Vítač Zeman: Svět není tak prorusky srozumitelný, jak nám chce prezident namluvit

Miloš Zeman se ve finále předvolebního klání o post prezidenta republiky prezentuje jako ostřílený matador, kterému je vše jasné, všude byl a všechno zná, takový náš notně sebevědomý všeználek. O vládě má jasno – vyhovuje mu Babiš (a to vyhovování je vzájermné), preferuje menšinovou vládu ANO, s podporou ČSSD a KSČM nebo SPD. Nabízí se jako neohrožený ochránce našich národních zájmů, který mimo jiné zachraňuje naše výrobce otevíráním dveří na ruský a čínský trh.

Za stěžejní téma si vybral u nás imaginární migraci. Téma použil v inzerátech i v billboardech, v nichž se ve své nekampani vymezuje vůči svému protikandidátovi. Bude na stráži před těmi dvanácti uprchlíky, které u nás máme. A rozhodně k nám nepustí další hordy islamistických krvežíznivců. Jde o pragmatickou úvahu. Když se s tímto fiktivním tématem dostal Okamura do Sněmovny, tak proč by se s tím nesvezl i Zeman, a nepomohl si tak se udržet na Pražském hradě?

Protikandidát je údajně nejen kavárna, sluníčkář, ale hlavně vítač. A to čtenářům Parlamentních listů a divákům TV Barrandov stačí. A co na tom, že to není pravda. Důležité je vítězství, na způsob dosažení se už pak nikdo ptát nebude. Prostě a jednoduše ring volný, aneb účel světí prostředky.

Je třeba si nejprve ujasnit pojmy. Je zásadní rozdíl mezi legálním prověřeným válečným uprchlíkem a nelegálním neprověřeným ekonomickým migrantem. V tom prvním případě jde o humanitární pomoc, ke které jsme vázáni Ženevskou úmluvou o uprchlících, což je multilaterální mezinárodní dohoda vypracovaná na půdě OSN v roce 1951. Úmluva vychází z článku 14 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948. Článek 1 této úmluvy přesně definuje status uprchlíka. Úmluva přesně stanoví, kteří lidé na tento status nárok mají a kteří ne, např. váleční uprchlíci.

O tom druhém případě – nelegálním a neprověřeném ekonomickém migrantovi není vůbec řeč. A u těch válečných uprchlíků se pak bavíme o dočasném pobytu, teprve potom o možném azylu a případném trvalém začlenění do společnosti. To je podmíněno bezúhonností žadatele, respektem k našim zákonům, pracovním zařazením a jazykovou zkouškou z českého jazyka. Tímto způsobem přistupovala ČR k uprchlíkům z balkánské války v první polovině devadesátých let, kterých byli desetitisíce.

Číslo, které se v souvislosti s přerozdělovacími mechanismy uvádělo pro ČR bylo 2 600 válečných uprchlíků, kteří jsou dnes převážně v Itálii a Řecku. To by hypoteticky znamenalo, že by na jeden okres ČR připadlo cca 30 osob, včetně dětí, kterým by náš stát poskytl akutní pomoc. Nikdo by jim nestavěl mešity apod. Opakuji, že by se jednalo o legální prověřené osoby z nejvíce ohrožených oblastí, kde stále probíhají otevřené válečné operace. Jedná se o nevinné civilní oběti konfliktu, který jim vzal domov i naději budoucího bezpečného žití.

Je třeba zdůraznit, že většina uprchlíků syrské války prchá nejen před hordami islámského státu, ale zejména před zvěrstvy diktátora Asada, který neváhal použít vůči svým spoluobčanům, tedy civilním cílům ve vlastní zemi, i jedovatý plyn sarin. Naposledy se tak stalo v dubnu minulého roku nedaleko města Aleppa, při němž zahynulo 80 civilních obětí, včetně dětí. K tomuto závěru dospěli vyšetřovatelé OSN. Podstatná část syrských uprchlíků prchá také před ruským bombardováním. Rusko je nejaktivnějším vnějším prvkem války na území Sýrie. Využívá k tomu své dvě vojenské základny, ale také pomoc Číny, která by se pak ráda podílela na obnově Sýrie a posílila tak svůj budoucí vliv v oblasti.

Na straně Asada bojují i ozbrojené složky libanonské šiítské militantní organizace Hizballáh, kterou podporuje Irán (jeho revoluční gardy). Evropská unie zařadila Hizballáh 22.7.2013 na seznam teroristických organizací. Své zájmy uplatňuje i rozpínavé Turecko, jehož cílem jsou kurdské jednotky, které bojovaly proti ozbrojencům islámského státu. Turecko vystupuje v posledních měsících jako spojenec Ruska, byť se jedná o členskou zemi NATO.

Ten svět není tak prorusky srozumitelný, jak se nám snaží Miloš Zeman namluvit. Ono s tím vítáním je to, zdá se, trochu jinak. Tím skutečným vítačem není pan Drahoš, nýbrž pan Zeman. To on tady vítá zájmy Ruska a Číny. Dělá z ČR trojského koně jejich zájmů ve strukturách EU a NATO. Nemyslím si, že si většina obyvatel České republiky přeje, aby se z jejich země stal mix ruské gubernie a čínské kolonie. Náš zahraniční obchod je z více než tří čtvrtin propojen se zeměmi EU. To je náš domov, je to naše ekonomické, bezpečnostní i hodnotové ukotvení, jakkoliv není EU vzorem dokonalého ideálu, což ostatně není ani naše vlast. Je dobré mít vyvážené a dobré vztahy se všemi zeměmi, včetně těch vztahů obchodních, ale je třeba vždy zdůrazňovat to slovo vyvážené, nikoliv vazalské. S ruskou sférou vlivu máme své bohaté neblahé zkušenosti a učit se jezdit do Číny stabilizovat společnost od jejich komunistické strany je za hranicí představitelného. Stejně jako otevírat dveře pro vládní angažmá našim komunistům a extrémistům.

Pokud snahám Miloše Zemana o posunutí naší země do náruče Ruska a Čína nevystavíme o tomto víkendu stopku, pak to může mít pro naší zemi katastrofální důsledky. Pokud Zeman se svými přáteli Okamurou a spol. prosadí naše vystoupení z EU, přesně podle zadání architektů ruské hybridní války, pak by nám reálně hrozil i dramatický pokles průměrné životní úrovně, i když připouštím, že dnešní hradní kamarila a donátoři zemanovy nekampaně by na tom asi vydělali.

A ještě dovětek k výzvám japonského migranta Okamury ohledně islámu. Je třeba se vyvarovat zjednodušenému pohledu, a stavět rovnítko mezi islámem a islámským extrémismem. Extrémismus má různé podoby. Krom toho je poněkud nerozumné vyhlašovat svatou válku náboženství, které vyznává na světě asi 1,7 miliardy lidí, a to nejen v arabských zemích.

Nikdo nikoho aktivně nezve ani nevítá, jenom bychom neměli zapomínat, že jsme stále ještě součástí společenství civilizovaných zemí, které se opírají o humanismus, sdílenou odpovědnost a vzájemnou solidaritu. A to není ani přepjatá korektnost a ani multikulturní naivita či zrada našich hodnot, naopak.

Není zde článek celý?