Česká republika není s Babišem úspěšnější. Naopak jí hrozí stagnace

Stejně jako tomu bylo za komunismu, tak i v éře Andreje Babiše dostáváme pravidelnou porci vládní sebechvály. Ekonomika strmě roste a zlepšil se výběr daní. Babišův marketing nám vnucuje představu, že už je nejen líp, nýbrž že už jsme takřka v ráji. Jen letmé srovnání s celou Evropskou unií a také s našimi příbuznými zeměmi, tedy s Polskem a se Slovenskem, nám ukazuje, jak jsou tyto řeči jalové a duté.

Pravda je prostě taková, že celá ekonomika Evropské unie zažívá, navzdory pesimistickým předpovědím nepřátel eura, dlouhodobý růst, jehož hlavním motorem je Německo. Všechny navázané ekonomiky tudíž rostou. Polsko i Česko zcela srovnatelně a Slovensko i téměř dvakrát rychleji. Slováci začali pravda z nižší úrovně, ale zdatně se přibližují.

Kromě makroekonomických ukazatelů jsou ale často podstatnější obyčejné lidské zkušenosti. Polsko i Slovensko procházejí dobou masívní modernizace. Česko se v tomto srovnání nejeví ani trochu jako premiant, třebaže mělo historicky lepší výchozí podmínky v celkově lepším HDP na hlavu. Mimo jiné i díky dobře zvládnuté ekonomické transformaci, na kterou nepřátelé polistopadové demokracie a tržní ekonomiky tolik útočí.

Polsko v posledních letech prudce zkvalitnilo svoji dálniční síť a celkovou dopravní infrastrukturu. Schopnost zacházet efektivně s evropskými dotacemi je vidět v Polsku na každém kroku. Slovensko zase dokáže překvapit rozvojem a kvalitou služeb. Je to stále pestřejší nabídka stravovacích, oddechových a zábavních zařízení. Elektronická dálniční známka na Slovensku je pro nás skoro kulturní šok. Slováci jsou navíc pyšní na euro, protože to byl pro ně zásadní emancipační krok a jejich ekonomice evropská měna velmi prospívá.

Andrej Babiš se jednoduše řečeno pohodlně veze na vlně celkového vzestupu naší části Evropy. Díky rozpočtové kázni pravicové vlády ve zlých dobách se mu už pět let ve vládě pohodlně žije a když potřebuje zlepšit prezentaci svého fiskálního hospodaření, tak buď rozpustí rezervy anebo si připočte ke svým výsledkům evropské peníze. Navzdory svým velkohubým řečem ale jednu věc opravdu dobře nedělá. Úroveň vládních investic je mizerná, a tudíž naši zemi hrozí stagnace.

Ujíždí nám prostě vlak. Jeho gigantické plány v každé vesnici, kam přijede, připomínají chování generálních tajemníků KSČ. Ti také slibovali všude postavit školku a hřiště. Pak se ale vrátili do úřadu a zabývali se pouze tím, jak zkorumpovat obyvatelstvo, aby se jim nevzbouřilo.

To je přesně to, co Babiš umí dokonale. Umí zařídit, že výsledky fungující ekonomiky, za jejíž úspěch nenese ani tu nejmenší zásluhu, prostě a jednoduše projíme. Všechno skončí v korupci obyvatelstva. Jednou důchodců a pak třeba studentů. A to aniž by to kolikrát od něj někdo moc chtěl.

A nakonec ty skvěle vybírané daně. Výběr daní je jistě důležitý, ale není to žádná posvátná kráva. Nejdůležitější je, kolik lidé získají ze své práce pro sebe a pro své firmy, své zaměstnance a kolik mohou utratit. A nikoli to, kolik mohou odevzdat státu. Rozumná optika je přesně opačná, než je ta Babišova. Fungující ekonomika je postavená na individuální svobodě a na minimálních potřebách státní administrativy.

Přebujelý stát, jehož množství úředníků roste, je zátěž, kterou musíme všichni tvrdě zaplatit. A to je právě Babišův přebujelý stát. Stát s rozvrácenou dopravou a zanedbanou infrastrukturou, ale zato stát plný šmírování a kontrolování. Je to stát, který dusí schopné lidi v drobném i středním podnikání a nadržuje jen těm nejsilnějším. A v čele stojí kdosi, kdo podráží právní stát a ignoruje elementární pravidla hry.

Sečteno a podtrženo: Sebechvála smrdí. Je to marketing státostrany a státošéfa. A společnosti přitom hrozí stagnace a promarněná šance. Ekonomika má své cykly a tak, jak funguje dnes, nebude fungovat vždycky.

Pavel Safr Twitter Banner

Není zde článek celý?