Václav Klaus je moc smutný, jak to v roce 2017 všechno dopadlo

Zdá se, že protiunijní revoluce a tažení Donalda Trumpa nějak uvízly na mělčině a už to dopadá jako kdysi „Arabské jaro“. Výsledky neslavné.

Na svých stránkách Klaus citoval svou prosincovou řeč (14. prosince 2017) na setkání Euro business breakfast v Praze.

Klaus řekl: Velká Británie brexit sice ještě neodpískala, ale její rozpaky, nepřesvědčivost, nedůslednost a nekoncepčnost jsou pro mnohé z nás velikým zklamáním. Stále při svých cestách po Evropě opakuji, že my už jsme po půl roce od voleb, které byly v červnu 1992, rozdělovali stát, zatímco oni mají od referenda rok a půl a nic moc se neděje. Snaží se nám říkat, že to mají těžší, což je i není pravda. Mají sice v Bruselu nepřátelského protihráče, to Slováci v Praze neměli, ale aktivní musí být oni, nedá se čekat, že budou aktivní Juncker s Tuskem.

Trápí je costs, tedy náklady brexitu – dívají se na mne překvapeně, když jim říkám, že musí začít od benefits. Buď je pro ně dostatečným benefitem návrat rozhodování o jejich vlastní zemi z Bruselu do Londýna, nebo to neměli chtít. Že budou costs malé a krátkodobé, což víme na základě naší zkušenosti, nechápou nebo nevěří. Přijali argumentaci druhé strany. Znovu opakuji – je-li to tak, pak jsem se v Britech zklamal.

Pokud se Klaus v Britech zklamal, měl by asi upřesnit, v jakých Britech. Brexit zvítězil jen těsnou většinou a poslední průzkumy ukazují, že by to při novém referendu dopadlo nejspíš opačně. Opět těsnou většinou, takže to budí dojem, že kdyby se házelo mincí, mělo by to stejný efekt a vyšlo by to levněji a celá ta dnešní truchlohra by se dala svést na osud.

Protože žádný osud není, mají odpovědnost lidé. Výsledkem je, že hlavní hlasatel brexitu Farage zalezl do svého bruselského úkrytu a oddává se ginu a lítosti nad sebou. Brexit teď provádějí lidé, kteří ho nechtěli a jimž teprve teď, stejně jako občanům, dochází, co to vlastně bude znamenat.

Argumentovat náklady na rozdělení Československa je mimo, protože rozdělení jedné menší země na dvě ještě menší, které ale vzápětí zakotvily v Evropské unii, je jiný případ, než když se Británie odtrhne z půlmiliardového společenství a jeho jednotného trhu. Na světě není jiná komunita, která může zaujmout místo Unie. Spojené státy to nebudou, a pokud by někdo za nového partnera považoval Čínu, aby se nedivil. Brexit byl utopický projekt, ne EU. Československo se skládalo ze dvou částí, kdy v jedné samostatnost spíše chtěli a v té druhé lidem zas tak moc nevadila. To je něco úplně jiného než případ Británie, kde věc vidí proti zbytku země zcela jinak ve Walesu, Skotsku, Severním Irsku a v Londýně.

Klausův pláč pokračuje: Před rokem se zdálo, že existuje naděje na změnu ve Francii (ale přišel Macron), v Rakousku (ale do úřadu byl dosazen Van der Bellen), v Holandsku (Wilders – i když neprohrál – nezvítězil), v Německu (AfD se sice slušně dostala do Bundestagu, ale tím se buď tak vyčerpala nebo uspokojila, že už o ní není slyšet). Letošní, pro mne velmi smutnou novinkou je to, že Španělsko nemilosrdně – za potlesku Bruselu – zlikvidovalo katalánskou „la rebelión de las masas“, Ortegovu vzpouru davů. Junckerové se po loňském roce otřepali, pookřáli a znovu nadechli. Žádnou pozitivní změnu v Evropě nevidím, v tomto smyslu je rok 2017 evidentním zklamáním.

Jen na okraj si všimněme Klausova obratu, že v Rakousku „do úřadu byl dosazen Van der Bellen“. Jak dosazen? My jsme dosud žili v domnění, že byl zvolen. Dokonce kvůli opakované volbě dvakrát.  Když jde o Katalánsko, najednou se Klausovi líbí „vzpoura davů“. Poslední volby tam ale spíš potvrdily patovou situaci.

Exprezident rád vystupuje jako mluvčí jakési zdravé lidové moudrosti stojící proti bruselské byrokratické a neomarxistické mašinerii. Masy tady ale Klausovo poselství nějak nepochopily a podle průzkumů v Evropě spokojenost s Unií roste. Ostatně třeba v Polsku je to 80 procent občanů.

Masy zřejmě stále žijí ve falešném vědomí, abychom to řekli marxisticky, a „předvoji“ se pořád nepodařilo je vyvést z temnot. Tak snad se povede načerpat nějaké inspirace, až Putinův přítel Jakunin zase uspořádá svou sedánku na ostrově Rhodos.

Není zde článek celý?