Babiš řešení krize nenabídl. Co vše je ochoten obětovat kvůli své svobodě?

Premiér v demisi Andrej Babiš po setkání s prezidentem Milošem Zemanem | FOTO: ČTK

Premiér v demisi Andrej Babiš žádné řešení vládní krize nenabídl. Po konzultacích na Hradě jen oznámil prezidentovo doporučení, aby jednal o spolupráci s KSČM a Okamurou. Logiku sice tato konstelace má z hlediska poměrů ve sněmovně i jeho osobních zájmů, prakticky ale předjímá nemalé problémy. Včetně vývoje v hnutí ANO.

Babiš vysílal před jednáním s prezidentem Zemanem nečitelné signály. Nejdříve znovu oprášil variantu, že by nemusel stát v čele vlády, pokud by si to hlava státu přála. Přesto vyslovil víru, že dodrží svůj slib a osobu premiéra ve druhém pokusu měnit nebude.

Marketingová hra s Brabcem

Znovu do hry vtáhl svého loajálního souputníka z Agrofertu, ministra životního prostředí Richarda Brabce. Samotný Brabec přitom už dříve dával najevo, že o tuto roli ze zákulisí řízené loutky s minimální faktickou mocí a maximální politickou odpovědnosti příliš nestojí.

Šlo o poněkud překvapivé oznámení o to více, jestliže ještě nedávno Babiš prohlašoval, že bude kandidátem hnutí ANO na post premiéra „až do smrti“. Nevypočitatelnost a blesková názorová „flexibilita“ jsou ovšem běžnou součástí jeho osobnostní výbavy. I v tomto případě se záhy potvrdilo, že se jedná jen o starý marketingový trik.

Chvilková naděje, že trestně stíhaný premiér s nevyřešeným konfliktem zájmů pochopil, že především jeho osoba stojí v cestě odblokování půl roku trvající patové situace, vzala za své po jednání poslaneckého klubu ANO. Drtivá většina poslanců se znovu shodla, že kandidát na premiéra se nezmění.

Takto se ovšem politický profesionál nechová. Sám by měl vyhodnotit, zda je překážkou spolupráce s nekomunistickými stranami, nekoketujícími s extremismem, a nabídnout jiné řešení vládní krize. Umí si někdo představit, že by v manažersky řízeném klubu ANO někdo vstal a vyzval majitele firmy k rezignaci?

Poslechnu prezidenta

Ukazuje se však, že Andrej Babiš, který rád staví na odiv premiérskou kompetenci, žádné jiné řešení nestabilní situace po náhlém krachu vyjednávání s ČSSD nemá. V Lidových novinách (9. 4. 2018, „Poslechnu prezidenta“) prohlásil, že se podřídí vůli prezidenta, který nyní „rozdává karty“, což svědčí o viditelné bezradnosti na hranici politické svéprávnosti.

Totéž zopakoval před jednáním na Hradě. Jde si prý poslechnout prezidentův názor a doporučení s tím, že mu nebude nabízet žádné možnosti řešení. „Já nemám co nabízet panu prezidentovi,“ zdůraznil a skutečně sám nic nenabídl ani po jejich dvouhodinové schůzce.

Novinářům pouze oznámil, že prezident doporučil hnutí ANO vyjednávat s KSČM hnutím SPD, tedy jedinými parlamentními subjekty, kterým trestní stíhání předsedy vlády nečiní žádné problémy. „Svoláme předsednictvo a výbor hnutí a poradíme se, jak postupovat dál,“ prohlásil.

Úřednická vláda?

Sněmovními kuloáry už putovaly „zaručené“ zprávy, že prezident nemusí Babiše podruhé jmenovat předsedou vlády a vybídne ho, aby za sebe našel náhradu, jinak ji najde sám. Vyplývaly ze spekulací o vážnému ochlazení vztahů mezi Hradem a Strakovou akademií kvůli aféře s vydáním ruského hackera Nikulina do Spojených států. Z toho údajně pramenilo i prezidentovo doporučení sociální demokracii, aby hnutí ANO neustupovala, což později nepotvrdili ani Zeman, ani Babiš.

Hovořilo se už i o variantě Zemanovy úřednické vlády po vzoru kabinetu Jiřího Rusnoka, která by vládla po časově omezenou dobu do předčasných voleb na jaře příštího roku.

V tuto chvíli však prezident „rozdal karty“ jinak a tlačí Andreje Babiše do varianty vlády, kterou si ani sám moc nepřál. Těžko však říci, co čekal jiného. Po razantním odchodu sociálních demokratů od jednacího stolu je jen stěží možné předpokládat, že se k němu vrátí bez velkých ústupků hnutí ANO, včetně účasti jeho samotného ve vládě.

Těžko říci, jestli v tom není i kus Zemanovy zlomyslnosti nechat Babiše vymáchat se v tomto sisyfovském úkolu, na který může doplatit. Na Hrad se jistě musely donést zprávy, že hnutí ANO je v otázce spolupráce s Okamurou rozděleno. Natolik, že už čtyři ministři hnutí ANO avizovali, že by v takovém případě ve vládě nezůstali (Stropnický, Šlechtová, Ťok a Pelikán, který už oznámil odchod z politiky). Pokud by svoje slovo dodrželi, vyslalo by tím hnutí ANO velmi špatný signál o sobě samém.

Pokud nyní Babiš usiluje o předvádění prozápadního kurzu, ačkoli ještě nedávno zpochybňoval protiruské sankce, jeho snaha by obratem vyšla vniveč. Možná je to vzhledem k jeho východní orientaci jedno prezidentu Zemanovi, ale otázkou zůstává, zda je to jedno všem členům a voličům hnutí ANO.

Třetina klubu ANO proti

Podle kuloárových informací proběhlo bouřlivé jednání poslaneckého klubu ANO, na kterém se zhruba třetina, 25 až 30 poslanců, postavila proti vládní spolupráci s KSČM a SPD. Jak by asi reagovali zahraniční spojenci, kdyby se česká vláda nechala tolerovat hnutím, jež sami někteří významní představitelé hnutí ANO považují za fašistické? Že stojí na podpoře dvou subjektů, které by nejraději vystoupily nejen z EU, ale i z NATO?

Přesto nelze vyloučit, že Andrej Babiš, který se zřejmě rozhodl udržet v čele vlády za každou cenu – vždyť jde i o jeho osobní svobodu a svobodu nejbližších členů rodiny – přesvědčí drtivou většinu klubu ANO, že jiná možnost neexistuje. Jestli by byla stabilní a za jakou cenu by se udržela, je dnes ve hvězdách. Mohl by však vládnout sám, přičemž programové ústupky by jistě komunistům i okamurovcům nakonec skousnul. Co vše je ochoten kvůli svým osobním zájmům obětovat?

Tím si ovšem zároveň koleduje o sílící odpor veřejnosti. Pokud hrozí, že zásadní vliv na vládu budou mít vedle populistických Okamurových radikálů i komunisté se silným stalinistickým křídlem, kteří si už diktují personální požadavky na členy vlády, nebylo by ani divu.

Revue Forum Banner

Není zde článek celý?