Meditace nad obrazy I

Jako ortodoxní atheista si mohu dovolit nedodržovat starozákonní příkazy Jahveho. Jeden velmi nesmyslný příkaz Boha zní takto: Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. (Ex 20, 4-5) Druhé přikázání je: Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.

No, nevím, co je morálního na tom, že za provinění otce se mají trestat synové, vnukové, pravnukové a i prapravnukové. Naopak si myslím, že je to naprosto nemorální a zvrhlé. Jenom si představme, kdyby toto nařízení bylo zapsáno v naší ústavě! Taktéž příkaz „nebudeš mít jiného boha mimo mne,“ je nějak podivný. Třeba muslimové stejnému bohu, tedy Jahvemu, říkají Alláh. No a křesťané to zašmodrchali ještě více, neboť mají bohy tři – Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý a všichni tři jsou jedním. Divné, no ne?

Každý hluboce věřící člověk, ať věří v existenci křesťanského Boha (svatá Trojice), ať věří v Alláha a ať někteří Semité věří v židovského Jahveho, musí tedy nutně zavrhovat jakékoliv zpodobnění člověka či živočicha (obraz, socha, fotografie…), neboť Bůh ve Starém zákonu zakázal jakékoliv zpodobnění živoucího tvora.

Tento příkaz Jahveho poctivě a pečlivě dodržují pouze muslimové. Jejich knihy, budovy a svatyně jsou prosty jakéhokoliv realistického zobrazení. Přesto jejich svatyně, knihy a budovy jsou překrásně vyzdobeny všelijakými důmyslnými ornamenty a citáty ze svatých knih, které mi připomínají čínskou kaligrafii. Islám se klidně bez obrazů a soch obejde a muslimové vůbec takové věci nepostrádají. Mají ovšem problém s obdobím před narozením Mohameda, protože v předislámském období bylo vytvořeno obrovské množství obrazů a skulptur jak lidí, tak i živočichů. Ve většině zemí to vyřešili rozumně. Řekli si, že to jsou výtvory našich předků, kteří ještě byli pohany a nestačili se stát muslimy, neboť Mohamed se narodil až 25. dubna 571 a zemřel 8. června 632, ale je to přesto kulturní bohatství našich předků, takže se o tyto pamětihodnosti našich praotců musíme starostlivě a pečlivě starat.

Samozřejmě že se všude najdou fanatičtí extrémisté a barbaři, kteří ve své nevzdělanosti ničí prastaré památky, jako například Američané v Iráku, když rozkradli Baghdádské muzeum (hlavně že pečlivě střežili ministerstvo naftového průmyslu) a s tanky jezdili po proslaveném věhlasném městě Ninive, jež leželo ve starověké Mezopotámii a dnes se nachází na území Iráku. Archeologické vykopávky prokazují, že Ninive mělo po svém obvodu až sto kilometrů dvojitých hradeb. Prorok Jonáš popisuje Ninive jako velké město, kterým se muselo procházet tři dny. Byla tam nalezena i tzv. Aššurbanipalova knihovna s mnoha tisíci hliněnými tabulkami popsanými klínovým písmem. Snad nejslavnějším nálezy byly Epos o Gilgamešovi a Chammurapiho zákoník. Knihovna měla zajímavé štěstí v neštěstí, když totiž vyhořela, tak hliněné tabulky byly v podstatě změněny vypálením na trvanlivé cihly, které vydržely neporušené do dneška. Nebýt požáru, hliněné destičky by se dávno a dávno rozpadly. Mezopotámie byla kolébkou vůbec prvních civilizací na světě a to už od roku 5.300 př. n. l. Její nezávislost přitom skončila až v roce 539 před naším letopočtem připojením k Perské říši, tedy k dnešnímu Íránu.

No a barbarsky nekulturní buranský americký národ si po těchto nejslavnějších památkách světa projížděl s tanky, vojáci tam měli takový tankodrom. No měli na co navazovat, neboť v ničení dokladů minulosti mají dlouhodobou praxi. Tak třeba z vyspělé civilizace Mayů zničili skoro vše, zůstaly pouze tři kodexy (Drážďanský kodex, Madridský kodex a Pařížský kodex), o pravosti čtvrtého kodexu zvaného Codex Grolier jsou pochybnosti, možná je to padělek. Kodexy jsou skládaná leporela s textem v mayském hieroglyfickém jazyce a obrázky. Drážďanský kodex má 39 stran, dvě z nich jsou bílé, nepopsané. Kodex Madridský má padesát šest stran a Pařížský kodex má pouhých dvanáct stránek. Kodexy byly vytvořeny na dlouhém pásu papíru amatl, což je speciálně upravená kůra fíkovníku pokrytá bílým štukem. Nepochybně existovala spousta jiných mayských knih, ale všechny byly spáleny při památném autodafé pořádané františkánským biskupem Diegem de Landou. Bylo spáleno na pět tisíc knih! Spálit takové množství knih se nepodařilo ani Dolfimu.

Ještě že zůstaly k dispozici nápisy na architektuře a na sochařských dílech, na chrámových reliéfech a stélách, i když i ty byly kladivy ničeny. Holt křesťanská kultura řádila. Pěkně se vyřádila i na Incké říši, ve které také zničila většinu hmotných i duchovních výdobytků incké kultury. Zůstalo nám zachováno pouhých 600 kipů, což je incké uzlové písmo, které je dodnes nevyluštěné. Umíme přečíst akorát číselné údaje, tedy zápisy o daňových příjmech. Pěkná práce katolické církve, že?

Křesťané zničili do mrtě dvě vyspělé civilizace na americkém kontinentě. Mayská civilizace byla sice docela násilnická, ale jinak byla vysoce funkční, zato Inkové byli docela mírumilovní a rovnostářští, nepoužívali peníze, a přesto jejich společnost byla také vysoce funkční. Myslím si, že obyvatelé Incké říše byli mnohem spokojenější a šťastnější než obyvatelé říše Mayů.

Když tedy dnes islám zničí evropskou civilizaci, nebude to vlastně v historii nic moc neobvyklého. Velice se rozhořčujeme, když Talibánci vyhodili do povětří dva tisíce let starou sochu Buddhy v Afghánistánu a Isilovci ničili antické památky v Palmýře. No a aby to byli schopni zničit, tož naše vysoce kulturní demokratická vláda jim dodala výbušninu zvanou semtex.

U nás v Čechách proběhlo také období obrazoborectví, a to v době husitské. Husité coby pravověrní křesťané pouze dodržovali Slova Páně a tak vždycky pěkně vybílili všechny jim dostupné kláštery a kostely, pokud je ovšem dřív nepodpálili. Také si dělali ohníčky ze svatých křížů a obrazů, aby se ohřáli, a dokonce si nad takovým ohněm opékali i maso.

V pravoslavných zemích obrazoborectví (ikonoklasmus) nemělo nějaké závažné drastické důsledky, neboť ikony zobrazují nadpozemskou krásu, tam lidské rysy jsou úplně eliminovány, takže to vlastně není zpodobnění člověka a nebyl tudíž důvod je ničit.

Římská říše v úpadku také ničila dřívější umělecké a kulturní památky. V době antiky bylo pravidlem, že každé město (i městečko) muselo mít veřejné městské lázně, veřejnou knihovnu a veřejné divadlo. Pokud takové vymoženosti město nemělo, byla to ostuda. Jakmile se ovšem dostala k moci církev katolická, okamžitě, v rámci morálky, rušila veřejné lázně jako střediska neřesti a města přestala udržovat vodovody. V rámci čistoty křesťanského učení byly zrušeny veřejné knihovny a divadla jako semeniště pohanských bludů a nemravností. Během tří generací zanikla gramotnost, umět číst už nebylo zapotřebí. A že neteče voda, na to si obyvatelé také brzy zvykli. Mramorové sochy byly roztlučeny a bylo z nich vypáleno vápno. Nač se namáhat lámat vápenec v lomech, když je k dispozici na náměstí, no ne? V Evropě na skoro tisíc let nastalo temno. Evropa v té době byla snad nejubožejší krajinou světa. Na ničení kulturního odkazu minulých generací se podílel stejnou měrou jak extrémní islám, tak extrémní katolicismus – vizme dnes ISIL a Kaczyńského Polsko.

Ale i ateističtí Číňané podlehli nákaze ničení a v době kulturní revoluce zničili spoustu nenahraditelných uměleckých památek a jako starou nepotřebnou veteš vybrakovali i muzea a galerie. Byl to obrovský omyl kormidelníka Maa, který věřil, že mládí vybuduje spravedlivý svět dle Marxe. Holt se mu to vymklo z rukou, dílo se nezdařilo a kulturní revoluci musela ukončit armáda. Něco podobného kulturní revoluci se také odehrálo na úsvitu čínských dějin, když v roce 213 před n. l. za Prvního svrchovaného císaře dynastie Čchin, císař Š‘-chuang-ti nařídil spálit všechny knihy v říši, prý jsou škodlivé pro blaho státu. „Tímto táborákem, jehož potravou byly básnické a historické knihy i spisy všech filosofů, aby byli lidé nevědomí a nemohli tak na příkladech z minulosti kritizovat přítomnost.“ Tak to okomentoval můj přítel Karel Hoff ve své knize Fantasticky stručné (byť nechutně neúplné) dějiny chlastu. No a když konfuciánští učenci protestovali, císař neváhal a nechal zaživa pohřbít 460 konfuciánských učenců.

Já jako atheista si ovšem mohu dovolit neřídit se tímto absurdním ničitelským Božím zákonem a bez problémů tak taky činím. Proto klidně namaluji Ukřižování či Poslední večeři Páně či ilustrace k biblickým příběhům. A také moji šestiletí vnoučci zobrazili podobná témata. Přikládám osm našich výtvorů, možná se i někomu budou líbit.

Zpívající andílci ve stádiu zrodu


Abrahám obětuje Izáka


Exodus – Izraelité prchají z Egypta do země zaslíbené přes Rudé moře. (Nebo také Maminky vedou děti do školky.) 3m x 120 cm


Poslední večeře Páně dle Leonarda. Přítomno všech dvanáct apoštolů včetně Jidáše. Jde o poslední večeři těsně před zatčením a ukřižováním.


Scéna s ukřižováním


Ukřižování – Lotr po pravici i lotr po levici. Máří Magdalská chytá do onyxového poháru krev Páně. Člen Sanhedrinu Josef Arimetejský se připravuje na sundání Ješuy z kříže a jeho pohřbení do vlastní hrobky. Matka Marie ani otčím Josef ani jeho sourozenci přítomni nebyli.
Snímání z kříže


Tebe vzýváme

Není zde článek celý?