MĚSTO ROVEŇKY 2. – BESEDY V 6.ZÁKLADNÍ ŠKOLE

KODAK Digital Still CameraV Roveňkách jsem chtěl také navštívit 6.ZŠ, do které chodí Ksjuša, šikovná hovorná dívka, která nejvíce ze všech členů svého oddílu hovořila na videu, které jsem v létě natočil na letním dětském táboře Lesní prostory v Antracitu. O tomto táboře jsem psal ve 23.zprávě z Donbasu. Video jsem dal na stránky letního tábora v sociální síti a Ksjuša se mi ozvala.

6.ZŠ se nachází v Černigovské čtvrti dva kilometry jižně od centra města. Po opuštění centra s městskou zástavbou jsem se ocitl na předměstí s rodinnými domky. Připadáte si jako na okraji města a vypadá to, že brzy dojdete na jeho okraj. Najednou se ale před vámi objeví rozsáhlá Černigovská čtvrť s mnohapatrovými domy. Brzy jsem našel 6.ZŠ. Uvítala mě paní ředitelka. Pověděl jsem ji, co mě do jejich školy přivádí. Paní ředitelka mně pověděla o škole. Na besedě se dvěma 11.třídami jsem představil naši Společnost přátel LLR a DLR a pohovořil o její činnosti i o České republice. Žáci byli velmi pozorní a zodpovídal jsem poté na jejich dotazy. Jeden z dotazů zněl, zdali jsem navštívil místní pivovar. Po besedě následovalo nezbytné focení.

O přestávce jsme čekali s paní ředitelkou před třídou 6.B. Přišla jakási dívka. Paní ředitelka se jí zeptala, jak se jmenuje. Dívka odpověděla: „Ksenija.“ „To je ona“, pohleděla na mě paní ředitelka. Nevěřícně jsem pohlédl na dívku. Nepoznal jsem ji. Dívka spustila: „Vy jste ten novinář, co byl u nás na táboře!“ Měla radost, že jsem navštívil její školu a třídu. Hned mě zavedla do své třídy, spustila a nedala se přerušit. Ano, je to Ksjuša. Takhle jsem ji poznal i na táboře. Ukázala mi své místo, kde sedí. „No, mám tu trochu nepořádek,“ podotkla a začala rovnat své věci na lavici. Mezitím začaly přicházet z tělocviku i spolužáci. Živě se zajímali o neznámého hosta. Ksjuša mi představovala své spolužáky.

Nejdříve jsme šli ale na prohlídku školy. Myslel jsem, že mě bude školou provázet paní ředitelka. Jenže Ksjuša mě také chtěla provázet, tak šla s námi. Samozřejmě Ksjuša při prohlídce také pověděla mnohé o své škole. Škola sídlí ve dvou budovách. V hlavní budově jsou třídy 2. a 3.stupně (5.-11.třídy), v další budově třídy 1.stupně. Nejprve jsme si prohlédli hlavní budovu: některé třídy, kabinety, sborovnu, tělocvičnu a jídelnu. Poté jsem šli do nedaleké budovy 1.stupně. Škola zde byla zřízena z původní obyčejné bytovky. Třídy jsou tu malé, ale velmi útulné a krásně vyzdobené. Nahlédli jsme do několika tříd a vešli do sborovny. Učitelé Ksjušu vřele přivítali.

Po prohlídce školy následovala beseda v 6.B. Po mém úvodním slovu následovaly dotazy žáků. Většina dotazů se týkala češtiny. Žáci chtěli vědět, jak se co řekne česky. Psal jsem česká slova na tabuli a žáci si je poctivě opisovali. Také chtěli, abych k nim krátce česky promluvil. Mnozí žáci mi rozuměli. Jeden žák mou řeč potom přeložil do ruštiny. Všichni viděli, jak jsou čeština a ruština blízké jazyky. Na závěr následovalo focení. Žákům třídy jsem předal české bonbony-lentilky a pohlednici českého města s věnováním.

Podobné besedy jsem absolvoval ještě v 6.V, 5.A a 8.třídě.

Přestože hlavní oslavy 75.výročí založení Mladé gardy v Roveňkách jsem nestihl (byl jsem ve stejném termínu na oslavách v Krasnodonu), jednu vzpomínkovou akci na Mladou gardu jsem přeci jen zhlédl. Na prostranství u pomníku pěti mladogvardějců v centru města se konala slavnost žáků 6.tříd roveňkovských škol. Přítomna byla také 6.B 6.ZŠ s Ksjušou. Po nezbytných instrukcích se žáci v rudých čepicích a s rudými šátky seřadili. Pracovnice muzea žákům řekla o Mladé gardě a jejích hrdinských činech i o pěti mladogvardějcích, vězněných a popravených v Roveňkách. Poté žáci přijali přísahu, že odkaz Mladé gardy nikdy nezradí a vždy budou pamatovat na jejich hrdinské činy a jejich nejvyšší oběť-svůj život. Na závěr žáci vytvořili velkou rudou hvězdu.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR, Roveňky, LLR

Není zde článek celý?