Okamurova Politika s.r.o: Kdepak ty peníze jsou?

Politické strany, v jejichž čele stál Tomio Okamura, zdůrazňovaly a zdůrazňují kromě populistických témat zejména transparentnost, poctivost a přehlednost hospodaření. Ukázka z knihy Politika s.r.o.

Kritika nedopadá jen na nešikovné rozdělování společných peněz, ale Okamurovci často kritizují také samotné politické strany za to, že za volební výsledky získávají od daňových poplatníků desítky milionů korun.

Nad nedostatečnou odměnou za snažení v kampani si však nemůže postesknout ani Tomio Okamura sám. Už v rámci hnutí Úsvit připsal na účet přes sto milionů korun. Zosobnění je v tomto případě rozhodně namístě. Hnutí mělo devět členů a o výdajích mohl rozhodovat pouze Okamura.

V případě, který je z hlediska vyšetřování, podle informací autora Politika s.r.o., pořád otevřenou věcí, Okamura údajně vyváděl miliony korun z pokladny vlastní politické strany prostřednictvím fiktivních faktur za PR služby. Statisícové částky si nechal vyplácet třeba na přípravu projevu, který si napsal sám, podobně si fakturoval i jiné, pro politika samozřejmé činnosti, za které inkasuje poslanecký plat (v současnosti 70–190 tisíc českých korun).

Připomeňme, že po parlamentních volbách v roce 2013 přistálo na účtu devítičlenného hnutí Úsvit za hlasy jeho voličů 122 milionů korun. Jediným správcem účtu byl Tomio Okamura.

Tomio Okamura PR agentury stejně jako jiné dodavatele pro hnutí vybíral sám a komunikoval s nimi pouze on. Firmy, které si vybíral, se těšily nadstandardním platbám. A to navzdory tomu, že sídlily na zvláštních místech. Třeba v chatrči, ve které spávali bezdomovci. Nebylo jasné ani to, kdo je zastupuje. Často proto firmy působily jenom jako nastrčené schránky zastupované bílými koni.

Už po roce a půl se kvůli podivným nákupům Úsvitu stranický účet začal přibližovat nule. To už zasvítila červená kontrolka také zbytku strany. Většina členů hnutí obvinila z finančních potíží Okamuru. Jeho faktury pro firmy ATM a 10 minutes měly hnutí totálně finančně vyčerpat.

Úryvek publikace Politika s.r.o. Na její vznik nyní autor shání podporu formou crowdfundingové kampaně na serveru Hithit.cz.

Obě firmy vzbuzují kontroverze. I když mají zpracovávat propagaci druhým, vlastní prezentaci rozhodně nezvládají. Nemají vlastní internetové stránky a v podstatě ani oficiální kancelář. Firma ATM místo toho podle zjištění pořadu Reportéři ČT sídlí v polorozbořeném zahradním domku, kde nesedí jejich zaměstnanci, ale bydlí tam načerno různí bezdomovci.

Jediného člena představenstva firmy ATM Františka Papíka se podařilo zastihnout až v místě, kde sídlí jiné firmy, v nichž působí. „Dělám pro určitý okruh lidí, nabízím obchodní služby, lidé znají mou adresu,“ vysvětloval Papík podobu sídla firmy. Potvrdil však, že Okamuru zná velmi dlouho.

Firma 10 minutes pak sídlí v centru Prahy, nicméně v uvedeném místě využívá pouze virtuální kancelář. Kromě cedulky a poštovní schránky na adrese nikdo není.

Jak je známo, právě vyvádění peněz ze strany označují jako důvod Okamurova vyloučení zbylými členy Úsvitu. Po hádkách sice ze strany vystoupil, de facto však ze dne na den nakreslil strukturu nového politického subjektu: SPD.

Společné s lidmi, kteří stojí v pozadí jeho kampaní, to však, jak se zdá, dotáhl do dokonalosti. Způsob, jakým strana proklamující boj proti příživníkům přerozděluje peníze za hlasy oddaných voličů, vzbuzuje dojem, že jde o promyšlený systém, jak přes politiku vyplácet peníze nejen na vlastní účet, ale také účty finančních a mediálních partnerů Tomio Okamury.

V případě Svobody a přímé demokracie si podivné hospodaření všiml už záhy po volbách nově ustanovený Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Tomu se zdají podezřelé finanční transakce jak na výdajové, tak na příjmové stránce účtu strany.

Nejpodezřelejší je výdaj v celkové hodnotě zhruba 7,4 milionu korun. Peníze směřovaly na proplacení faktur za PR služby společnosti Play Net. Ačkoli to zní nevinně, platby byly přinejmenším prazvláštní.

Peníze z transparentního účtu na kampaň zmizely dva dny před povinností složit úřadům účty za celou kampaň. Peníze firmám zajišťujícím PR během politických kampaní jdou ve většině případů postupným proplácením, případně zálohou a doplacením prémie. Proč firma klidně čekala na proplacení, až bude za pět minut dvanáct, není jasné.

Pochybná je také samotná výše plateb. Hnutí SPD, které má bojovat proti politikům a jejich manipulaci veřejným míněním, má ze všech stran kandidujících v sněmovních volbách 2017 nejvyšší účet za public relations. I když vezmeme v úvahu opravdu čilou mediální kampaň, placené inzeráty na sociálních sítích či fabrikovaní vlastních průzkumů, jen těžce lze uvěřit tomu, že podle oficiálních čísel výdaje SPD na PR kampaň přesáhly výdaje ANO, ODS či Pirátů několikanásobně.

Dalším problémem podivných nákupů je samotný převod peněz. Pravidla totiž neumožňují vyčerpání celého objemu peněz z transparentního účtu. Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí za to straně zřejmě udělí pokutu. Ve hře však může být i trestněprávní rovina. Pokud by totiž bylo možné prokázat, že byly platby pouze fiktivní, šlo by o podvod.

Ten by mohl stát na několika usvědčujících faktech. Jedním z nich by bylo, pokud by se prokázalo, že Tomio Okamura vyplatil peníze sám sobě. Je samozřejmé, že má na přerozdělování peněz strany vliv. Na rozdíl oproti transakcím v Úsvitu si však populistický politik dával v SPD větší pozor.

„Tyto částky byly vyplaceny na základě řádných smluv, které byly uzavřeny s cílem zajistit analytickou část řízení volební kampaně,“ uvedla k medializování kauzy mluvčí SPD Michaela Dolenská. Jak probíhá schvalování plateb a jaký na ně má vliv samotný předseda, však není jasné.

Na výšce ani času plateb nevidí hnutí ani samotný Tomio Okamura, kterého konfrontovala některá média, nic špatného. Samotná strana dlouho obhajuje podivné platby třeba tím, že SPD nakupuje i vlastní interní voličské průzkumy, protože oficiálním nedůvěřuje. Proč ovšem sama sobě vyplácí neobyčejně vysoké částky, však nevysvětluje. Podle pravidel trhu by byla cena vlastních služeb nižší než těch externích, ne-li nulová.

Rétorika SPD nikdy nijak speciálně nezastírala, že faktury proplácené ze strany směřují k jejím členům. Až dokud nebyl Okamura v hnutí Úsvit za machinace prověřován policii, nikdy vlastnictví dodavatelů nezastíral.

Při povolebním účtovaní, o kterém naleznete v publikaci Politika s.r.o. samostatnou kapitolu, tam však byly malé změny.

Nový obchodní model počítá s tím, aby nebylo možné lehce identifikovat, že peníze Okamura posílá na účty firem, ze kterých čerpá sám výhody.

Play Net, která celkově 7,4 milionu z SPD na poslední chvíli přijala, většinově ovládá Jan Fulín. V představenstvu mu dělá společnost Radomír Pekárek. Neméně zajímavá je i dozorčí rada. Sedí v ní Oldřich Zajíc a Daniela Tománková.

Jan Fulín ovládá Play Net prostřednictvím společnosti Astro Capital. V byznysu s politikou nejde o žádného nováčka.

Jeho firmy, ze kterých je zřejmě nejznámější výzkumná agentura SANEP, boduje ve státních zakázkách. A to netradičním způsobem. Třeba Fulínova firma Eurovize organizovala pro ministerstvo kultury výběrové řízení na výrobu seriálu o Evropské unii. V tendru uspěla Astro Capital. Eurovize dělala i další menší zakázky v resortu.

Z hlediska Astro Capital může být pro přepojení s Tomio Okamurou zajímavý fakt, že část akcií firmy je ve formě takzvaných kmenových akcií na jméno. Jejich majitel má právo na vyplácení dividendy, může však zůstat v anonymitě.

Ve společnosti Play Net, kam SPD posílá peníze, je členem představenstva další známý kůň politického byznysu Radomír Pekárek. Ten v roce 2009 kandidoval na post generálního ředitele České televize. Sliboval rozsáhlé škrty zejména publicistických a zpravodajských programů. Dnes vlastní konspirační portál prvnizpravy.cz.

Na peníze společnosti, která obchoduje s SPD dohlíží v dozorčí radě také Daniela Tománková, která kromě podnikání v esoterice působí i v dalších firmách ovládaných Janem Fulínem. Dalším členem je Oldřich Zajíc, který je šéfem agentury SANEP. Zajímavostí je, že v roce 2011 v rozhovoru pro idnes.cz sám přiznal, že podvádět v průzkumech společnosti je snadné.

Není zde článek celý?