Dohoda o vládě? Možná až v květnu aneb Čekání na Godota

Dohoda o vládě bude až v květnu, zní v kuloárech. Možná. Zatím se jednotlivé kombinace komplikují, až vzájemně vylučují. Dnes premiér v demisi čeká na výsledek sjezdu rozpolcené ČSSD, která může o vstupu do vlády rokovat několik měsíců. Výsledek je nejistý. Divadlo ve stylu absurdního dramatu Čekání na Godota pokračuje.

Současné sestavování vlády začíná symbolicky připomínat dílo Samuela Becketta. Dvě hlavní postavy klasické divadelní hry, vedoucí spolu chaotický rozhovor, čekají na tajemného pana Godota, který má změnit jejich životní osudy. Godot však nakonec nepřišel.

Určitě počkám

V podobné situaci se dnes nacházejí Andrej Babiš a Vojtěch Filip, jejichž vládní spojenectví se už zdá nevyhnutelné. Jelikož ve sněmovně disponují pouhými 93 hlasy, potřebují třetího do party, který jim zajistí potřebnou většinu. Dlouho byl hlavním favoritem Tomio Okamura s jeho panoptikální družinou, nicméně dnes se objevil nový „Godot“, kterým může být ČSSD po jejím sjezdu plánovaném na 18. února.

Rozložená sociální demokracie si však dává na čas a uvažuje o druhém sjezdu v květnu, který by definitivně rozhodl o její účasti či neúčasti ve vládě. Tento scénář přinášejí Lidové noviny (12. 2. 2018) a potvrzují jej i další tam tamy zevnitř ČSSD, jejíž sjednocení za jedním proudem se nyní zdá v krátké době nepředstavitelné. Pokud vůbec.

Premiér už vzkazuje, že si „určitě počká na nové vedení“. Nikam nepospíchá a může pokračovat v čistkách ve státní správě. Tváří se, že ačkoli je jeho menšinová vláda v demisi, může vládnout plnohodnotně a neomezeně, jak mu nalinkoval prezident Miloš Zeman, navyklý ohýbat ústavu podle libosti.

Premiérovy sny

Andrej Babiš dává najevo, že je úplně vedlejší, jestli má vláda důvěru, protože hodlá naplňovat i programy ostatních stran, které mu je podle jeho představ budou schvalovat. Ve skutečnosti podpoří jen to, co si vybere, a co mu umožní před veřejností slíznout smetanu. V přivlastňování cizích zásluh je mistr nad mistry.

Tento novátorský přístup je jen volným pokračováním předvolební mystifikace O čem sním, když náhodou spím. Nemá žádnou oporu v normálním politickém životě. Andrej Babiš za čtyři roky nevstřebal základní politická pravidla a stále trvá na tom, že bude řídit stát jako Agrofert. Má dojem, že se vše bude podřizovat jeho snovým představám a pragmatickým zájmům, stejně jako v byznysu, kde v jeho pojetí platí jen síla, a altruismus a hledání kompromisů jsou projevem slabosti.

Babišovi velmi nahrává Miloš Zeman, se kterým je schopný dohodnout se na čemkoli. Vychází mu vstříc a jistě předpokládá, že premiér bude na oplátku pozorný vůči požadavkům hradního klanu.

Stop stav přijímání zásadnějších zákonů

Pokud se dějství hry ubírá tímto směrem a Andrej Babiš nehodlá ustoupit, bylo by naprosto žádoucí a logické, aby poslanecká sněmovna do té doby, než bude zřejmá stabilní vládní většina, z principu přistoupila na stop stav schvalování zákonů, které nemají akutní povahu. Tím méně pokud jde o zásadní změny, které mohou měnit ústavní pořádek v zemi. Jinak přistoupí na absurdní pravidla Babišova světa, kde vláda s důvěrou je nepodstatná formalita.

Sem patří zejména posilování prvků přímé demokracie, včetně populistického a zneužitelného obecného referenda k takřka libovolným tématům, a přímé volby starostů a hejtmanů, která může paralyzovat chod měst a obcí. Atak na oslabování zastupitelské demokracie je tak robustní, že si nelze představit, že jej bude předkládat nebo podporovat vláda v demisi.

To samé platí o takových zákonech, jako je naprosto zbytečný daňový balíček ministryně financí Aleny Schillerové, který přináší jen kosmetické změny v čistých příjmech v řádu stokorun ročně a navzdory původním slibům nepředstavuje zjednodušení, ale naopak zkomplikování daňového systému zejména pro podnikatele.

Papiňák před výbuchem

Vraťme se ke sjezdu ČSSD, který slibuje bizarní podívanou. Prezident Zeman viditelně tlačí na to, aby sociální demokraté přijali vládní odpovědnost. Strana však po volebním debaklu není jednotná a připomíná natlakovaný papiňák před výbuchem. Nerýsuje se žádný silný sjednotitel, který by byl navíc schopen čelit Babišově apetitu. Zatím to vypadá tak, že každý výsledek bude znamenat rozkol a odliv části členů.

Z kandidátů na předsedu je největším odpůrcem spolupráce s Babišem ve vládě Milan Chovanec. Mírným favoritem je Středočech Jan Hamáček, který se podle některých spekulací dohodl na dvojbloku s dalším adeptem na předsedu Jiřím Zimolou, který by mu mohl přepustit jeho hlasy.

Tato dvojice připouští účast ČSSD ve vládě i s trestně stíhaným premiérem, což jde zase proti mínění většiny bývalých sociálnědemokratických členů vlády a předvolebním slibům. Do hry budou chtít hlasitě vstoupit hejtmani, kteří kritizují současné vedení ČSSD, jež přivedlo stranu k sedmiprocentnímu volebnímu výsledku.

Výsledky sněmování nelze dopředu příliš předjímat, protože nefungují celostátní dohody. Značnou roli budou hrát osobní animozity, které nesmiřitelně poznamenaly vzájemné vztahy. Shoda naopak zatím panuje na tom, že sjezd má být po volbě vedení, kam se hlásí desítky lidí, přerušený.

Teprve v následujících týdnech a měsících se má rozhodnout o tom, zda ČSSD skutečně vstoupí do vlády nebo zůstane v opozici, což má stvrdit vnitrostranické referendum. Ani to ovšem ještě neznamená, že přinese uklidnění.

V záloze Okamura a předčasné volby

Pokud se ČSSD nebo její část k ničemu nerozhoupe, v záloze stále zůstává Okamura, se kterým se ostatní nechtějí příliš ušpinit. Někteří ministři ANO vyhrožují, že případnou podporu SPD nestráví a odejdou z vlády. První se takto vyslovil ministr dopravy Dan Ťok a velmi kriticky vystupují i ministr zahraničí Martin Stropnický a ministr spravedlnosti Robert Pelikán.

V reakci na to Andrej Babiš prohlašuje, že nechce Okamuru ve vládě a nestojí ani o jeho toleranci, což mu ovšem nebrání přijímat ho operativně na úřadu vlády, aby s ním probíral programové či jiné detaily. K dovršení chaosu začínají ztrácet trpělivost komunisté, kterým se Zemanova představa neomezeného vládnutí kabinetu bez důvěry nezamlouvá, a vyzývají Babiše, aby si co nejdříve zajistil stabilní většinu 101 poslanců.

Tím se ovšem okruh uchazečů o vládní angažmá s premiérem, jemuž hrozí deset let vězení, vyčerpává. Kdo bude pro hnutí ANO a komunisty tím pověstným Godotem? ČSSD, Okamura, nebo nakonec předčasné volby? Nebo nepřijde nikdo a premiér Babiš bude bez důvěry vládnout čtyři roky, což by minimálně prezidenta nijak netrápilo? V absurdním divadle české provenience je možné takřka vše.

Revue Forum Banner

Není zde článek celý?