Close

Ozáření námořníci letadlové lodi Ronald Reagan se marně dožadují spravedlnosti

Reklama

Američtí námořníci na americké letadlové lodi Ronald Reagan byli vystaveni záření z Fukušimy. Mnozí z nich jsou nemocní. Někteří zemřeli. Proč se nemohou domoci spravedlnosti?


Američtí námořníci na americké letadlové lodi Ronald Reagan byli vystaveni záření z Fukušimy. Mnozí z nich jsou nemocní. Někteří zemřeli. Proč se nemohou domoci spravedlnosti? “Zprávy z letadlové lodi Ronald Reagan byly velmi kusé,” napsal Der Spiegel v reportáži z února 2015. Od té doby se nic nezměnilo.

Německý časopis psal o příběhu americké letadlové lodi třídy Nimitz s jaderným pohonem, jejíž posádka byla nasazena na pomoc obětem zemětřesení a tsunami v Japonsku ze dne 11. března 2011. Poté se ocitla v oblasti radioaktivního záření z havarovaných jaderných reaktorů Fukušima, jež stály na japonském pobřeží. Členové posádky poté začali padat jako mouchy na nevysvětlitelné nemoci – už je jich více než 70 a jejich počet stále stoupá. Někteří již zemřeli. A mnozí se začali soudit. Letadlová loď Reagan byla součástí Operace Tomodachi, mise, jíž se zúčastnilo 24 tisíc členů amerických ozbrojených sil a mnoho lodí a letadel, jež doručovaly pomoc obětem zemětřesení a tsunami.

Federální soudce v kalifornském San Diegu dne 5. ledna 2018 zamítl poslední verzi soudní žaloby, kterou podali námořníci a mariňáci z letadlové lodi Ronald Reagan. To byl zatím poslední milník na dlouhé a křivolaké cestě ke spravedlnosti plné překážek a zpoždění. Původní žaloba – Cooper a spol. versus Tokyo Electric Power Company, Inc. a spol., byla podána v San Diegu, domovském přístavu letadlové lodi Reagan, 21. prosince 2012. Druhá žaloba – Bartel a spol. versus Tokyo Electric Power Company, Inc. a spol. – byla následně podána 18. srpna 2017 a je to právě ta kauza zamítnutá letos v lednu. Žalobci jsou zastupováni kalifornskými advokáty Charlesem Bonnerem a Paulem Garnerem, a také společností Edwards Kirby ze Severní Karoliny, jíž šéfuje bývalý americký senátor John Edwards.

Kauza Cooper teď sdružuje 236 žalujících, Bartel 157. Cate Edwardsová, obhájkyně z Edwards Kirby a dcera Johna Edwardse, k tomu však v jednom z e-mailů napsala:

“Máme už dalších 34 žalujících, kteří nás kontaktovali od podání Bartelovy žaloby a tento počet každý týden postupně roste.” Tato žaloba jako skupinová akce také “zahrnuje další nejmenované členy skupiny – až 70 tisíc amerických sloužících, kteří se účastnili Operace Tomodachi a mohli být vystaveni záření z Fukušimy.”

Je smutné, že devět ze žalujících již zemřelo. Z právního hlediska se tím snížil počet žalujících. A neví se, kolik dalších účastníků Operace Tomodachi, kteří se nepřipojili k žalobě, už mezitím mohlo zemřít. Žalující v kauze Bartel požadují částku ve výši 5 mld. USD, která by je odškodnila za zranění, ztráty příjmů a budoucí výdaje, které jsou spojeny s jejich expozicí v důsledku možné nedbalosti společností TEPCO a GE. Žalující v kauze Cooper požadují částku 1 mld. USD. Kauza Bartel je jen pokračováním kauzy Cooper, žalující jsou odlišní, ale fakta a tvrzení jsou prakticky shodná. Musela být podána separátně, vysvětluje Edwardsová, protože v době, kdy se objevili další námořníci, byla kauza Cooper už ve fázi odvolání. Edwardsová řekla, že právníci doufají, že se jim nakonec podaří obě kauzy spojit do kompetenčního sporu.

Téměř sedm let po fukušimské katastrofě jsou však stále tyto kompetence ujasňovány, přičemž celý případ se utápí v právních sporech a je zdržován ze strany obžalovaných – společností TEPCO, General Electric, EBASCO, Toshiba a Hitachi – staviteli a dodavateli fukušimských jaderných reaktorů. Jedno z těchto zpoždění nastalo, když se TEPCO a japonská vláda pokoušely o to, aby případ byl řešen v Japonsku, ale 22. června 2017 právníci vyhráli spor u jednoho z amerických odvolacích soudů a zajistili tak, že případ bude projednáván v USA.

Žalobci obviňují TEPCO, že lhalo veřejnosti a americkému námořnictvu o úrovních radiace v JE Fukušima v době, kdy japonská vláda žádala o pomoc pro oběti zemětřesení a tsunami. Tím TEPCO úmyslně povolilo osobám, které se zúčastnily Operace Tomodachi, aby se plavily po zamořené trase a byly vystaveny radiaci z poškozených reaktorů na japonském pobřeží zasaženém zemětřesením a tsunami.

Námořní kanónenfutr

Je legitimní otázkou, zda velitelé ozbrojených sil USA věděli o radiačních rizicích před vydáním rozkazů. Žalobci však nemohou žalovat americké vojenské námořnictvo kvůli Feresově doktríně z 50. let, která zakazuje kterémukoli příslušníkovi ozbrojených sil požadovat náhradu škody od vlády za zranění utrpěná během aktivní vojenské služby. Letadlová loď Ronald Reagan dorazila k japonskému pobřeží před úsvitem 12. března 2011 s 4500 lidmi na palubě během plavby do Jižní Korey, ale vrátila se, aby se připojila k Operaci Tomodachi.

Co se skutečně stalo na této lodi, je stále zahaleno tajemstvím. Poté, co se střetla s radioaktivním oblakem, nasála kontaminovanou vodu, kterou posádka používala pro pití, vaření a koupání, svým odsolovacím zařízením a stala se tím na dva a půl měsíce bludným Holanďanem. Letadlová loď Reagan křižovala po moři a bylo jí odmítnuto přistání Japonskem, Jižní Koreou i základnou na Guamu. Tento radioaktivní bludný Holanďan se stal nevítaným hostem ve všech přístavech, nakonec se nad ním smilovali v Thajsku.

Je nepochybné, že radioaktivní oblak z Fukušimy, jenž se pohyboval spíše směrem na moře než na pevninu, přešel přes letadlovou loď Reagan. Přístroje na měření radiace na palubě to potvrdily. Úroveň radiace je však sporná, stejně jako to, jak blízko se loď dostala k pobřeží a roztaveným fukušimským reaktorům a jak často proplouvala a jak dlouho se zdržovala v zamořených oblastech.

Některé zdroje uvádějí, že radioaktivita na palubě byla třicetkrát nad normálem, jiné hovoří o třistakrát překročených hodnotách. Oficiální zprávy vojenského námořnictva udávají, že loď zůstala 100 námořních mil od japonského pobřeží, ale někteří členové posádky to zpochybňují a říkají, že někdy byli pouhé dvě míle od pobřeží. V interview Rogera Witherspoona pro Truthout popsal proviantní důstojník Maurice Ennis snahu lodi zůstat mimo radioaktivní oblak jako “hru kočky s myší”.

“Zůstali jsme tam asi 80 dní, zůstali bychom asi dvě míle od pobřeží a potom odpluli,” řekl Witherspoonovi. “Vraceli jsme se zpět, protože to byla podstata pomoci lidem v Japonsku, kteří potřebovali pomoci. Tím jsme se dostávali do různých nebezpečných oblastí.”

Do jaké vzdálenosti k reaktorům JE Fukušima se přesně loď dostala, ja také sporná otázka. Dokud právníci žalující strany nebudou vést výslechy a nedostanou, jak doufají, přístup k lodním deníkům, jedná se o důležitou otázku, která zůstává nezodpovězena.

Poddůstojník Daniel Hair řekl armádním novinám Stars and Stripes, že byli informováni o tom, že loď se dostala na vzdálenost 5 až 10 mil od fukušimského pobřeží. Stars and Stripes také napsaly, že “mnozí námořníci zpochybňovali výpočty vojenského námořnictva” a řekli jim, že “byli tak blízko, že viděli jadernou elektrárnu.” Lodní personál, který létal nad pobřeží, aby pomáhal obětem zemětřesení a tsunami, také riskoval ozáření z Fukušimy. Jejich letadla musela být po návratu dekontaminována, stejně jako paluby lodí. Celkem muselo být dekontaminováno 25 amerických lodí zapojených v Operaci Tomodachi.

Ve stanovisku z 22. 6. 2017, které umožnilo, aby hromadné žaloby byly podány v USA, soudce Jay S. Bybee poznamenal k anomálii o poloze lodi:

TEPCO silně argumentuje tvrzením žalobců, že letadlová loď Ronald Reagan byla původně vzdálena “dvě míle od pobřeží,” přičemž americké vojenské námořnictvo bylo varováno, aby zůstalo nejméně “ve vzdálenosti 50 mil od JE Fukušima.” Druhá dodatečná žaloba tvrdí, že letadlová loď Ronald Reagan byla umístěna tak, aby mohla poskytovat pomoc městu Sendai, které je více než 50 mil severně od JE Fukušima. Takže je možné, že letadlová loď Ronald Reagan byla zároveň dvě míle od pobřeží a 50 mil od JE Fukušima. Ačkoli jiné části žaloby naznačují, že letadlová loď Ronald Reagan byla blíže k JE Fukušima, je nejasné, kde se přesně nacházela a k řešení této otázky je tedy nezbytné provést faktické šetření.

Nic horšího, než když létáte nebo jíte banány

Nejprve byly všechny obavy z ozáření vedením armády zlehčovány. Podle námořního důstojníka Angela Torrese, jednoho z žalobců, řekli posádce, že dávky, kterými byli ozáření, nejsou vyšší, než když létají nebo jedí banány.

Neřekli jim ale, že mezi jedením banánu, během něhož tělo přijímá, ale také vylučuje totožné množství radioaktivního draslíku 40, aby se jeho hladina udržela ve zdravé rovnováze, a ozářením po jaderné nehodě je zásadní rozdíl. Z Fukušimy se uvolňovalo cesium, tritium, stroncium a také radioaktivní jód, který poškozuje štítnou žlázu. Cesium se například může hromadit ve svalech a stroncium v kostech a poté člověka ozařovat zevnitř. To má velmi rozdílné následky než krátká expozice kosmickému záření, k níž dochází při létání v letadle.

Podle Roberta Alvareze, bývalého úředníka amerického ministerstva energetiky, který je teď vedoucím vědeckým pracovníkem v Institute for Policy Studies, existuje problém s metodologií měření ozáření. Alvarez řekl webovým stránkám Who.What.Why, že “jediný způsob, jak zjistit přesnou dávku vnějšího a vnitřního ozáření kterékoli osoby je kontinuální měření po celou dobu, kdy mu byla vystavena. Lidé musí mít na sobě zvláštní měřící zařízení a podrobit se pravidelnému měřicímu režimu. Obzvláště důležité to je, když se pokoušíme posoudit zdravotní dopady několikanásobného roztavení reaktorů s velkou explozí, která zasáhla jádra reaktorů, jak se to stalo ve Fukušimě.”

Web Who.What.Why byl založen dlouholetým žurnalistou Russem Bakerem, protože “mediální hlídací psi, jak mainstreamoví, tak alternativní, nepouštějí ta největší a nejznepokojivější odhalení vyjít na denní světlo.” A to je přesně to, co, jak se zdá, se stalo s nepochybně znepokojivým příběhem letadlové lodi Reagan. Mainstreamová média v USA se o něm jen letmo zmínila, přestože už v únoru 2014 o něm poslal Jake Tapper sedmiminutový příspěvek do CNN. Místní televizní stanice vysílaly zprávy, když se některý námořník z jejich oblasti přidal k žalobě, ale jen zřídka o něm informovaly z větší perspektivy. Článek v New York Times, který vyšel dva dny po katastrofě, vyzníval spíše jako bagatelizace a vyvracení obav z ozáření.

Není překvapení, že s čestnou výjimkou Courthouse News, odborné právnické publikace, pocházela většina konzistentního zpravodajství v USA z nezávislých médií. Jednalo se o Counterpunch, pořad The Big Picture Thoma Hartmanna na RT (už se nevysílá), Mother Jones, Truthout, který komentoval články Whiterspoona, a články protijaderných aktivistických reportérů, Harveyho Wassermana ve Free Press a podcasty Libbey HalLevyové v Nuclear Hotseat.

Epidemie nemocí mezi námořníky je příliš podivná na to, aby to mohla být náhoda

Zpoždění, se kterým dostali přesné informace poté, co se museli potýkat s dezinformacemi a oficiálním zlehčováním závažnosti ozáření, přišlo mnohé z námořníků velmi draho. Péče specialistů často musela být hrazena z jejich vlastních kapes. Mnozí si ji nemohli dovolit. A mnozí za to zaplatili svými životy. Nemoci to byly různé, od leukémie a různých druhů rakoviny nejčastěji spojovaných s ozářením, po nemoci imunitního systému, bolesti hlavy, poruchy koncentrace, problémy se štítnou žlázou, krvácení z nosu, konečníku a ženských pohlavních orgánů, slabost v okrajových částech těla způsobené snížením svalové hmoty, ztráta paměti, rakovina varlat, problémy s viděním, zvonění v uších a úzkostné stavy.

Advokátka Edwardsová považuje epidemii nemocí u posádky Reagana za tak závažnou, že nemůže nemít souvislost s ozářením z Fukušimy: “Proč všichni tito mladí, zdraví a trénovaní lidé dostávají rakovinu? Proč mají problémy se štítnou žlázou? Byl by to div, kdyby to byla náhoda,” řekla v rozhovoru pro Courthouse News. “Tohle se prostě nestává bez nějaké vnější příčiny,” dodala Edwardsová. “Všichni tito lidé prodělali stejnou zkušenost a byli vystaveni ozáření z Fukušimy. Tady si vystačíme se zdravým rozumem.”

V těchto kauzách však, samozřejmě, zdravý rozum obvykle nevítězí, do pohybu se totiž dávají mnohem mocnější síly. A jako vždy platí, že důkazní břemeno je na obětech, nikoli na nejpravděpodobnějším pachateli.

Kauza byla zamítnuta, ale právníci to nevzdávají

Federální soudkyně Janis Sammartinová v rozsudku z 5. ledna 2018 potvrdila požadavek obžalovaných na zproštění s formálním zdůvodněním, že žalobci neprokázali, že akce společnosti TEPCO mají souvislost s Kalifornií. Soudkyně také napsala, že žalobci “neposkytli žádné informace, které by podpořily tvrzení, že společnost TEPCO věděla, že její akce by mohly způsobit škody, kterými by mohl být poškozen někdo v Kalifornii.” Právníci však plánují, že budou v kauze pokračovat. “Kauza Bartel byla zamítnuta bez omezení, což znamená, že jsme schopni doložit tato tvrzení,” napsala Edwarsová ve svém e-mailu. “Hodláme doložit tato tvrzení v následujících týdnech a stále pracujeme na tom, abychom pro to našli co nejlepší způsob.”

Edwardsová Courthouse News řekla, že její tým “hodlá pokračovat v boji za spravedlnost, kterou si tito námořníci zaslouží. Stejně tak patřičným způsobem pokročíme s kauzou Cooper a těšíme se na to, že dosáhneme zadostiučinění v této kauze.” Námořníci, kteří vedou soudní spor, zatím usilují o to, aby se na ně upřela pozornost justice či médií. Oficiální zdroje, které by mohly vnést více světla do toho, co se skutečně stalo, o tom nehovoří, včetně kapitána lodi Thoma Burkeho, který zachovává mlčení.

Hlavní žalující Lindsay Cooperové úředníci Veterans Administration řekli, že její symptomy jsou pravděpodobně “způsobeny stresem” a její požadavek na odškodnění za zdravotní následky v důsledku ozáření byly zamítnuty s tím, že pro ně není dostatek důkazů. Cooperová přitom trpí stálým menstruačním krvácením a jo-jo efektem na štítné žláze, který způsobuje několikaměsíční opakující se cyklus tloustnutí a hubnutí. Kvůli nefunkčnosti jí byl odstraněn žlučník. Když další žalobkyni, námořní poddůstojnici Leticii Moralesové odoperovali štítnou žlázu, zjistila, že její lékař již odstranil štítnou žlázu šesti dalším námořníkům z letadlové lodi Reagan. Advokát Garner k tomu řekl: “Tihle kluci a holky byli první na ráně. Šli zvesela do humanitární mise a to je dostalo.”

Linda Pentz Gunter je odbornice na mezinárodní záležitosti v Beyond Nuclear. Vykonává také funkci ředitelky pro média a rozvoj.

Zdroj: CounterPunch
Překlad: Stan


Psali jsme o Fukušimě:
Ve Fukušimě začne nukleární vabank
Situace v JE Fukušima se dostala mimo kontrolu
Japonská vláda volá o mezinárodní pomoc pro Fukušimu
Jaderná energie: sluha, který se stal teroristou
Radioaktivita z Fukušimy dosáhne americké pobřeží za 3 roky
Smrtelné ticho kolem Fukušimy
Existence Japonska visela na vlásku: Fukušimská katastrofa téměř způsobila evakuaci Tokia
Fukušima: Tavení jádra reaktorů nezadržitelně pokračuje


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 900 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Není zde článek celý?
@almanach.cz