Zeman a Babiš nadřazují osobní zájem nad ústavu, říká profesor Kysela

„Zemanovi i Babišovi je společné ignorování ústavního řádu, jemuž by měli sloužit. Nadřazují mu momentální osobní zájem,“ říká respektovaný ústavní právník Jan Kysela. Premiér a prezident by podle něj měli pravidla akceptovat a ne v nich hledat skuliny. Jako příklad uvádí Babišovo hlásání, že je jeho případ koupený.

Profesor ústavního práva Jan Kysela, který často komentuje parlamentní dění, je vedoucím katedry politologie a sociologie Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Patří mezi výrazné kritiky politiky Miloše Zemana a Andreje Babiše, a v tomto směru poskytl velmi otevřený rozhovor poněkud překvapivě Lidovým novinám (5. 2. 2018), které většinou svému neformálnímu majiteli straní a kryjí záda.

Hledání způsobu, jak pravidla obejít

Jan Kysela tvrdí, že pro následující vývoj bude klíčový vztah Andreje Babiše a Miloše Zemana k ústavním pravidlům. „Je-li člověk veden zlou vůlí, tak spíše hledá způsob, jak pravidla obejít, nebo je porušuje v naději, že se na to nepřijde. Zvláště u Miloše Zemana je patrné, že pro něj pravidla znamenají pramálo,“ prohlašuje a jako příklady z poslední doby uvádí obcházení volebního zákona v obou prezidentských kampaních a udržování mimoparlamentní Rusnokovy vlády.

Nadřazování momentálního osobního zájmu nad pravidla daná ústavou vidí i u premiéra v demisi Andreje Babiše: „Proto může být jako trestně stíhaný člověk v čele vlády a hlásat, že to je celé koupené, protože je mu úplně jedno, jak jeho slova dopadají na důvěryhodnost něčeho, co ho osobně přesahuje – politického a ústavního řádu republiky.“

Kysela se domnívá, že po sněmovních a prezidentských volbách u nás posílili nepřátelé liberální demokracie, čímž je myšlena demokracie ústavní, která je nejběžnější formou zastupitelského demokratického zřízení v civilizovaných zemích. Veškeré pokusy ohýbat či obcházet ústavní pravidla jsou známkou odklonu od tohoto konceptu, byť nedokonalého a i vlastními chybami zranitelného, ale stále přinášejícího největší míru demokracie a osobní svobody.

Zneklidňující spolupráce ANO, SPD a KSČM

„Rodící se spolupráce hnutí ANO, komunistů a SPD mi připadá dosti zneklidňující a v současné politické konstelaci se mi zdá, že to o moc horší být nemůže,“ odpověděl Kysela na otázku, jestli pamatuje tak napjatou dobu. Varuje přitom před dalším posilováním nebezpečně vyhraněného hnutí Tomia Okamury.

Hnutí ANO je podle něj založeno na rétorice směřující proti politice jako takové, kdy jsou politici mluvkové a korupčníci, a proto je třeba je nahradit „makajícími“ profesionály a manažery. „To samo o sobě politice úplně nesvědčí, protože ji to hodnotově vyprazdňuje. Je totiž dobré vědět, jakým směrem má to makání směřovat,“ říká Kysela.

Hnutí SPD Tomia Okamury rovněž přináší úplně jiný obraz politiky, než jaký dnes známe z reprezentativních demokracií. „Je to politika provozovaná na ulicích, náměstích a u hojně využívaných hlasovacích uren. Místo debaty je preferována aklamace, místo rozumu emoce. Pro obě hnutí je navíc klíčový silný vůdce. Ten nemá kolegy, nýbrž jen ty, kdo jej následují a věří v něj. Všimnout si lze i dopadu SPD na komunisty, jimž odebírá voliče. V reakci na to se dá očekávat jejich radikalizace.“

Pro autoritáře je důležité jen vlastní řečnění

Právě kombinaci těchto tendencí Kysela vnímá jako určitý útok na liberální demokracii. Nepřipadá mu, že dělba a kontrola moci, lidská práva nebo svoboda jednotlivce jsou pro tyto tři strany nějak podstatné. „Sporný je i vztah k parlamentní demokracii. Pro SPD je přebytečná a odcizená autentickému lidu. U ANO by měla být omezována, protože zdržuje. Oni nechápou debatu jako výměnu argumentů a hledání kompromisů, ale jen jako žvanění. Pro lecjakého autoritáře je však důležité jen řečnění jeho vlastní.“

Ústavní právník míní, že nezvolení Miloše Zemana by tyto naznačené tendence zpomalilo, ne-li zastavilo. „Naopak jeho znovuzvolení je důležité už proto, že proti Miloši Zemanovi byla formulována dlouhá řada velmi závažných výtek povahy ústavní, politické i osobní. A jeho vítězství znamená, že u většiny voličů, byť těsné, mu to prošlo. Miloš Zeman se přitom od svých předchůdců liší v tom, že jeho snaha o extenzi prezidentské role nebyla založena jen na vnímání své vlastní důležitosti, ale byl v tom patrný určitý cíl – podrýt dosavadní politický řád.“

Volební povinnost a přímá demokracie

Co si představit pod Zemanovými hesly aktivního občanství, volební povinnosti a přímé demokracie? Podle Kysely se tak prezident snaží aktivizovat spíše svoje podporovatele. „Není to samoúčelné, on se snaží aktivovat tu část společnosti, která je chronicky politicky pasivní, protože jí stávající politický systém nevyhovuje. A pokud takto naladěné lidi dostanete k volbám, tak to asi zvedne preference spíše politikům jako je Tomio Okamura.“

Ústavnímu expertovi se nezamlouvá ani představa předsedy hnutí ANO řídit stát jako firmu. „Efektivitě jistě neslouží dlouhé žvanění nebo koaliční kompromisy, proto je účelné vládnout tak, že budu soustřeďovat veškerou moc a budu ji rychle vykonávat,“ zmiňuje a dodává: „Efektivita jistě není bezvýznamná, ale není to přece jediná kvalita rozhodování. Náš ústavní a politický systém na tento přístup není stavěný, je založený na sdílení moci a odpovědnosti, protože vychází ze zkušenosti se zneužíváním moci a vyhýbáním se odpovědnosti.“

Ústavní bezčasí trvá

Jan Kysela už dříve spatřoval problém v tom, že si na tuto změnu klimatu zvykáme. „Nikdo jako Andrej Babiš nebo Miloš Zeman by totiž v žádné západní zemi nemohl být ve veřejné funkci, protože by je lidé odmítli,“ tvrdí.

Nedávno kritizoval názor prezidenta Zemana, že menšinová vláda bez důvěry je plnohodnotná a může klidně vládnout několik let, což zpochybnil i samotný premiér Babiš. Plnohodnotná je podle Kysely vláda jedině tehdy, pokud získá důvěru. Pokud ji nemá, „má se co nejdříve poroučet a má být nahrazena jinou vládou, která důvěru získá. To odpovídá smyslu ústavy“.

Jestliže prezident vládu neodvolá a bude otálet se jmenováním další vlády, „bude si počínat protiústavně a měl by za to být žalován a sesazen z úřadu,“ prohlašoval Kysela loni v prosinci.

V současné době, tři a půl měsíce po volbách, podivný stav ústavního bezčasí trvá. Znovuzvolený prezident avizoval, že jím pověřenému premiérovi nechá na sestavení vlády déle času, aniž by specifikoval, jak dlouho. K moci se mezitím derou komunisté a Okamura, a trestně stíhaný premiér tomu nijak zvlášť nebrání.

Proto skutečně platí, že pro následující vývoj bude klíčový vztah obou nejvyšších ústavních činitelů, Andreje Babiše a Miloše Zemana, k ústavním pravidlům, nad které dosud nadřazovali momentální osobní zájmy. Zatím neexistují důvody domnívat se, že toto uvažování změní.

Revue Forum Banner

Není zde článek celý?