Diplomatický pšouk: Britská operace „Salisbury“ proti Rusku byla zmařena

Halasný mezinárodní skandál roznícený Brity kolem incidentu v Salisbury měl od počátku dalekosáhlé plány ve věci izolace Ruska. Zasedání Rady Evropy (RE) v minulém týdnu ve věci „chemického útoku“ je součástí pečlivě promyšleného představení, které ovšem nebylo realizováno v plné šíři.

Podle svědectví „Sítě Voltaire“, byl cílem Theresy May dávný sen Západu – zbavit Rusko práva veta při vyšetřování mezinárodních konfliktů v OSN a zahnat ho jednou provždy do společenství zemí-vyvrhelů. Diplomatický bojkot Ruska na Západě s vypovězením ruských diplomatů se stal minimálním programem počátečních plánů Velké Británie. K rozmotání celého plánu „úskočného Albionu“ je třeba pochopit, že vražda v Salisbury a její následný výklad se rozvinula v atmosféře projednávání situace ve Východní Ghútě v OSN. Právě na statut Ruska v OSN byl zaměřen hlavní úder Londýna poté, kdy se mu nepodařilo vnutit vinu za otravu bývalého rozvědčíka GRU Sergeje Skripala. Připomeňme si tedy chronologii událostí. Chemický útok v Salisbury se stal 3. března, nicméně až 12. března se dostal prostřednictvím masmédií na veřejnost. Záminkou se stal diplomatický manévr: Britský zamini Boris Johnson si „pozval na kobereček“ ruského velvyslance Alexandra Jakovenko a požadoval, aby během 36 hodin prověřil, zda se v Rusku nezachovaly zbytky plynu „novičok“, které tam údajně zůstaly po likvidaci chemických zbraní pod kontrolou Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW), na což obdržel zápornou odpověď. Poté Boris Johnson zavolal státnímu tajemníkovi USA Tillersonovi a přesvědčil ho o vině Ruska, za což Tillerson 13. března zaplatil funkcí. Nicméně, proč Britové spustili operaci vnějšího nátlaku na Rusko až 12. března, tedy půldruhého týdne po otravě Skripalových?

Odpověď na tuto otázku je třeba hledat v Sýrii, kde byly 12. března objeveny dvě chemické laboratoře islamistů v osvobozené části Východní Ghúty a právě tou dobou probíhalo v RB OSN jednání o situaci v tomto předměstí Damašku, kde naplno probíhala osvobozovací operace syrské armády. Americká strana se pokusila připsat nalezené laboratoře se zásobami 40 tun chemických zbraní Asadově armádě, aby mohla pohrozit odvetou v podobě opakování svého předchozího útoku na leteckou základnu Aš-Šajrát, provedeném odvetou za Asadův „chemický útok“ v Idlíbu. Cituji z prohlášení stálé zástupkyně USA v OSN Nikky Haley: „Zhruba před rokem, po chemickém útoku syrské armády v Han Šejchúnu pomocí plynu sarin, varovaly Spojené státy Radu bezpečnosti OSN. Prohlásili jsme, že kvůli systematické nečinnosti mezinárodního společenství jsme nuceni jednat samostatně. RB OSN to nevzala na vědomí, a USA zaútočily raketami s plochou dráhou letu na leteckou základnu, ze které Asad tento útok provedl. Dnes znovu opakujeme svoje varování“.

Jako odpověď ruští vojáci odhalili tajné dokumenty o přípravě bombových útoků na rezidenci Asada a vládní čtvrť, což znamenalo faktické opakování iráckého scénáře v Sýrii roku 2003.

Ruský generální štáb ostře prohlásil, že je připraven odpovědět na raketové útoky v případě, že budou ohroženy životy ruských občanů a mimo diplomatické kanály informoval Pentagon o připravované britské provokaci ve Východní Ghútě. Ukázalo se, že o britském dobrodružství nevěděl ani americký ministr obrany Mattis. Ten předal poselství Rusů Trumpovi, který následně uložil řediteli CIA M. Pompeovi vyšetření věci, v důsledku čehož „padla Tillersoonova hlava“.

Když byli Američané vyřazeni ze hry, vložila se do věci sama Theresa May. Příští den, 13. března, obvinila Rusko z provedení chemického útoku na území Británie a pokusila se potrestat Rusko prostřednictvím OSN, když požadovala urychlené svolání zasedání ve věci otravy v Salisbury. Aniž vyčkala odpovědi, oznámila vypovězení 23 ruských diplomatů. Ve stejný den britské ministerstvo vnitra avizovalo zahájení 14 trestních stíhání ve věci vražd, údajně spáchaných na objednávku Ruska.

Teprve poté poprvé vystoupili evropští liberální politici, aby doprovodili britský mainstream. Belgický premiér Verhofstadt vyzval EU k vyhlášení sankcí proti Rusku. Současně v Británii samotné přešli od tvrdého scénáře k měkké síle. Šéf britské poslanecké frakce v EP vyzval Evropany k bojkotu mistrovství světa v kopané a britský mediální regulátor oznámil připravenost k zákazu kanálu Russia Today (RT). Zdálo se, že britský předzpěv vyjde naprázdno, ale 14. března vystoupila Therese May v britském parlamentu s novou porcí obvinění na adresu Ruska. K rozšíření lži po celém světě byly zapojeny anglosaské neziskovky, které zformulovaly obviňující klišé pro masmédia.

Poprvé zazněl hlavní cíl britské provokace v Salisbury – pozastavit členství Ruska v RB OSN. Oznámil jej blairistický poslanec Chris Lesley, který nazval Rusko „strašným vyvrhelem“. Aby dodal obvinění politickou váhu, inicioval Londýn svolání Rady NATO, na kterou přijela stálá zástupkyně Spojeného Království Sara McIntosh, která dříve vedla úřad pro otázky obrany a rozvědky na britském ministerstvu zahraničí. Nakonec se požadované zasedání OSN přece jen konalo. Na něm stálý zástupce Ruska Vasilij Nebenzja navrhl deklaraci o vyšetřování incidentu v Salisbury se zapojením OPCW. Nicméně to Britové striktně odmítli udělat, pokud do znění deklarace nebude vložena formulace o „vysoké pravděpodobnosti“ viny Ruska. Navíc britský zástupce Jonathan Allen obvinil Rusko z chemického útoku a současně mu přidal i odpovědnost za „zničení civilního letadla v nebi nad Ukrajinou“, a vůbec pohrdání „právem na život“. Rezoluce nakonec přijata nebyla, protože následující den, 15. března, Therese May urychleně odlétá do Bruselu, kde společně s Francií, Německem a USA přijímají společné prohlášení o „pravděpodobné odpovědnosti Ruska“.

A tak všechny britské manipulace kolem statutu Ruska v OSN skončily diplomatickým pšoukem. Za všeobecným vypovězením ruských diplomatů se skrývá provalený plán na vyhnání Ruska z RB OSN, který měl umožnit při vyloučení Ruska protáhnout protisyrskou iniciativu ve Východní Ghtě – protože právě Rusko se svým právem veta se vždy staví do cesty okupačním plánům Západu vůči Sýrii.

Když se nepodařilo neutralizovat Rusko provokací v RB OSN, byl spuštěn „plán B“ – diplomatický bojkot Ruska.

Zdroj: Politikus.ru
Překlad: st.hroch 180401

Není zde článek celý?