu nedodávalo. Vladimír Putin zároveň ohlásil, že Rusko nakoupí ukrajinské dluhopisy v hodnotě 15 miliard dolarů, tedy částce odpovídající úrokům z půjček, které měla Ukrajina splatit. To mohlo, pro danou chvíli, hospodaření ukrajinského státu zachránit.

Ukrajinská opozice ale uspořádala v zemi proti odstoupení od asociační dohody s EU demonstrace, kterých se zúčastnily statisíce lidí. Demonstranti žádali, aby Ukrajina vstoupila do Evropské unie a do NATO. Jednalo se převážně o obyvatele západní části Ukrajiny, která v minulosti byla ovládána Litvou, Rakousko-Uherskem a Polskem, zatímco východní část Ukrajiny byla historicky součástí Ruska. Jakkoli byla Ukrajina jeden stát, obyvatelé východní a západní části Ukrajiny proti sobě bojovali v 1. i 2. světové válce – v té bojovala západoukrajinská Banderova Ukrajinská osvobozenecká armáda (OUN – UPA) proti východoukrajinským partyzánům a sovětské armádě. V důsledku těchto historických rozdílů se navíc na jihovýchodě Ukrajiny mluvilo převážně rusky a ne ukrajinsky. Ukrajinský stát vytvořil po staletích jeho neexistence Sovětský svaz po 1. světové válce. Vedle pozemkové reformy to byl druhý hlavní slib, který přesvědčil Ukrajince, aby se přidali k bolševické revoluci.

Koncem roku 2013 demonstrace na kyjevském náměstí Nezávislosti (Majdanu) postupně slábly a když byla na konci prosince 2013 zbita opoziční novinářka, vyšlo do ulic Kyjeva protestovat jen asi 20 tisíc lidí.

Ukrajinská vláda se pokusila využít ubývajícího počtu demonstrantů (v té době už v ulicích demonstrovali jen tisíce lidí) a v polovině ledna odhlasoval parlament zákony, které omezovaly práva demonstrantů. Demonstranti mohli být pokutováni nebo vězněni za nošení masek nebo přileb. Za nepovolené stavby jevišť a stanů, stejně jako za blokádu veřejných budov mohli být trestány přísněji. Navíc byl vydán soudní příkaz, podle kterého se až do 8. března nesmělo demonstrovat v centru Kyjeva. Proti těmto zákonům přišlo do centra Kyjeva protestovat přes 100 tisíc lidí.

Během pokračujících demonstrací začali demonstranti obsazovat vládní budovy v Kyjevě a v řadě dalších měst v západní a centrální Ukrajině budovy státní správy. Vláda tak ztrácela kontrolu nad děním v zemi a události na Ukrajině se dostaly na pořad mezinárodních jednání. Evropská unie, vedená Německem a Francií, viděla v těchto událostech šanci, jak rozšířit svou moc a své působení o velký kus na východ a USA cestu k podrobení si Ruska, které jim oponovalo při jejich snaze získat pod svou kontrolu celý svět absolutní vojenskou převahou.

V německém Mnichově byla 31. 1. zahájena každoroční bezpečnostní konference, které se účastní členské státy NATO, východoevropské země, Rusko, Čína, Japonsko a Indie. V roce 2014 byla jedním z hlavních témat situace na Ukrajině. Západní diplomaté prohlašovali, že ukrajinská vláda násilně potlačuje vůli občanů, kteří chtějí, aby se Ukrajina s Evropskou unií sblížila, ruský ministr zahraničí zase kritizoval západní vlády, že přehlížejí útoky demonstrantů na policii a obsazování vládních budov a obvinil Západ z vměšování a podněcování nepokojů . Americký ministr zahraničí odpověděl: „Většina Ukrajinců chce žít ve svobodné zemi… Spojené státy i Evropská unie nadále podporují Ukrajince v jejich boji“. Pro USA to byla vynikající příležitost, jak Rusko, které jim oponovalo při pokusech napadnout vojensky Irán a Syrii, oslabit, s perspektivou, že umístí americké vojenské základny do vzdálenosti nějakých 700 km od Moskvy. (ZDE)

Do Mnichova přijeli i vůdci ukrajinské opozice Vitalij Kličko a Arsenij Jaceňuk, se kterými se sešli ministři zahraničí USA, Francie a Německa. Vůdci opozice je během rozhovorů žádali, aby proti ukrajinské vládě zavedli sankce, ale jen USA byly ochotné o tom uvažovat (americká vláda sankce zvažovala už od začátku demonstrací). Po návratu na Ukrajinu promluvili Arsenij Jaceňuk a Vitalij Kličko v Kyjevě k asi 60.000 demonstrantům a vyzvali Ukrajince, aby zakládali domobrany „na každém dvoře, v každém okrese, v každém domě“.

Už v úterý 4. února připustil prezident Janukovyč nové parlamentní a prezidentské volby a vyloučil použití síly proti demonstrantům. Parlament, ovládaný jeho stranou, ale odmítnul omezit moc prezidenta. Ve stejný den navrhlo vedení Nejvyššího sovětu autonomní republiky Krym, v jehož obyvatelstvu mají velkou převahu Rusové, ústavní změny a požádalo ruského prezidenta, Vladimíra Putina, aby byl garantem zachování autonomního statusu Krymu v rámci Ukrajiny a „neporušitelnosti práv a svobod naších občanů“. O návrhu se mělo hlasovat 19. 2. 2014. (ZDE)

Další neděli, 9. 2. 2014, přišlo v Kyjevě, stejně jako předchozí víkend, demonstrovat asi 30.000 lidí. Ve stejný den oznámila ukrajinská bezpečnostní agentura, že uvedla do pohotovosti protiteroristické jednotky v důsledku možství bombových hrozeb proti letištím, ropným a plynovým potrubím apod.

Ukrajinská vláda propustila 15. února 234 zadržených demonstrantů a jako podmínku k zastavení soudních řízení proti nim požadovala vyklizení vládních budov obsazených demonstranty. Termín vyklizení budov stanovila na 17. února.

Místo toho ale začalo na obou stranách přibývat násilných akci. Mezi demonstranty patřili k nejaktivnějším příslušníci Pravého sektoru – vesměs fotbaloví fanoušci s násilnými sklony a členové nacionalistické strany Svoboda. Ve čtvrtek 20. 2. se demonstranti rozhodli dobýt zpátky část Náměstí Nezávislosti, obsazeného policií s použitím Molotovových koktejlů a kamení. Na demonstranty začali ze střech střílet odstřelovači. Přesto se demonstrantům podařilo obsadit celé náměstí a otevřít průchod pro příchod dalších demonstrantů. Jejich počet dosáhl asi 30 tisíc. Při příchodu posil bylo zastřeleno 10 lidí. Policisté dostali bojové zbraně a počet mrtvých vzrostl na 75. Počet zabitých policistů vzrostl na 13, zraněno jich bylo 565, 130 z nich, podle ukrajinského ministerstva vnitra, utrpělo střelné rány. Ve čtyři odpoledne drželi demonstranti jako rukojmí 67 policistů. Na stránkách ukrajinského ministerstva vnitra stálo, že policisté mají právo použít k jejich osvobození i zbraní.

V tentýž den začal prezident Janukovyč jednat o řešení krize s ministry zahraničí Polska, Německa a Francie. Rusko vyslalo k jednání ruského ombudsmana. Do rána Evropští ministři vyjednali s Janukovyčem a opozicí vytvoření prozatímní vlády národní jednoty, návrat k ústavě z roku 2004, podle které měl prezident omezenou moc a vyhlášení parlamentních a prezidentských voleb v prosinci téhož roku. Ruský ombudsman dohodu odmítl podepsat. (ZDE)

V pátek 21. 2. ráno se demonstranti znovu pokusili zaútočit na parlament, ale zastavila je střelba. O půl jedenácté dorazila do Kyjeva asi stovka uniformovaných policistů ze západoukrajinského Lvova s cílem chránit demonstranty na Majdanu (náměstí Nezávislosti). Odpoledne podepsali vůdcové opozice, Vitalij Kličko ze strany Udar, Arsenij Jaceňuk, předseda strany Baťkivščyna (Vlast) a Oleh Ťahnybok z nacionalistické strany Svoboda, dohodu s prezidentem, kterou vyjednali evropští ministři zahraničí. Radikálnější skupiny ale podpis smlouvy nepodpořily a považovaly ústupky prezidenta za nedostatečné. Na podpis dohody reagoval ukrajinský parlament tím, že odhlasoval zákon, který omezoval pravomoci prezidenta a schválil zákon, podle kterého mohla být propuštěna z vězení bývalá předsedkyně ukrajinské vlády, Julie Tymošenková. Večer potvrdil šéf Janukovyčovy administrativy vypsání prezidentských voleb na prosinec téhož roku. (ZDE)

V sobotu 22. 2. 2014 ráno už ozbrojené jednotky opozice, které tvořily vesměs skupiny vyčleněné ze strany Svoboda, ovládaly celý Kyjev, včetně vládních budov, ministerstva obrany, sídla parlamentu a prezidenta.

Není zde článek celý?