Exkluzivní rozhovor s Georgem Burdim, část 2

Share on Facebook

Facebook

14

Twitter

1Share on Google+

Google+

0Share on Reddit

Reddit

0Share on VK

VK

Share on Tumblr

Tumblr

0

Veriyhteys: Již v jednom z prvních čísel (5/1995) časopisu Resistance byla zmínka o black metalu a číslo 7 (1996) obsahovalo rozhovor s Graveland. Co se vám na black metalu coby evropském hudebním směru líbí? Co si myslíte o NSBM?

George Burdi: O black metalu toho nemůžu moc říci, protože extrémní a špatně produkované nahrávky kapel jsou pro mé uši neposlouchatelné, ale i když mají zajímavé texty a jsou hudebně na dobré úrovni, není to moje gusto. Chápu, že se pro-bělošské hudební hnutí dost vydalo tímto směrem, ale myslím, že je to spíš samolibé „požitkářství“ a strategická chyba.

VT: CD Ueberfolk vyšlo pod názvem Rahowa, což znamená „svatou rasovou válku“ (Racial Holy War). Co pro vás znamená Rahowa dnes? Je to pro vás pojem již zcela irelevantní? Muslimové mají malý džihád a velký džihád, z nichž první označuje fyzickou válku proti nevěřícím, zatímco druhý je chápán jako vnitřní duchovní boj. Může se toto rozlišování vztahovat také na moderní koncept Rahowy?

GB: Dřív jsem si skutečně myslel, že svatá rasová válka přichází v podobě občanské války bojované po liniích rasy. Nyní si to ale nemyslím. Američané se ocitnou v dlouhodobém patu a možná dojde k nějaké formě rasové separace, ale válku na život a na smrt nevidím jako reálnou možnost. Tento rozdíl je rozhodující pro další směřování, protože pokud v Americe nedojde k občanské válce, tak zřejmě půjde o dlouhodobý konflikt, který půjde vyhrát pouze tím, že lidé budou zakládat rodiny, budovat společenství a ovlivňovat kulturu šíření myšlenek.

Evropa se rychle dostala do velmi odlišné situace. Jsem přesvědčen, že Islámský stát (ISIS) má v Evropě tisíce spících buněk, protože pokud tomu tak není, tak jsou úplní hlupáci ve strategii. Kdy a za jakých podmínek budou tyto buňky aktivovat, je další otázkou, ale jen blázen by věřil, že nejsou připravení. Islám samozřejmě není rasou, ale je náboženstvím se silně rasovým prvkem, protože většina jeho následovníků nejsou běloši. Zatímco jsem v mládí viděl na prahu rasové války Ameriku, dnes se obávám, že půjde spíše o Evropu, ale na rozdíl od svého mládí se této budoucnosti obávám, přímo děsím a doufám, že se mýlím.

Myšlenka velkého a malého džihádu znamená, že člověk na sobě duchovně pracuje a podmaňuje si sebe sama skrze transcendenci, aby vyšel vítězně z vnitřní duchovní války. Takový člověk vítězí, protože s ním při každém jeho kroku je božská prozřetelnost. Zkrátka je připraven bojovat proti nepříteli. To je větší džihád. Menší džihád znamená pouhý fyzický konflikt určený k porážce bezbožných nevěřících. Nevěřící jsou ovládáni svou živočišnou přirozeností a tudíž je lehké je porazit.

VT: V kontextu hnutí skinheads 90. let předběhlo vaše filozofické myšlení a hudební vkus svou dobu. Jací filozofové a hudebníci vás inspirovali tehdy a kteří dnes?

GB: Své vzdělávání jsem začal Nietzschem, Spenglerem, Yockeym a dalšími. Četl jsem Nietzscheho od 16 let a přečetl jsem všechny jeho knihy dřív, než mi bylo 20 let. Později jsem začal studovat Julia Evolu a v menší míře také René Guénona. Hudebně jsem měl vždy velmi široký záběr, poslouchám téměř všechno. Pokud jsou písně dobré, je mi jedno, o jaký se jedná žánr, nemám ale zájem o cokoliv se zvrhlými texty. Klasická hudba a opera byly vždycky mou největší hudební vášní a inspirací. Vyrůstal jsem na (Led) Zeppelin a Beatles.

VT: Na základě vašich nedávných prohlášení byste mohl být považován za tradicionalistu a identitáře. Souhlasíte?

GB: Jsem především tradicionalista. Tisíce let historie nás dovedly do tohoto okamžiku. Jsme formováni primárně hybnou silou minulosti – prastaré poznání totiž člověka přeneslo přes nespočetné výzvy jeho existence. Podporuji identitářské hnutí, protože je v zásadě tradicionalistické, uznává jedinečné vyjádření formy, kultury a jazyka, kterým hrozí, že zaniknou v přílivu modernity. Identitářství představuje široké evropské populistické hnutí uznávající význam rasy, ale není jí posedlé.

VT: V devadesátých letech nebyl Julius Evola příliš známý, protože v té době bylo přeloženo do angličtiny jen málo jeho knih. Naštěstí je dnes situace zcela odlišná. Co vás zajímá na Evolově filozofii?

GB: V roce 1995 v angličtině vyšlo Evolovo opus magnum Revolt Against the Modern World, jako první z jeho děl. (George Burdi má ny mysli první vydání z produkce vydavatelství Inner Traditions – pozn. DP) Neměli jsme tak moc času na to, aby se jeho myšlenky staly všeobecně známými. Evola je výrazně evropský, ale respektuje i tradice ostatních národů a kultur. Byl multilingvistou a dokázal tedy číst primární materiály v mnoha jazycích. Opravdu toho v Evolovi mám rád hodně, především pak jeho nestranný přístup k rozmanitým myšlenkovým proudům, které dokázal spojit zlatou nití esoterického učení.

VT: Nicméně o Sávitrí Déví a Miguela Serrana už se nezajímáte?

GB: Nedávno jsem přečetl od Déví „Long Whiskers and the Two-Legged Goddess“ a v současnosti čtu „NOS –The Book of the Resurrection,“ Dona Miguela, takže není správné říkat, že mě nezajímají. Oba spisovatelé však žili v nebělošských částech světa a měli mnoho nebělošských přátel, a to si je myslím i odpovědí na jejich duchovní hledání. Dévíny spisy o právech zvířat jsou jejími nejlepšími literárními díly a skvělou obžalobou moderního člověka. Don Miguel byl velký myslitel, osobní přítel Carla Junga, aristokrat a erudovaný muž světového formátu.

VT: V uplynulých letech se dostalo hodně pozornosti „alternativní pravici“ a Richardu Spencerovi. Co si myslíte o fenoménu alternativní pravice a Richardu Spencerovi?

GB: Za prvé, postavit se problémům, kterým čelí lidé evropského původu, je pravděpodobně tou vůbec nejdestruktivnější osobní akcí, co vůbec můžete podniknout. Stačí jen vstát a říci „na tom být bělochem není nic špatného“ a vyvolá to takovou bouři, která vám může změnit celý váš dosavadní život. V takovém klimatu mají lidé evropského původu velké štěstí, že se najde vůbec někdo, kdo se za ně otevřeně postaví. S tím se ale dostáváme k mé kritice: Richard Spencer se zdá být příliš spokojený, příliš šťastný, když se poslouchá mluvit, než aby se ujal iniciativy. Aby byl úspěšný, musí pokročit od příležitostného filozofa k profesionálnímu politikovi. Nejedná se o snadný úkol, protože bez školy života, zkušeností a moudrosti může mladý člověk jen těžko vědět, co má říkat a co má dělat. Nebyl jsem lepší než on: je těžké promýšlet každý scénář jednání a být připraven tak dobře, aby každá vaše akce nebyla jen reakcí. Jsem přesvědčen, že Spencer postrádá duchovní hloubku a plnou znalost tradice, aby mohl řádně vést tento boj. Časem může do této role dospět, život v centru pozornosti mu však může způsobit dost velké problémy.

Pokud jde o alternativní pravici, tak ona „alternativní“ část je nyní pryč. Masmédia hnutí úspěšně charakterizovala jako „bělošské nacionalistické“ za pomoci Spencera a dalších, kteří si toto označení hrdě připnuli. Dynamická povaha původní myšlenky alternativní pravice spočívala v tom, že se jednalo o protiklad neokonzervativní pravice, opravdovou pravici. Ta zahrnovala všechny lidi nezapojené do republikánských neokonzervativních struktur. Měla tak zůstat volně definovaným hnutím všech lidí na pravici, co nejsou neokonzervativci. Ale Spencer a jiní nahráli médiím do rukou projevem „Hail Trump!“, a pak opakovaně a prohlašovali, že alternativní pravice vždy znamenala bělošské hnutí s cílem bělošského přežití, místo toho, aby zachovali obrysy hnutí co nejširší a nejasné. A tak začalo „rozděl a panuj“, čemuž nevědomky pomohli.

VT: A co evropská Nová pravice, zvláště pak GREECE a její francouzští myslitelé jako Alain de Benoist? Jsou severoamerickému hnutí známi a mají jejich analýzy pro Američany nějakou cenu?

GB: Spisy Alaina de Benoista Američané vesměs neznají. Jeho myšlení je však velmi hluboké a osobně s dost věcmi v jeho spisech souhlasím. Ani Benoist nezdůrazňuje biologický rasismus: „Rasismus je teorie tvrdící, že mezi rasami existují kvalitativní nerovnosti, takže je možné obecně rozlišovat ‚nadřazené‘ a ‚podřadné‘ rasy, nebo že hodnota jednotlivce je zcela definována jeho rasovou příslušností; nebo že rasa je ústředním určujícím faktorem lidských dějin. Tyto tři pozice mohou být zastávány společně i odděleně. Všechny tři jsou nepravdivé.“

I kdyby byli Evropané nahrazeni jednotlivci z jiných kultur a ras a tito jednotlivci by vyšli z testů inteligence lépe než původní obyvatelstvo, tak je nahrazení obyvatelstva stále nepřijatelné. Jak může být vyhlazení organické kulturní rozmanitosti Evropy ospravedlňováno, i když je jejich náhrada teoreticky „lepší“? To je také důvodem, proč jsem nabádal lidi, aby nemluvili o rase, rasovém realismu, IQ, vzdělání atd. Jedná se totiž o boj za kulturní přežití původního obyvatelstva Evropy. A bez ohledu na to, jací jsou „kolonizátoři“ z hlediska kvality, jedná se o naprostou katastrofu.

VT: Co si myslíte o organických evropských nacionalistických hnutích – a nemyslím zde pravicové populisty, ale skupiny jako Casa Pound, identitární hnutí atd.?

GB: Vždycky jsem věřil, že skutečná hnutí se objeví teprve tehdy, až obyčejné lidi masové přistěhovalectví opravdu zasáhne – ne jako obavy o budoucnost, estetika či obyčejná xenofobie, ale hluboký zásah a ohrožení jeho způsobu života. CasaPound a identitářské hnutí tato skutečná hnutí jsou. Prakticky všechno ostatní doposud bylo poznamenané stejnou nihilistickou modernitou jako společnost, kterou se tato hnutí pokoušela odmítnout. Staré hnutí byla subkultura založená na společném přesvědčení, že budoucnost je ztracená a my v ní nemáme místo. Což byl celou svou mentalitou „jebat svět“ (Fuck the World) velmi punk-rockový přístup. Tato nová hnutí se však skládají z lidí s chutí k životu, a touhou po svém místě v budoucnosti.

VT: Existuje velký rozdíl mezi americkým a evropským bělošským hnutím?

GB: Americké bělošské hnutí je mnohem reakčnější než jeho evropský protějšek. Definuje se tím, čemu odporuje, namísto vyjádření podstaty toho, čím vlastně je. Desetiletí rasových konfliktů a konfliktů způsobených katastrofálním rozhodnutím importovat do Ameriky africké otroky nesmazatelně zabarvila americkou psychiku a stáhly obrovské množství energie bělochů do historické jímky. Dnešní americké bělošské hnutí starým patologiím pomalu uniká, ale je stále příliš reaktivní a potřebuje najít svůj vlastní hlas a svou podstatu. Evropané jsou původním obyvatelstvem Evropy. Běloši mají problém přesvědčit Jihoafričany nebo americké Indiány, že mají legitimní nárok na americkou zemi. Ale v Evropě? Může nějaký seriózní člověk tvrdit, že Evropa by zde neměla být pro Evropany? To je zásadní rozdíl. Odděleni od našeho domovského kontinentu předků jsme v moderním světě hodně neukotvení. Jsme daleko z kurzu a náš kompas je rozbitý. A tak se severoamerické bělošské hnutí projevuje jako součást moderního kastovního systému, kde se jeho přívrženec cítí lépe sám i ve vztahu k jiným rasám, které považuje za méněcenné, místo aby se soustředil na vizi svého vlastního zdokonaleného stavu na konci dějin. V pohanských časech nebo v hinduismu (jedno a totéž) bychom viděli Nietzscheho nadčlověka jako cíl. Toto je luciferiánská nebo prométheovská přirozenost, která přináší světlo bohů na Zemi a předává toto světlo moudrosti a poznání světu. Bůh nebo bohyně byli archetypem dokonalého božského způsobu života, který se pak přívrženec dle svých vlastností a podle své povahy snažil napodobit.

VT: Jaké jsou dnes největší kameny úrazu a problémy bělošských hnutí?

GB: Největším problémem bělošských hnutí je, že žijeme v temném věku. Jsme padlými lidmi. Odhodili jsme závoj křesťanství, ale nebyli jsme připraveni na nezvladatelnou svobodu a na nihilismus, který šel ruku v ruce s tím. Snažit se vybudovat hnutí ze zlomených lidí je nemožné. Nemůže být dosaženo žádného politického vítězství bez vítězství založeného na vyšším typu člověka, tj. na vytvoření lepšího člověka s nietzscheovskou etikou. Julius Evola řekl, že „člověk si musí přiznat pravdu o roztříštěném člověku dneška, který se identifikuje se svou nejnižší a nejiracionálnější úrovní, jejíž nejtemnější a nejméně vědomé vyjádření vede až do jakési formy sebe-sadismu.“ Věk, v němž žijeme, ničí naše duše a když stojíme tváří v tvář rozzuřenému tygrovi, tak jediným bezpečným místem může být tygrův hřbet! To znamená spoutat zběsilé a destruktivní energie moderního světa, najít smysl tam, kde ostatní nacházejí pouze zoufalství – a přitom všem zůstávat bezpečně z dosahu tygra.

VT: Pojďme mluvit o politice! Co si myslíte o Donaldu Trumpovi a jeho politice? A jaký je váš názor na současného kanadského liberálního premiéra Justina Trudeaua?

GB: Donalda Trumpa více definuje to, jak na něj neustále útočí mainstreamová média, než to co sám udělal. Nemůžu si pomoct, ale věřím, že existuje malá skupina amerických vlastenců ve vojenských a zpravodajských kruzích, která pomohla Trumpovi k moci a že Trump věděl, že když se dostane k moci, tak sice bude neustále napadán, ale také že část „deep state“ (tzv. permanentní vlády – pozn. DP) bude stát na jeho straně. Protože bez jejich podpory si nedokážu představit člověka – miliardáře nebo ne – co by z vlastní vůle podstoupil tolik neustálého urážení. Jenom proto, že existuje malý počet odpadlíků od deep state („Deep state,“ „stát ve státě“ – volně: vlivná složka, nepodlehající oficiálním institucím – viz úvaha Johna Robba Past Červené královny – pozn. DP) ale nelze říct, že jeho 90% není proti němu. Otázkou je, zda měl Trump být jen ventilem k upuštění napětí určeným k uspokojení bílé většiny, nebo je autentický, ale stojí proti příliš silným nepřátelům?

Pokud jde o Justina Trudeaua, bojovníka za sociální spravedlnost (Social Justice Warrior (SJW) – obdoba našich „sluníčkářů“ nebo německých „Gutmenschen“ – pozn. DP), je dokonalým kanadským premiérem! Mistrovsky ztělesňuje Zeitgeist moderního liberálního pokrokářství, což dává při každé příležitosti skvěle najevo. Považuju ho vlastně za takové kyvadlo v nejvzdálenějším levém bodě svého výkyvu.

VT: Co si myslíte o multikulturalismu a jak by na něj lidé měli reagovat?

GB: Myšlenka multikulturalismu je prosazována pouze v západních (bělošských) zemích. Více diverzity vždy znamená méně bílých lidí. Organická myšlenka národního státu znamená skupinu lidí, sdílejících kulturu či velmi podobné kultury, spojených ve snaze vytvořit systém, který je rozšířením této kultury. Takže nemůže existovat trvale udržitelný koncept multikulturalismu. Může existovat pouze dočasný koncept multikulturalismu, dokud ze všeho neudělá novou, vykořeněnou anorganickou směsici. Všechny země, z nichž noví migranti pocházejí, si i nadále zachovávají své kulturní zvyklosti – jen lidé evropského původu zůstanou bez vlasti.

VT: Máte indickou ženu. Není to v rozporu s tím, že podporujete etnický separatismus a odporujete multikulturní politice globalistů?

GB: Rozvedli jsme se v roce 2005, ale zůstali jsme dobrými přáteli a společně jsme ještě vloni napsali nějakou hudbu, ale vaše otázka je dobrá a já se na ni pokusím odpovědět co nejjasněji. Etnický separatismus je pro Evropu naprosto nezbytný, protože bez životního prostoru nemůže existovat lid ani kultura. V Evropě existují stovky unikátních, staletých mikrokultur se svými zvyky, jazykem a historií. Nemohou přežít tuto novou lidskou vlnu zaplavující jejich hranice. V Severní Americe by však mohl vyvolat etnický nacionalismus pouze úplný rozpad společnosti, což není něco, co byste si přáli vidět: došlo by totiž k masivním změnám a krveprolití. Osobně nejsem ani přesvědčen, že by bělošský městský stát v USA vlastně byl pro bělochy dobrým řešením. Podívejte se na ekonomickou izolaci bělošských ghett v Jihoafrické republice a zjistíte, že jakmile bělochy seskupíte do jedné oblasti, stanou se snadným cílem, protože systém je může obklíčit a napadat je zvnějšku při zachování normálního života pro všechny ostatní. Z těchto důvodů i dalších obhajuji mimo Evropu občanský nacionalismus a radím severoamerickým etnickým nacionalistům, aby učinili takovýto kompromis. Nic nemůže změnit kulturní podtón Ameriky tolik, jako když se lidé všech ras sjednotí na pozicích odporu ke globalismu a marxismu. Většina lidí jiných ras chce zachovat svou vlastní etnickou a kulturní identitu. To ale neznamená, že etnický nacionalista nemůže nadále podporovat svoji agendu a myšlenky, ale jeho romantizované myšlenky budou považovány jen za možnost „pro případ mimořádné nouze“.

Pokud jde o moji indickou ex-manželku z bráhmanské kasty, „hnědou Árijku“, byla mi v letech, kdy jsme byli spolu, dokonalou společnicí. Četli jsme spolu knihy o světě Tradice a zkoumali historii Árijců. Jsem jí a její rodině obzvláště vděčný za „chybějící hinduistickou moudrost,“ jíž mi dodali. Její otec byl velmi jedinečný duchovní učitel, ale před několika lety zemřel. Nakonec jsme se spolu navzájem „přerostli“, ale jak jsem řekl, i po těch 12 letech zůstáváme nadále dobrými přáteli.

VT: Co si myslíte o masové kultuře, tržní ekonomice a globalizaci – současném západním způsobu života?

GB: Moderní svět a jeho frenetické závody ve vyrábění a konzumování špiní vše, co činilo lidstvo velkým. Každý, kdo se na tom podílí, prohrává. Hlásám proto kompletní odpojení se od tohoto debaklu: přestěhujete se na venkov, vyhoďte televizi, nečtěte noviny. Společnost je udržována jen pomocí intoxikace; nemůže se z ní zrodit nic zdravého ani trvalého. Odvrhněte to.

VT: V západní společnosti se hodně mluví o potřebě vyššího vzdělání. Současné univerzity se však zdají být spíše zařízeními pro marxistickou indoktrinaci. Co si myslíte o vysokoškolském vzdělávání?

GB: V roce 1990 jsem jeden rok navštěvoval univerzitu a dokonce i tehdy šlo o semeniště marxistů nesnášejících různorodost názorů a svobodu projevu. Prakticky jsem byl vyhozen z kampusu, oblepeného plakáty „Nechtěný: mrtvý nebo živý“ s mým obličejem. V posledních třech desetiletích se to jen prohloubilo. Pokud dnes nesouhlasíte, tak jste vystaven extrémnímu nepřátelství. A tak nemá smysl, abyste navštěvovali takovéto instituce, ledaže byste se chtěli naučit nějaké profesi, kde to jinak nejde, jako například doktor, právník, účetní atd. Společenské vědy jsou úplnou ztrátou času a peněz. Každý rodič vysílající svého syna nebo dceru do podobných institucí je vystavuje nákaze mozkovým virem. Raději si kupte kompletní dílo Julia Evoly a věnujte pět let jeho studiu.

VT: Mluvíte hodně o duchovním růstu. Co to pro vás znamená?

GB: Cílem duchovního růstu je vrátit božství zpět na Zemi tj. přivést sem světlo, znalosti transcendentálního světa a metafyzickou realitu, jež tvoří základ našeho fyzického vesmíru. Jedná se o hledání Boha uvnitř, ne o omezování lidského jednání pomocí příliš zjednodušeného teologického chápání Boha. Existuje Bůh, já se ho snažím poznat a sloužit jeho účelu každým svým projevem duše. Snažím se ho v sobě najít v podobě světla a sdílet toto světlo se světem. Věřím v nietzscheánský ideál Boha, jak je popsán v Zarathuštrovi. Věřím, že člověk se nachází někde mezi Bohem a zvířetem. Jsem přesvědčený, že buď můžeme degradovat někam směrem k divochům a libovat si ve vlastní zkaženosti a špíně po další tisíce let temného věku, nebo se můžeme chopit toho lepšího v nás a vydat se na cestu skrze tuto krizi směrem ke světlu a k novému úsvitu pro celé lidstvo. Neexistuje žádná třetí cesta.

VT: Jaké hodnoty představuje podle vás židovský globalista a bankéř George Soros? Reprezentuje širší židovské smýšlení nebo je spíš výjimkou?

GB: Můj postoj k židovské otázce se v průběhu let značně proměnil. Dříve jsem smýšlení a akce klíčových židovských hráčů jako Soros vnímal jako typické pro židovský národ jako takový. Už si to nemyslím: jednoduše jsem mluvil s příliš mnoha Židy na to, abych je i nadále viděl jako monolitickou sílu. Mnozí z nich bojují proti nacionalistickým hnutím, která vidí jako hrozbu své budoucnosti. Jsou globální diasporou a proto i více nakloněni globalismu. Ale existují v našem světě a my existujeme v jejich. Nejlepší by tedy bylo učinit s nimi smír, nabídnout jim olivovou ratolest a co nejvíce z nich otevřít oči ohledně destruktivní síly kulturního marxismu.

VT: Jaký je obecně váš současný postoj k židovské moci a antisemitismu? Prohlásil jste v časopise Punk Planet, že kritika Židů z úst bělošských nacionalistů je založena na kusých informacích: „ ‚…Jak je to možné, když Židé tvoří jen dvě procenta obyvatelstva atd…‘ Nikdy nevyjdete ven a nezjistíte, zda je to pravda, jste prostě v kruhu lidí, kde vám každý tuto myšlenku potvrzuje. Odfiltrujete tedy všechno, co se nehodí.“ Ano, máte kus pravdy, ale opravdu si myslíte, že kritika Židů je neoprávněná? Četl jste například třídílnou sérii knih od profesora Kevina MacDonalda, kde analyzuje judaismus a židovskou kulturu z hlediska evoluční psychologie?

GB: Znám MacDonaldovu Culture of Critique, kde skvěle popisuje vyděděneckou povahu judaismu a jak Židé v průběhu staletí zastávali kontroverzní myšlenky a vedli s těmito spojená hnutí. Židé se vidí jako rodina, kmen a jejich kultura boje o přežití z nich v průběhu věků udělala velmi jedinečný lid. Nietzsche řekl: „Židé jsou nejosudovějším národem světových dějin, protože tváří tvář volbě, zda být či nebýt, se až s nadpřirozeným přesvědčením rozhodli být.“

Židovští oponenti považují jejich kvality a etnické rysy za součást jejich biologie a strategie přežití. Židé prý chtějí otupit instinkty gójů. Ale Židé své myšlenky zastávají upřímně. Ve svých reformovaných synagogách mají trans-gender rabíny. Mnoho z nich zastává levicové postoje. Židé v tomto ohledu žijí to, co kážou – nepřijímají ty ideje, aby oslabili hostitelské národy, ve kterých žijí, jak tvrdí MacDonald. Židé jim skutečně hluboce věří. Existuje však také mnoho pravicových konzervativních Židů a ti věří, že reformní Židé jsou pobláznění levičáci. Izraelská politika je neustálým vnitřním bojem mezi levicí a pravicí.

Také celosvětová levice se v důsledku okupace (Palestiny) obrátila k Izraeli zády. Mnoho „pravičáků“ podporuje Izrael, protože se snaží být homogenním etnostátem, jaký si přeje také mnoho evropských nacionalistů.

Pokud se Židé stali primárně levicovými dekonstrukcionisty díky své evoluční biologii, možná se gójové stali po staletích pogromů biologicky antisemitskými? Nad oběma myšlenkami bychom se měli zamyslet, ale já raději pracuji s ideou, že dokážeme všichni komunikovat a že nejsme odsouzeni k nekonečnému opakování tisíciletého konfliktu, při němž nakonec shoří celý svět. Věřím, že existuje klíč k odemknutí všech bran a vyřešení všech konfliktů. Všichni můžeme získat, co chceme – a pro dosažení tohoto cíle nepotřebujeme svatou rasovou válku.

VT: Co si myslíte o ekofašismu a ekologických otázkách, jako je populační exploze? Unabomberaův manifest je vám jistě známý, ale slyšel jste někdy o finském hlubinném ekologovi a „ekofašistovi“ Pentti Linkolovi? Anglicky vydal jednu knihu pod názvem Can life prevail? (Dokáže život přežít?)?

GB: Jsem v těžkém konfliktu s lidmi, kteří dosazují přírodu ve svém světonázoru do pozice božstva. Ekofašisté užívají ochranu biosféry pro ospravedlnění totalitární kontroly a masivního snižování počtu obyvatel, což vyžaduje ohromné utrpení lidí kvůli vodám, lesům a volně žijícím druhům. Říkám vám: vesmír je plný života, ale pokročilá inteligentní forma života je vzácná. Lidstvo není jen pokročilou formou opic. Zastáváme zvláštní místo v přírodní hierarchii, a civilizace, jež budujeme a udržujeme, jsou našim nejdůležitějším dědictvím.

Všechny vyspělé civilizace zažívají pokles počtu obyvatelstva. Pokles je přirozenou etapou vývoje národů. Není zapotřebí autoritářských režimů k prosazení snížení počtu obyvatel nebo dokonce masového vraždění, jaké by uvítali ekofašisté. Linkola sám řekl: „Kdyby existovalo tlačítko, jehož stlačením by zemřely miliony lidí, bez váhání bych se sám obětoval.“ Jaký druh imorálního šílenství postihl tohoto člověka a jeho následovníky, když vidí hromadnou smrt a zkázu jako řešení čehokoliv? Jsem si jistý, že misantropové Linkolu milují, protože jim dává malou náplast morálnosti na zakrytí odpornosti jejich eticky pokřiveného světonázoru.

Západní vlády říkají, že potřebujeme masové přistěhovalectví k nápravě poklesu počtu obyvatelstva. Nikdy ale už nevysvětlí proč, a mumlají něco o tom, že potřebujeme více dělníků, aby zaplatili stárnoucímu obyvatelstvu důchody. Ale s blížícím se věkem robotů nedostatek dělníků neexistuje. A jak můžeme vidět ve Švédsku, stát posouvá věk odchodu do důchodu kvůli pokrytí nákladů na přistěhovalectví, nastává tedy přesně opačný účinek, kdy domorodá populace bude kvůli poklesu produktivity ještě více podojena, aby si zafinancovala svou vlastní náhradu.

Na druhou stranu by pak přirozený pokles počtu obyvatel mohl vést k efektivnějším systémům, snížení cen nemovitostí, poklesu míry znečištění, vyšším mzdám a větší hodnotě přikládanou duševnímu vlastnictví. To přece nezní úplně špatně.

VT: Předposlední otázka. Martin Heidegger, nejvýznamnější kontinentální filozof minulého století, řekl v rozhovoru roku 1966, publikovaném v Der Spiegelu až po jeho smrti v roce 1976, že „jen (nějaký) bůh nás může zachránit“. Vidíte stav světa stejně zoufalý, jako ho viděl tento velký filozof? I moudří svatí muži říkají, že žijeme ve věku Kali (Kali-juga) a proto nemá smysl „zachraňovat“ padlý svět. Jakým směrem se podle vás bude ubírat svět? Existuje nějaká šance pro člověka a jím ovládanou přírodu že, abych citoval název Linkolovy knihy: Může život přežít?

GB: Kali-jugu nic nezastaví, rozpad už započal a bude muset doběhnout stejným způsobem, jako musí před jarním znovuzrozením přejít celá zima. Historie je cyklická, nemá lineární konec. Všechno, co padne a zemře, se jednou zrodí znovu. Ale to neznamená, že nová semena znovuzrození se při svém klíčení k životu nemusejí potýkat s odolnými skořápkami. Védy nás učí, že mezi koncem Kali-jugy a počátkem příštího zlatého věku lidstva nastane velmi krátká doba označovaná jako „Věk hrdinů“, kdy nás malé, ale vysoce aktivní společenství vyšších mužů a žen vyvede z temnoty a ukáže cestu k novému úsvitu. V tomto smyslu nás tak skutečně mohou zachránit pouze bohové; bohové pomáhají člověku zapálenému výkonem poslání Prozřetelnosti.

Nemá ale smysl nic nedělat a čekat na pomoc od bohů. Musíme se stát hrdiny, velkými a vznešenými duchovními válečníky, namísto toho abychom se utápěli ve svých minulých selháních nebo propadali beznaději naší doby. Potřebujeme vidět náš cíl jako transcendentální, ne jako politický. i kdybychom totiž selhali a obětovali naši světskou existenci pro vizi znovuzrození, tak stále očistíme své duše od poskvrny naší epochy a v tak dosáhneme své osobní spásy.

VT: Nakonec, co byste chtěl vzkázat všem čtenářům Veriyhteys?

GB: Uzavřu to citátem z Tao te ťing: „Ten, kdo zná jiné, je chytrý; ten, kdo zná sebe, je osvícený. Ten, kdo vládne nad druhými, je silný; ten, kdo ovládá sebe, je mocný.“ Tohle je základním cílem naší doby, být vnitřně znovuzrozen, ovládnout sám sebe, nebýt závislý na nízkých věcech, nenechat se jimi ovládnout. Aby se člověk stal nadčlověkem, musí se plně stát svým vlastním pánem. Jakmile povstaneme vnitřně, vnější svět před námi padne a materiální síly ztratí svou moc nad novým typem člověka. Velmi doporučuji účastnit se desetidenní tiché meditace se školou Vipassana. Mají centra po celém světě a kurzy se neplatí – dobrovolné dary jsou založené jen na tom, co si můžete dovolit.

Moje osobní stránky jsou https://www.georgeburdi.com. Na Twitteru jsem jako: @georgeburdi.

(Bonusová otázka) VT: Říká se, že hlavní postava filmu Kult hákového kříže (American History X, 1998) měla podobné rysy jako vy, když jste byl ještě v řadách hnutí. Říká se, že s vámi bylo pro film dokonce pořízeno interview. Byl jste předlohou pro hlavní postavu filmu?

GB: Filmová společnost kontaktovala Resistance Records a objednala z našeho katalogu všechno – hudbu, plakáty, časopisy, knihy, nášivky apod. Dali mi také podepsat požadavek na zveřejnění tříhodinového rozhovoru natáčeného CNN. Herec hlavní role Ed Norton, jak mi bylo řečeno, záznam sledoval a pomohlo mu to vytvořit filmovou postavu. Když šel film do kin, ještě jsem byl v hnutí, takže jakákoli podobnost zápletky je čistě náhodná. Viděl jsem ale v postavě hlavního hrdiny filmu hodně mých osobitých způsobů i frází, které jsem užíval. Jednoho dne se na to Eda Nortona zeptám osobně.

Druhá, závěrečná část rozhovoru s Georgem Burdim An exclusive interview with George Burdi, ex-leader of Rahowa vyšla na stránkách Veriyhteys 22. prosince 2017.

Není zde článek celý?