Claude Blanchemaison: Východní Evropa překážela ekonomickým vztahům mezi Ruskem a EU

Rozhovor s bývalým velvyslancem Francie v Rusku Claudem Blanchemaisonem u příležitosti publikace jeho knihy „Život s Putinem“ („Vivre avec Poutine“). Autor vyprávěl francouzskému vydání Sputniku o pozadí rusko-evropských vztahů na počátku 21. století.

Bývalý velvyslanec Francie v Rusku Claude Blanchemaison v rozhovoru pro Sputnik France promluvil o tom, že v roce 2003 byl reálný scénář vstoupení Ruska do společného ekonomického prostoru Evropské unie. Jedinou podstatnou překážkou byl Gazprom, který Evropská komise považovala za monopol a dbala na nutnosti posílení konkurence na plynovém trhu. Ovšem v roce 2004 vznikl podstatnější problém kvůli vstoupení do EU nových členů, kteří nechtěli natolik rychlou eurointegraci Ruska. Nakonec otázka vstupu Ruska přestala být na pořadu jednání, čehož Claude Blanchemaison lituje a říká, že dějiny mohly jít jiným směrem, což se týká i Ukrajiny.

Rusko se mohlo zapojit do jednotného ekonomického prostředí s Evropskou unií.

Tehdy jsme se přemýšleli nad tím, jak pohnout rusko-francouzskými vztahy na novou úroveň. Vladimir Putin s tím zcela souhlasil. Myslelo se, že je čas na vytvoření společného ekonomického prostoru. Jednání začala v roce 2003 a probíhala v těžkých podmínkách. Evropská komise označila Gazprom za monopol. Evropská komise má docela často nějaký příznačný motiv — konkurenční pravidla musí platit na všechno. Vznikly ovšem určité potíže. V roce 2004 se Evropská unie rozšířila. Země východní Evropy a pobaltské státy nechtěly rychlé podepsání dohody o ekonomickém svazu mezi Ruskem a Evropskou unií. Pokračovat v plánování nebylo možné, protože strany o to ztratily zájem, včetně ruské strany,[…] nacionalisté, panslavisté se domnívali, že to není nejlepší nápad. Tato tendence zvítězila, neboť jednání byla zastavena. Je to škoda. Možná, že by se následujícím událostem dalo zabránit, tedy také tomu, co se stalo na Ukrajině.

Zlomová chvíle pro vztahy mezi Ruskem a Západem.

Mnichovský proslov Putina v roce 2007 se stal zlomovým momentem, alespoň v pohledu společnosti: „od teď je Ruská federace nacílená na obranu svých zájmů“. Poté, co se Rusko pokusilo o spolupráci se Západem, s NATO — tehdy jsem pracoval v Moskvě, některé moskevské strategie již uvažovaly o vstoupení Ruska do Severoatlantické aliance. Možná ne do vojenské organizace, ale aspoň do Severoatlantické aliance. Proběhl pokus o zapojení se do západní struktury. Nemluvě ani o G8: Putin se zúčastnil všech summitů do roku 2014. Prvním výsledkem se stala válka v Gruzii v srpnu roku 2008.

O perspektivách sblížení Ruska a Evropy.

Doufám, že k tomu momentu (rok 2025) bude uzavřena smlouva o spolupráci mezi Evropskou unií a Ruskem. Možná, že je třeba se soustředit na ty oblasti, ve kterých lze dosáhnout výsledku: možná zmírnění vízového režimu, zlepšení podmínek pro cestování mládeže, rozšíření studentských pobytů. Myslím si, že Emmanuel Macron udělal dobře, když pozval prezidenta Vladimira Putina, aby se připojil k Trianonskému dialogu, poté se znovu setkají v Petrohradu.


Není zde článek celý?