Zeman nadbíhá Okamurovi a KSČM. Chce přímou demokracii a vysoké daně

Prezident Miloš Zeman prokázal v debatě na TV NOVA značnou dávku farizejství a programového zacílení do levicového tábora, na voliče SPD, KSČM a části ČSSD. Pokud ho skutečně trápí její propad, nese na něm lví podíl. Posílením přímé demokracie se chce zalíbit Okamurovi, vysokým zdaněním bohatých hájí zájmy komunistů.

Miloš Zeman, který údajně nevedl kampaň a před prvním kolem voleb se neúčastnil žádné z mnoha debat prezidentských kandidátů, náhle vyžadoval čtyři. Jiří Drahoš akceptoval dva duely, na Primě a v České televizi. Výhrady, že měl přistoupit na všechny střety, nedávají smysl už z dramaturgického hlediska. Ovšem to, co prezident předvedl v sebechvalné sólojízdě se slabým moderátorem na TV Nova, stojí za pozornost.

Lituje pádu ČSSD?

Jak si vysvětlit Zemanovo vyjádření, že za nejhorší moment působení v úřadu považuje pád ČSSD na sedm procent? „Tuto stranu jsem osm let vedl a osobně se mě to dotýkalo,” uvedl. I proto prý jmenoval Babišovu vládu tak rychle, protože „nepovažoval za dobré, aby byla dál vláda v čele s člověkem, který způsobil takový propad preferencí pro ČSSD“.

ČSSD jistě doplatila na soužití s predátorem, který si přivlastnil úspěchy ve vládě, zatímco ji ostřeloval s pomocí svých médií. Zeman však zapomněl, že to byl právě on, kdo dnes trestně stíhanému premiérovi čtyři roky kryl záda, navštěvoval ho v době vládní krize na Čapím hnízdě, a s neskrývaným entuziasmem dělal vše pro to, aby společně s ním zadupával Sobotkovu ČSSD do země.

Prezident v pořadu zopakoval, že by upřednostnil menšinovou vládu s podporou sociální demokracie, komunistů nebo SPD. Této konstelaci odpovídá i jeho představa, že by v České republice nejraději zavedl švédský model progresivního zdanění, aby byl dostatek peněz na nákladné sociální programy.

Zeman, který v sobě socialistu nezapře, tuto v našich podmínkách fantaskní vizi opakuje už řadu let, jako by ani nevnímal, co se v Evropě děje. Už v minulosti se mu ideu vysokých daní, které ve Švédsku patří mezi nejvyšší na světě, snažila řada ekonomů vymlouvat. Marně.

Daň z příjmu až 56 procent

O nereálnosti těchto plánů svědčí rozdíl v daňové kvótě, tedy v podílu daňového zatížení k HDP. Zatímco v České republice stoupne příští rok na 34,6 procenta, ve Švédsku je zhruba o deset procent vyšší, což by znamenalo zvýšení celkové daňové zátěže o stovky miliard korun.

Zeman v pořadu zmínil, že ve Švédsku nejvyšší sazba daně z příjmu dosahuje u nejbohatších plátců 56 procent. To je dokonce podstatně více, než má dnes v programu KSČM. Přitom v této skandinávské zemi bylo ještě hůř, než se daňová zátěž za konzervativních vlád snížila. Extrémní zdanění minulé doby nejlépe ilustruje případ spisovatelky Astrid Lindgrenové, autorky Pipi Dlouhé punčochy, které byla v roce 1976 vyměřena daň ve výši 102 procent příjmu. Ráj na zemi.

I dnes je švédský daňový systém kritizován OECD jako složitý a s přílišnou výší zdanění. Tamní veřejný sektor zaměstnává neskutečných 30 procent pracovníků, což je vysoko nad průměrem členských zemí OECD, který se drží na 15 procentech. Byrokratické řízení státu umožňuje, že tu stále mnoho lidí žije ze státní podpory. Ještě více mladých nadaných Švédů však utíká před vysokými daněmi do zahraničí.

Švédský model je nepřenosný

Hluboce zakořeněná tradice švédského sociálního státu postupně bere za své. Je pozoruhodné, že si tohoto vývoje nevšiml zrovna Miloš Zeman, který klade takový důraz na přistěhovaleckou kartu. Právě štědrý sociální systém je lákadlem pro desítky tisíc nelegálních ekonomických migrantů, jejichž přílivu a začlenění do společnosti v poslední době nedokáže vláda efektivně čelit, a významně zatěžuje veřejné rozpočty. Mnozí z nich končí jako levná pracovní síla na černém pracovním trhu, což zvyšuje daňové úniky.

Severské země, včetně Švédska, se sice stále umisťují vysoko v žebříčcích životní úrovně, jejich obyvatelé za to ale nevděčí vysokým daním a rozsáhlému vlivu státu. Jejich úspěšnost pramení z jejich historických vlastností, jako je vysoká pracovní morálka, osobní zodpovědnost, sociální soudržnost a v neposlední řadě důvěra ve státní správu.

Platí totéž i pro naše prostředí, v němž je dnes podporována atmosféra závisti, fízlování, honu na podnikatele a na byrokratickém potlačování osobní aktivity? Přesto je představa tohoto „ráje na zemi“ lákavá a jistě lahodí mnoha uším.

Miloš Zeman vyšel vstříc nejen zastáncům vysokých daní a všudypřítomné pečovatelské ruky státu, ale i přímé demokracie. Na tuto strunu hraje radikální hnutí Tomia Okamury. Jeho pojetí měkce nastavených a závazných celostátních referend by přitom zlikvidovalo parlamentní demokracii.

Nebezpečná celostátní referenda

Lze si přitom dobře představit, jaký klacek by do rukou dostaly takové odbory a jiné nátlakové skupiny, jejichž vliv na rozhodování státu by jenom vzrostl. V podobných případech platí, že je jednodušší zmobilizovat odpůrce vůči čemukoli, než zastánce nebo neutrály, které lidová hlasování nezajímají. Populisté všeho druhu by měli pré, Švýcarsko a jeho referenda jsou historicky někde jinde.

Miloš Zeman si zjevně spočítal, že ho v prvním kole volili sympatizanti především KSČM, SPD a levicového elektorátu hnutí ANO, kam se proti parlamentním volbám v roce 2013 přesunulo více než půl milionu voličů sociální demokracie a komunistů.

Na tuto kartu, ve snaze mobilizovat dominantně voliče těchto stran, kteří v prvním kole zůstali doma nebo volili někoho jiného, vsadil i nyní. Druhé kolo voleb bude i o tom, kolik lidí dá přednost okaté licoměrnosti a hrubému populismu současné hlavy státu.

Není zde článek celý?