Mezitím v KLDR: další přehlídka a další překvapení, které Pentagon oblilo studeným potem (FOTO)

Světová média se jako obvykle soustředila na balistické rakety dlouhého doletu a zejména na mezikontinentální střely (ICBM), které vedení KLDR ukázalo, nicméně v tomto případě se o žádném překvapení hovořit nedá: svět nedávno prakticky v přímém přenosu sledoval úspěšný test mezikontinentální zbraně Hwasong-15 ve všech jeho fázích.

Skutečné překvapení z poslední přehlídky zájmu médií dosud uniká, přitom nově představená zbraň může znamenat pro potenciální nepřátele KLDR velký vykřičník. Může být doslova ledovou sprchou a silným nástrojem „umravnění“ pro všechny, kteří zvlášť v posledních letech a měsících lační po úderu na KLDR. Záminkou této plánované agrese je severokorejský jaderný a raketový program, v principu nikterak odlišný od „nelegitimního“ jaderného a raketového programu Izraele, který však – na rozdíl od KLDR – útočí na sousední země prakticky každý týden.
Tím překvapením je zcela nový operačně taktický úderný prostředek krátkého dosahu kategorie země-země, který nápadně připomíná ruské komplexy 9K720Iskander.
Dosud jen s omezenými možnostmi
Zatímco hlavní pozornost „globální protiraketové lobby“ byla dosud upřena na obranu před severokorejskými balistickými střelami dlouhého doletu a ICBM, samotné americké základny na jihu poloostrova měly být v relativním bezpečí.
KLDR disponuje mimořádně početným dělostřelectvem, které je však limitované dosahem několika kilometrů od hraničního pásma a pro americkou vojenskou infrastrukturu tak představuje pouze omezenou hrozbu.
Do větší hloubky jihokorejského území mohou proniknout dělostřelecké rakety, obzvláště pokud jde o nové 300mm raketomety označované na Západě jako KN-09 s dosahem až 200 kilometrů.
Dalším úderným prostředkem jsou taktické balistické rakety. Většina severokorejského arzenálu balistických raket dosud využívá „historických“ technologií sovětských střel řady Scud a jejich derivátů, tedy relativně primitivních a nepřesných zbraní s jednoduchou a předvídatelnou balistickou trajektorií. Jak ukázaly už války v Perském zálivu nebo současné pokusy jemenských povstalců sporadicky napadajících těmito zbraněmi Saúdskou Arábii, protivzdušné systémy typu MIM-104 Patriot jsou schopny tyto střely zachycovat, byť zdaleka ne se stoprocentní úspěšností.
Mnohem modernější než „Scudy“ jsou severokorejské rakety Hwasong -11, které představují vylepšenou kopii sovětských operačně taktických komplexů Točka. Tyto poměrně nové zbraně s kombinovaným naváděním a zvýšenou přesností zásahu cíle ale nemají dosah výrazně větší než 200 kilometrů.

Největším „bonusem“ Západem iniciovaných sankci a embarg je nemožnost KLDR vystavět vlastní moderní a dostatečné početné úderné letectvo. Zastaralé bojové letouny (s výjimkou několika málo letuschopných Su-25 a stíhacích MiG-29) jsou ideálním cílem pro nejmodernější prostředky protivzdušné obrany (PVO) rozmístěné na území Jižní Koreje a také pro stíhací letouny z amerických letadlových lodí a základen (ve firmě Lockheed Martin se už jistě nemohou dočkat, až jejich F-35 sestřelí první severokorejskou „Andulu“ An-2 a s marketingovým sloganem „nemá sobě rovného“ a obvyklými politickými metodami přiměji japonské a jihokorejské daňové poplatníky uhradit další várku amerických „superstíhaček“).
Severokorejský Iskander
Pokud se nově představené střely svými možnostmi a výkony alespoň přiblíží ruským Iskanderům (o schopnostech Severokorejců netřeba pochybovat vzhledem k nedávným testům střel Hwasong-14 a Hwasong-15, ale také např. protivzdušného komplexu Pon’gae-5, analogu ruských S-300, jehož dosah a účinnost potvrdila i jihokorejská rozvědka), ocitají se plánovači útoku na KLDR v nové situaci.
V takovém případě totiž střela může s vysokou pravděpodobností průniku PVO a značnou přesností zasáhnout klíčové vojenské objekty USA na libovolném místě jihokorejského území: mohou to být základny, letiště a letištní infrastruktura, velitelská stanoviště, sklady, komunikační uzly, radary a podobně.
Především se dá předpokládat, že nová střela bude mít výrazně větší dosah než stávající balistické rakety ve výzbroji KLDR; je pravděpodobné, že cílem bylo vyvinout operačně taktickou střelu schopnou zasáhnout celé území Jižní Koreje, tedy kteroukoliv z amerických základen.
Z podobnosti s komplexem Iskander (a částečně starším OTR-23 Oka) lze vyvodit i to, že se KLDR soustředila na schopnost překonat protivzdušnou obranu protivníka. Zmíněný Iskander může během letu manévrovat a vypouštět klamné cíle, což činí nesnadnou až nemožnou jeho eliminaci protiraketovou obranou. Pohyb střely je kontrolován vychylováním tahu raketového motoru a doplňkově řídicími ploškami, které jsou však velmi malé, a tudíž výrazně snižují radarovou stopu rakety. Design nové severokorejské rakety svědčí o stejném přístupu.
A pak je zde faktor přesnosti. Nová zbraň bude zcela jistě přesnější než uvedený Hwasong-11, který oproti předchozím balistickým raketám přinesl v tomto ohledu kvalitativní změnu: díky použití inerciálního a optického navádění měl kruhovou odchylku zásahu cíle v řádu několika desítek metrů. Iskander, který kromě toho využívá i satelitní korekci, zasáhne cíl s přesností sedmi metrů, což je při použití půltunové nálože nebo submuniční bojové části zcela bezvýznamná odchylka.
Pokud se vývojářům z KLDR podařilo dostat přesnost zásahu u nové rakety „někam mezi“ uvedené parametry (přičemž použití elektrooptické a satelitní korekce je velmi pravděpodobné), získala KLDR bezprecedentně přesnou a účinnou taktickou zbraň.

Armáda na přehlídce ukázala šest odpalovacích vozidel, každé s dvěma raketami. Rovněž odpalovací platforma, včetně umístění střel a způsobu jejich uzavírání v přepravní části, nápadně připomíná ruský Iskander. Vysoká mobilita a autonomie použití prostředku spolu s možností jeho skrytí činí severokorejský komplex těžko odhalitelný a zasažitelný zbraněmi určenými k ničení stacionárních cílů (satelitně naváděné pumy, střely s plochou dráhou letu apod.).
Masová výroba nových raketových komplexů může KLDR zčásti kompenzovat výše uvedený nedostatek, totiž do značné míry nahradit moderní útočné letouny. Soudobé přesné mobilní operačně taktické rakety, pokud disponují dostatečným dosahem, mají nejen vyšší pravděpodobnost průniku protivzdušnou obranou než letouny (kdy odpadá riziko ztráty pilota i letounu za desítky milionů dolarů), ale současně přináší i výhodu v podobě nesrovnatelně menších kvalitativních i kvantitativních nároků na personál a infrastrukturu.
Odstrašení na prvním místě
Válku na Korejském poloostrově si nikdo normální nepřeje a už vůbec si ji nepřeje KLDR, což vedení země opakovaně garantuje nejen svými (v mainstreamu pochopitelně nepublikovanými) výzvami k usmíření, ale i konkrétními kroky, jako je více než symbolická účast sportovců, umělců a politiků na olympijských hrách.
Na druhou stranu pokud si chce KLDR uhájit svůj vlastní model rozvoje – kdy sice totální sankce brzdí bohatnutí lidí, kteří žijí v individuální nesvobodě, zato neznají nezaměstnanost, kolosální zločinnost, všudypřítomnou hrubost a bezohlednost, setrvalý úpadek mezilidských vztahů, odcizování dětí a jejich rodičů, drogovou závislost, gambling a hazard, skrytou i zřejmou prostituci, dluhové pasti a další vymoženosti naší společnosti –, jedině silná armáda s moderními a účinnými zbraněmi může být zárukou toho, že na Dálném východě nenastane další katastrofa apokalyptických rozměrů.
Mít podobně silnou armádu tehdejší Jugoslávie, Irák, Libye a Sýrie, netrpěly by ve válkách rozpoutaných „našimi západními spojenci“ miliony lidí, nebujel by terorismus přímo v evropském podbřišku, neměnila by se doslova před očima naše civilizace a naše děti by byly lépe chráněny před narkotikovým morem, jemuž dal volný průchod zničený Balkán.

Geo, Eurasia24.cz
Foto: YouTube.com / KCTV

loading…

Není zde článek celý?