Německé koncerny vystoupily proti Ukrajině a Polsku

Ředitelé tří velkých energetických koncernů z Německa a Rakouska vystoupili na začátku tohoto týdne s vyjádřeními, která jsou na hraně přípustnosti. Jedná se o stavbu plynovodu Severní proud 2.

Trochu o těchto společnostech. Wintershall. To je fakticky BASF (stoprocentní dcera německá chemičky, která je největší na světě). Rakouská společnost OMV, což je největší ropná společnost v centrální Evropě.

Ředitelé těchto gigantů spolu s ředitelem společnosti Uniper, který se k nim přidal, prohlásili: „Energetická bezpečnost Evropy se nesmí stát hračkou americké energetické a ekonomické politiky, a také činností USA ve sféře bezpečnosti a geopolitiky.“ A jdoucí za USA „takové země, jako Ukrajina či Polsko, které jsou přepravci monopolisty, nemají zájem na vytvoření nové konkurenceschopné plynárenské infrastruktury v Evropě“.

Stavba plynovodu (Severní proud 2 — red.) znamená diverzifikaci existujících cest, doplnění a rozšíření existujících sítí. Přesně to je v zájmech evropské energetické unie a stabilního evropského plynárenského vnitřního trhu. Severní proud 2 svazuje a zesiluje Evropu, jelikož bude vytvořen spolehlivý transport plynu do Evropy. A ten, kdo vystupuje proti Severnímu proudu 2, napomáhá oslabení konkurence a energetické bezpečnosti EU“.

Takové vyjádření prostě není možné učinit bez souhlasu vlastníků výše zmíněných struktur. Co to znamená?

Největší energetický byznys staré Evropy se definitivně a nezvratně rozhodl v otázce o ruských plynovodech. Překrásně chápe všechny možné překážky, stejně tak i všechny „instrumenty určené k čelení“ tomuto projektu na všech možných i nemožných úrovních. A rozhodnutí padlo.

A ne náhodou se „Evropská komise musí zaobírat otázkou, proč v diskuzích okolo Severního proudu 2 nejedná objektivně“. To znamená, že největší koncerny Evropy naznačují, že Evropská komise by si měla pamatovat, kdo Brusel platí.

Nehledě na to, že pozice evropského megabyznysu byla i dříve jasná, je zde důležité něco jiného. Výše zmíněné prohlášení je zcela jasně možné považovat nejen za ekonomické, ale i za politické.

Evropský reálný sektor velmi dobře chápe, že nyní stojí na hraně. Jedná se o jeho samotnou existenci. Kromě celosvětově proslulé „německé kvality“ je velkou výhodou evropského průmyslu, jenž vyžaduje velké množství energie, i konkurenceschopná cena. A té se dosahuje i díky dostupnosti plynu z plynovodů (ať už je ruský či ne, na tom nezáleží).

Záviset v těchto otázkách na „ukrajinské trubce“ Evropa chce ještě méně než Ruská federace. Pro německé chemiky či elektrotechniky je to otázka samotného přežití v superkonkurenčním prostředí.

Pouhým „řešením otázky Severního proudu 2″ se evropský byznys nemůže omezit — pokud se vydáváš na nějakou cestu, tak na ní budeš muset projít jisté množství po sobě jdoucích kroků.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.


Není zde článek celý?