Zeman ztratil tři čtvrtě milionu hlasů. Sázka na Babiše mu zatím nevychází

Podle očekávání první kolo prezidentské volby vyhrál Miloš Zeman, ale získal méně hlasů, než očekával. Proti minulým volbám ztratil 730 tisíc hlasů. Příliš zatím nezabrala podpora Andreje Babiše a Tomia Okamury. Pro druhé kolo má Zeman nižší potenciál než jeho soupeř Jiří Drahoš, rozhodne ale účast prezidentových odpůrců.

Nejzajímavější zprávou prvního kola je skutečnost, že příliš nezafungovala hlasovací koalice ANO, SPD Tomia Okamury a komunistů. Tedy těch stran a hnutí, které ústy svých předsedů deklarovaly současné hlavě státu podporu. Volební účast byla podobná jako ve sněmovních volbách, přesto Zemanovi chybělo v součtu půl milionu hlasů, jichž v nich tyto tři strany v součtu dosáhly. Ani to by mu však na vítězství už v prvním kole nestačilo.

Oslabení hnutí ANO

Týž efekt se projevil ve druhém kole doplňovacích senátních voleb na Trutnovsku, kde drtivě prohrál kandidát hnutí ANO Jiří Hlavatý. Hlavatý, kvůli němuž se volby opakovaly, znechutil nemálo voličů svojí nekompetencí a arogancí. Přesto sázel na to, že mu pomůže výrazně vyšší účast ve druhém kole (59 procent) díky souběhu prezidentských voleb.

Hluboce se mýlil. Získal pouhou třetinu hlasů, než jeho konkurent Jan Sobotka (STAN), podporovaný ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Debakl výstředního miliardáře se dá vyložit tak, že ho voliči vytrestali za podivné chování, kdy na ně svalil vinu za neplánovaný postup do sněmovny. Může to ale znamenat i náznak, že oslabuje podpora hnutí ANO, které si až příliš zadává s komunisty a kontroverzním radikálem Okamurou.

Jiná situace než v roce 2013

Letošní prezidentské volby jsou diametrálně odlišné od těch startovacích v roce 2013. Liší se jak atmosférou, tak společenským prostředím. Před pěti lety se karty rozdávaly poprvé v době odeznívání ekonomické krize, a ve druhém kole Miloš Zeman uspěl díky významným přesunům voličů od svých soupeřů.

Mohl tehdy počítat s velkým rezervoárem levicových hlasů, odevzdaných v prvním kole Jiřímu Dienstbierovi (ČSSD). Osobní podporu mu vyslovili další neúspěšní kandidáti: původní favorit Jan Fischer, Vladimír Franz a Jana Bobošíková. Na Fischera si Zeman na oplátku vzpomněl při sestavování vlády Jiřího Rusnoka, kde mu zajistil post ministra financí.

Zemanovi tyto mohutné transfery téměř 1,5 milionu voličů ve druhém kole zajistily celkem 2,7 milionu hlasů, což dnes vypadá jako nedostižná meta. Nyní je zcela jiná situace, kdy prezident svůj post obhajuje proti osmi soupeřům. Pokud jeho tým sázel na vítězství v prvním kole, zmobilizoval o 730 tisíc voličů méně, než ve srovnatelném druhém kole v roce 2013.

Referendum o Zemanovi

Miloš Zeman má pro druhé kolo proti minulým volbám nesrovnatelně nižší potenciál, podporu mu slíbil pouze Petr Hannig s nepatrným ziskem. Druhého v pořadí Jiřího Drahoše už podpořili Pavel Fischer, Michal Horáček, Marek Hilšer a Mirek Topolánek, přičemž tento blok dává dohromady tři miliony hlasů proti necelým dvěma milionům Miloše Zemana.

To zdaleka neznamená, že je rozhodnuto, prosté součty mohou být zavádějící. Zemanovi se může podařit zmobilizovat více voličů, kteří v prvním kole zůstali doma. Jeho fanatičtí stoupenci budou štvát „venkov“ proti Praze, kde Jiří Drahoš jako v jediném kraji vyhrál.

U Drahoše může nastat jiný efekt. Nejspíše získá většinu těch voličů, kteří dali v prvním kole přednost jiným kandidátům, i části těch, kteří si počkali na druhé kolo. Současně ale může částečně ztratit, pokud u řady jiných převládnou osobnostní či programové animozity a odmítnou se „referenda o Zemanovi“ zúčastnit.

Babiš rezervovaně

Nejednoznačné výsledky voleb přitom nastínily, že spojenectví mezi Zemanem a Babišem není tak ocelově pevné. „Zaregistroval jsem, že mě podpořily tak různorodé osobnosti jako Andrej Babiš nebo Karel Gott. Jen doufám, že půjdou i k druhému kolu voleb, protože tam začíná vše od nuly,“ uvedl Zeman po skončení prvního kola.

Obě „různorodé osobnosti“ však tento výrok následně korigovaly. Karel Gott prostřednictvím své mluvčí popřel, že by kdy Zemanovi podporu vyslovil. To je nepříjemný lapsus, jenž může poznamenat výsledek voleb víc, než bizarní číslo angolské amazonky ve volební místnosti, které tolik – na rozdíl od Miloše Zemana – pobavilo Vladimíra Kruliše z hradního protokolu.

Ani Babiš prezidenta příliš nepotěšil, zřejmě při vědomí, že jej zdaleka ne všichni voliči hnutí ANO podpořili. „Pokud chce prezident uspět v druhém kole, tak by měl jasně deklarovat, že nechce naši zemi orientovat na Východ, že nechce orientovat naši zemi na Rusko a Čínu a že to dělá jenom pro naše firmy, které tam chtějí dělat byznys,“ řekl premiér a dodal, že by se měl distancovat od některých svých spolupracovníků. Tímto pošťouchnutím dal najevo, že se nechce se Zemanem propojovat bezvýhradně.

Tvrdé oříšky

Pro Zemana představují Babišovy „dobře míněné“ rady tvrdé oříšky. Svoji příchylnost k východu, doloženou celou sérií aktivit a výroků, jedním prohlášením nezvrátí.  Až příliš často jednal v Putinově zájmu, o čemž svědčí mimo jiné jeho skandální říjnový výrok na půdě Rady Evropy, kdy ruskou anexi Krymu označil za „fait accompli“, tedy hotovou věc. Vyslovil se pro to, aby Ukrajina jednala s Ruskem o kompenzaci, což bylo v přímém rozporu nejen s pozicemi spojenců, ale i české vlády.

Co se týká „některých spolupracovníků“, byli jimi jistě míněni hradní kancléř Vratislav Mynář, který po čtyřech letech nedostal bezpečnostní prověrku, a šedá eminence Hradu Martin Nejedlý, napojený na ruský kapitál. Bez nich by ovšem Zeman nemohl existovat. Přes příbuzenskou Stranu práv občanů a „bílého koně“ Spolek přátel Miloše Zemana organizovali i jeho volební (ne)kampaň s nejasným finančním zázemím.

V jedné věci Miloš Zeman pravdu má. Druhé kolo začíná od nuly a sázky na jakýkoli výsledek jsou předčasné. Nejspíš lze očekávat ostrý a vyrovnaný boj, poznamenaný voličskou účastí obou táborů. Jedno ale platí beze zbytku. Kdo z prezidentových oponentů v prvním kole nepřijde k volbám podruhé, de facto volí Zemana i s jeho toxickým okolím a napojením na zájmy Agrofertu.

Není zde článek celý?