Michal Horáček: Zeman je vnímaný jako levicový politik. Nevím, z jakého důvodu

Michal Horáček pro FORUM 24 o tom, proč se lidem nějak nezdál, jak bylo osudové, když lidé volili strategicky toho, kdo nejméně vadil a proč se Zeman nezajímá o ty skutečně nejchudší.

Před několika dny jste řekl v jednom rozhovoru, že byste do nové prezidentské volby nešel a kandidovat do senátu taky nebudete, takže to téma asi můžeme vynechat…

Nemusíme. Dostal jsem hezkou nabídku do senátu. Ale kandidovat do senátu v Praze nebo vůbec tam, kde to vypadá, že to je snadný cíl, se mi vůbec nechce, protože vyměnit jednoho proevropsky liberálně smýšlejícího člověka za jiného, za tím může být jenom ego, nic jiného. Obávám se, že to bude i případ tady v Praze. Nabídli mi docela pěkné místo – Litoměřice, Roudnice, Slánsko, tak jsem o tom uvažoval. Tam tradičně vyhrávají pouze levicové osobnosti, obvykle se tam střetne komunista se socialistou. Nakonec jsem se rozhodl, že to není něco, kde cítím, že bych mohl něco opravdového vykonat. To je to celé.

Nicméně bylo tedy hodně lidí, kteří vás nevolili jenom protestně, ale volili vás osobně. To je velký lidský kapitál a také tu byli konkrétní lidé, kteří pracovali ve vaší kampani. To je pro ně kus životní zkušenosti, takže je tam nějaká energie. Doba je nyní taková vrtkavá, může se to pohnout k lepšímu nebo horšímu. Co by se s tím kapitálem dalo udělat, vy, nebo někdo jiný?

To je otázka, kterou si kladu, ale nemám odpověď. Je nepochybné, že je tady nějaký půl milion lidí a potom další, kteří se při prezidentské volbě připojili k tomu, co považovali za taktickou volbu. To znamená dát hlas protikandidátovi, který podle průzkumu veřejného mínění měl porazit Zemana. Takových lidí je spousta, možná ještě jednou tolik. Takže je to pravda, je tam nějaký kapitál, ale to byl kapitál na prezidentskou volbu, což je přece jenom něco jiného. Kdybych ho vzal vážně a chtěl na něm stavět, tak by byla jedna z možností založit vlastní politickou stranu. To ale znamená nepředstavitelnou práci a oběti a peníze. To znamená vybudovat celou síť krajských organizací a sekretariátů a starat se o cartridge do kopírek. Muselo by se to vybudovat od začátku. Současně si myslím, že by to nebylo ani moudré. Já bych jistě zastával to, co zastávají i jiné strany, jako je STAN, nebo KDU-ČSL a TOP 09. Jejich programy se prakticky vůbec neliší. Možná by to skončilo tak, že kdybych založil politickou stranu, tak to byla ta čtvrtá v poli a všichni by dostali tři a půl procenta, takže by všichni dohromady měli jednu velkou nulu. Tady ten politický kapitál asi uplatnit nepůjde.

Dnes mají politické strany problém, jak se postavit k Babišovi a sestavování vlády. Když do toho nepůjdou, tak se řekne, že demokratičtí politici vyklidili prostor extremistům, když půjdou, tak se řekne, že zradili předvolební sliby. Zatím nikdo neřekl, jaké by viděl východisko. Udělat předčasné volby by asi dopadlo velmi podobně. Možná že by navíc někdo vypadl.

Myslím si, že všechny tyhle tři strany, ke kterým mám asi filozoficky a politicky nejblíž, si uvědomují, že když se nespojí, možná – nebo pravděpodobně – zahynou. Ten problém je ale v lidské rovině. Oni se spolu politice už potýkají dlouho a jsou v tom různé osobní animozity, jak to přináší běžný život. A potom kdo by měl být ten leader do volebního uskupení? Když se na to podíváme konkrétně, tak třeba KDU-ČSL není jednotná entita, jak už to bývá u demokratických stran. Tam jsou různé směry. Je tam pan Čunek, pan Bartošek, pan Bělobrádek, který ovšem není zdravotně úplně fit a zřejmě dá přednost tomu, že bude kandidovat do senátu v Náchodě. Také pan Jurečka, já do toho moc nevidím, ale dovedu si představit, že i v té jedné straně je to jako pytel blech. Tak už to bývá, když jsou to demokratické strany. Kdyby se spojili, potřebovalo by to program, na čem se můžou shodnout. Zřejmě by to byla větší oddanost práce na evropském úkolu, to by nejspíš byli schopni udělat. Pak tady máme ODS a ta by jistě řekla, že pokud chcete podporovat pravici, tak se dejte k nám, my jsme tady ten hegemon na pravici. Tak to vidím a to jsem laik, který se na to dívá zvenčí.

Vy jste v tom rozhovoru, který jsem četl, také řekl větu, že jste nedostal dost hlasů, protože jste „se lidem nezamlouval“. To ale vlastně není výpověď ani taková o vás, jako o těch lidech, kterými jste se nezamlouval, ne? Co je to za typ lidí, kteří pořád ještě z padesáti procent důvěřují Zemanovi a z třiceti procent podporují ANO?

Napřed bych chtěl říci, že to je výpověď o mně. Já nechci charakterizovat lidi. Prostě jsem se jim z nějakých důvodu nezamlouval, to si člověk musí připustit. To neznamená, že jsou hloupí, ale že jsem se jim nezamlouval. Není to nic tak světoborného si to uvědomit a připustit si to. Ale jinak si myslím, že prezidentská volba přinesla dost velké zklamání. Přinejmenším těm, kteří pana Zemana nevolili. Já jsem se také domníval, že Zeman už prezidentem nebude. Při svých cestách jsem zjišťoval, že lidé, kteří se deklarovali jako předchozí Zemanovi voliči, říkají, že je zklamal. Že neplní, to, co oni očekávají, že není důstojný prezident a chová se ošklivě. Říkali, že když se objeví v televizi, tak nechtějí, aby u toho byly jejich děti. To byli jeho předchozí voliči. Myslel jsem si, že to tedy prohraje a jsem přesvědčen, že to měl prohrát.

Tak v čem byl problém?

Problém byl v tom, že když lidé řekli, dobře tak tady máme toho Zemana, který se nám extra nelíbí, ale známe ho, tak by bylo potřeba, aby proti němu stál poměrně silný lídr. Takový, který by řekl, co chce. K tomu bohužel nedošlo, protože kandidatura pana profesora Drahoše byla postavena na tom, že záměrně neříká nic. Bylo to takové zvláštní politikum, které jako by říkalo, že nad lží a nenávistí zvítězí nic. Tomu ale nevěřím nejen já, ale zjevně i spousta jiných občanů. Styl hlasování typu, že kdo nejméně vadí, tak ten to  vyhraje, v politice nefunguje.

Pana Drahoše opustila ve finále čtvrtina jeho voličů z prvního kola, což je úplně neuvěřitelné. Řekli si, že tady toho pana akademika neznají a on neudělal nic pořádného, aby ho poznali. Zemana známe, tak mu ten hlas dáme. Myslím si, že v tom nebylo nic víc. Že je část společnosti xenofobní a nevzdělaná, na tom všem jistě bude nějaká pravda, ale myslím, že to nerozhodlo. Nebyl silnější protikandidát, který by byl schopen chodit do debat a byl rovnocenným soupeřem.

Ale i tak tam musí být něco navíc než jen to, že ho lidé znají. To je u něj spíš přítěž.

Zeman zřejmě něco dává a tak ho ti lidé vidí kladně. Jsou to nejspíš dvě věci. Předně naše identitární krize. My jsme tady žili po celá staletí v nějaké historické situaci. Toto etnikum se vždycky cítilo být odněkud ovládáno. To se přeneslo z Vídně, Berlína či Moskvy na takzvaný Brusel a vymezování se vůči němu je založeno na jakési touze uchovat si češství, ačkoliv nikdo neví, co to vlastně znamená. Nemyslím si, že ti lidé, kteří haní USA a shledávají cosi dobrého na Putinovi, by chtěli žít v Rusku. Je to jenom výraz vzdoru, že se nerozpustíme v tom anglosaském kapitalistickém, liberálně demokratickém světě. A tuhle skepsi a obavu  Zeman představuje. Věc je o to subtilnější, ale velmi zajímavá, že je vnímaný jako levicový politik. Nevím, z jakého důvodu.

Čím byste to doložil?

Já jsem jezdil po různých místech a seznámil se se strašnými případy lidí v duhových pastech. Takových je u nás několik set tisíc. Často dluží nejen původních 10 tisíc, ale  110 tisíc kvůli nějakému penále. Vůbec nevědí, jak z toho, a ztratili veškerou chuť režim a stát nějak brát s důvěrou Jsou velmi zklamaní, a proto by stát měl něco udělat. Přišel jsem s návrhem zákona odpustit to penále. Jako gesto. Ti lidé by museli zaplatit dluh, ale ty další peníze by se odpustily. Jednorázově, nezakládalo by to nárok na žádné další amnestie, ale lidé by viděli, že stát na ně úplně nekašle. Kupodivu – a to mě udivilo – to nevyvolalo větší odezvu. Říkal jsem si, jak je to možné, když je tady 860 tisíc lidí v exekucích a u nás  v Ústeckém kraji je to ještě daleko horší než jinde.

Asi ti lidé nepíší do novin…

Tak to je první věc. Ale daleko důležitější je empirické zjištění, že oni nechodí k volbám. Jsou již tak rezignovaní, že volit nechodí, takže hájit jejich zájmy a upozorňovat na jejich situaci, která poškozuje nás všechny, protože zoufalí lidé dělají zoufale věci  a oni neplatí daně, nemá ohlas. Oni ty peníze ani nikdy nevrátí, pracují někde načerno, ty dluhy se nám budou vršit v nějakých sloupcích papíru a bude se s tím počítat, což je úplná chiméra. Já jsem si všiml, že Zeman najednou začal říkat, že dluhy se musí vracet a jak by k tomu přišli lidé, kteří byli v té situaci a splatili to i s tím penále a nenechali to dojít tak daleko. Na tyto věci on je velmi citlivý. Pochopil, že ti lidé nechodí volit a je potřeba se obrátit na ty, kteří jsou těsně nad nimi a svou lidskou důstojnost opírají o to, že to měli těžké, ale splatili to.

Oni ale také nebudou zrovna boháči…

Ano, oni jsou docela chudí, ale nespadli až tam dolů, někdo je pod nimi a oni se mohou vůči nim vymezovat. V bývalých Sudetech je hodně takových lidí a slyší na zemanovskou rétoriku.

Myslíte tedy, že jsou tady ti, kterým se někdy říká poražení demokracie?

Ano, jsou to lidé kteří berou platy blízké minimální mzdě, nemají velké kompetence, velké vzdělání, nemají sebevědomí a nejsou ochotni k nějaké mobilitě. Tady je možné se třeba odívat na návrh pana Babiše na odpuštění jízdného dětem a důchodcům. Lidé jezdí za prací třeba čtyřicet kilometrů a on odpustí jízdné dětem a důchodcům, kteří za žádnou prací nejezdí. Těm, kteří by mohli a možná by i jeli, aby se mobilita povzbudila, tak pro ně to neudělá… zůstane jen u toho populistického kroku.

Proč ti lidé nejsou bohatší? Jaké mají šance?

Ve společnosti jsou práce, na které nepotřebujete extra kompetence. Myslím, že řemeslně vzdělaní lidé jsou na tom moc dobře. Svářeč se na trhu hledá těžko.

Vy jste ale také nedávno říkal, že je risk poslat děti na učební obory, když nevíme, co bude vlastně časem potřebovat.

To souhlasím, nevíme, jestli bude vyučený svářeč potřeba i za patnáct let. Třeba to bude k ničemu.

Nezdá se, že by politiky nějak zajímalo něco, jako je potřeba průmysl 4.0, robotizace a umělá inteligence, byť tam jde o pracovní místa. Bylo by asi zajímavé, co se s tím jednou bude dělat.

To asi nikdo neví. Pro mě jedna z pozoruhodných návštěv během kampaně byla, že mě pozvali do Hyundai. Bylo to, jako kdybyste přijel do Koreje. Přesně stanovený rituál přijímání hosta. Nakonec přišel viceprezident a protože mě asi považoval za důležitého, osobně řídil jakýsi golfový vozík a vezl mě po fabrice, která má montážní halu asi jako šestnáct fotbalových hřišť. Nepracují tam tisíce lidí, ale asi tak desítky. Já jsem si myslel, že jsou to ti nejlepší z nejlepších. Prý ne ne,  jsou to vyučení cukráři a švadleny. Tam už ten průmysl 4.0 funguje. Když byl můj dědeček mladík, tak kolem roku 1907, tak česká populace byla z 67 procent zemědělská. Kdyby někdo řekl, že za sto let to budou jenom tři procenta, každý by řekl, kam se těch 64 procent poděje, ti asi umřou hlady. Takže se příliš neobávám, život si to prostě přebere. Vzniknou nová povolání, myslím že to není důvod k panice.

Vy jste si musel hodně vybírat lidi, jak do podnikání, tak i do svého volebního týmu. Ten výběr má asi nějakou logiku. Máte už na základě zkušeností nějakou intuici, že podíváte a vidíte?

Intuice tam vždycky hraje největší roli. Samozřejmě podíváte se na kompetence, co ten člověk dělal dosud. Já jsem si nejdříve vybíral lidi, které jsem vůbec osobně neznal, a to podle Facebooku. Tam je výhoda, že tam máte historii toho člověka za celá léta, jak třeba argumentuje, na čem mu záleží…. Ten pak zase doporučil někoho dalšího. Většinou to byla doporučení, se kterými jsem souhlasil. To byla nejhezčí věc kampaně, že jsem se seznámil s mladými lidmi, kteří jsou o dvě generace mladší než já.

Tak to jste měl znova Mladý svět…

V kampani byli i dvacátníci a to mě hrozně těšilo, jejich životní jiskra je jiná než u nás starších. Těšilo mě, že se ti lidé setkali, každý dodal něco cenného, a že kdyby něco bylo potřeba, tak je možné je vyzvat a oni, jak věřím, přijdou zas. Ten tým – to bylo to nejlepší, co mi kampaň dala.

Není zde článek celý?