Jako před nejhlubšími krizemi ve svých dějinách. Tak je na tom Amerika

Od počátku roku vyšla americká tištěná finanční média již třikrát s titulky „Rezervy končí – nejhorší týden za celou řadu let“ či „Na trzích skončil nejhorší týden za poslední roky“.

Je přitom charakteristické, že pokaždé je hůř a hůř a kolaps stejně nenastane – trhy vždy nakonec zachrání gong (saved by the bell – jako v boxu) díky tomu, že je už pátek.

Začátkem dalšího týdne pak „zruční“ spekulanti FEDu s pomocí peněz, které já osobně nazývám „skryté QE“, prudce „zvedají indexy“ (QE – z anglického Quantitative Easing – kvalitativní uvolňování; v podstatě postup, kdy FED nakupuje státní dluhopisy za peníze, které si sám vytiskne – to na jedné straně umožňuje „přežívání“ dolaru jako světové měny, na druhé straně je příčinou astronomicky vysokého státního dluhu USA, který se dnes pohybuje nad hranicí 20 bilionů dolarů; největší závazky má stát právě vůči FEDu; pozn. překl.). Jak říkal kapitán Aljochin: „Chlapče, to je číslo pro frajery, viděl jsem ho už stokrát.“
Před pár dny, 26. března, bylo na Šanghajské burze zahájeno futures obchodování s ropou. A to velmi úspěšně – jen v prvních dvaceti minutách bylo uzavřeno 14 000 kontraktů.
Čína se dostala na první místo ve světě ve spotřebě ropy (v r. 2017 ČLR při spotřebě 610 milionů tun ropy plných 420 milionů tun dovezla ze zahraničí; to v běžných cenách představuje téměř 4 biliony dolarů); jde tedy o největší ropný trh světa – a to, že se na něm bude obchodovat v jüanech, se petrodolaru nutně bolestně dotkne.
Írán a Venezuela už přitom další obchody s ropou v dolarech odmítly, Nigérie obchoduje ropu s Čínou v jüanech a Rusko zkouší uzavírat ropné obchody v rublech.
A další pro USA nepříjemná novinka: od 1. dubna Čína zavádí sankce vůči USA jako odpověď na zavedení celních a tarifních poplatků a omezení dovozu čínského zboží vyhlášeného Trumpem. Zatím není známo, o jaká opatření se bude jednat (Čína to drží v tajnosti), ale řada amerických hospodářských odvětví spolupracujících a propojených s Čínou již podléhá panice. Prosakují informace, že seznam amerického zboží, které bude podléhat odvetným opatřením, bude obsahovat 128 položek.
A všechny ty americké burzovní indexy se dosud nedostaly až na nulu pouze proto, že jsou naprosto úplně a totálně odtrženy od reálné ekonomiky. Už dávno totiž žijí jen samy pro sebe jako jakási „tržní kapitalizace“. Jinak by totiž akcie trvale ztrátové Tesly nebyly dražší než akcie stejně trvale ziskového Fordu. To je prostě totální nonsens, nesmysl.
Nicméně ani virtualizace amerických akciových trhů nezakryje skutečnost, že se současný graf jejich vývoje prakticky shoduje s dvěma nejhlubšími ekonomickými krizemi v dějinách USA, jak také dokazuje grafické porovnání:

Co k tomu říká západní ekonomie? „Zavedení ochranných cel je příznakem neefektivní ekonomiky“. Slyšíte dobře? Americká ekonomika je neefektivní! Už vám to dochází?
Přidejte si k tomu ještě skutečnost, že rozpočet USA je hluboce deficitní a že každé navýšení úrokové procentní sazby z „treasuries“ („pokladnic“, což je název pro dluhové závazky USA) o 0,25 % představuje navýšení deficitu rozpočtu o dalších 50 miliard dolarů. Velmi brzy se tak z „treasuries“ mohou stát „trasheries“ (brak, cetky, odpad).
A to Donald Trump ještě snížil daně miliardářům (tedy sobě, svým nejbližším a přátelům), takže v rozpočtu vznikla další díra v objemu řádově stovek miliard dolarů.
Do toho všeho byl v USA zveřejněn návrh nového státního rozpočtu. S rekordně vysokými výdaji na „obranu“. Soudruhu Putine, gratuluji, Američané se pustili do závodů ve zbrojení! Se současným stavem jejich financí je to definitivní smrt jejich skomírající ekonomiky. Jako by se ani nepokoušeli „upravovat“ statistiku a nezahrnovali bankovní transakce a burzovní spekulace do HDP.
Pod záminkou „ruské agrese“ se USA chystají vynaložit „na obranu“ více než 800 miliard dolarů. Hned je vidět „ten nejmírumilovnější národ na světě“ – a spolu s ním i stovky vojenských základen v desítkách různých států.

Ve stejnou dobu, kdy ruští prozápadní liberálové vykřikují „Proč utrácet na obranu? Radši rozdejte (peníze vynaložené na) rakety penzistům!“, utrácí jejich vzor a předmět touhy rekordní sumy na vojenské výdaje za situace, kdy každý šestý občan USA žije na potravinové lístky a kdy přímo v centru velkých měst, na chodnících a v parcích stojí velké stanové noclehárny pro bezdomovce.
Chce se se mnou někdo hádat a tvrdit, jak třpytivé perspektivy rozvoje čekají na Spojené státy? Dobrá, v tom případě mi například uveďte, co bude hnací silou jejich růstu, komu a co budou prodávat (zejména za situace obchodní války s Evropskou unií a s Čínou)?
Nebo mi řekněte, co by mělo přimět producenty, aby převedli svou výrobu do USA, kde není ani vhodná infrastruktura, ani dostatek přírodních surovin, ani potřebné množství kvalifikované pracovní síly?
Dokonce i samotní američtí ekonomové a analytici píší, že „drtivá většina současných vkladatelů do penzijních fondů se jen těžko dočká zajištěného stáří“. Považují to za krajně nepříjemnou skutečnost, které se však lze jen těžko vyhnout.
Osobně nemám ani představu, jak by šlo zachovat hegemonii USA ve světě a jejich současnou úroveň spotřeby – a to ani společně, ani jednotlivě. Podle mě je to prostě nemožné. Snad jen, pokud by si USA vyzkoušely socialistickou revoluci…
Alexandr Rodžers
Zdroj: Politiku.ru
Překlad: mbi, Eurasia24.cz

loading…

Není zde článek celý?