Retro: Cesta do otroctví „zarúbaná“

Reklama

Hned úvodem musím předeslat, že otrokářský řád považuji za výborně fungující společenský systém. Dokonce jsem pro oficiální zavedení otrokářského řádu u nás, protože tato formace by byla mnohem výhodnější pro většinu obyvatelstva než naše současná demokracie. To myslím skutečně vážně, to není ironie!

Humanitární povaha otrokářského společenského zřízení

Otrokářské společenské zřízení fungující v antické době pokládám za mnohem lidštější, než je naše současná „lidovláda“. Tento můj pro někoho šokující názor zdůvodňuji takto: Otrok měl zajištěnu stravu, střechu nad hlavou a lékařskou péči. Hladový, zimou se třesoucí a nemocný otrok by nepodal žádný pracovní výkon, proto bylo v zájmu otrokáře tyto tři věci mu zajistit. A když otrok sloužil celý život, bylo morální povinností pána zabezpečit mu i stáří. Dnes zaměstnavatel nemá o tyto záležitosti sebemenší zájem, a proč by taky měl mít nějaký zájem, vždyť už neexistují otroci, nýbrž všichni jsou absolutně svobodní lidé, svéprávní a sami o sebe se starající.

Takový otrok v antickém světě pracoval kolem pěti šesti hodin denně, začínalo se hned po rozednění a končilo se kolem desáté dopoledne, maximálně v jedenáct, protože začínalo být horko, a to by pouze nějaký otrokářský cvok nechal pracovat své otroky v takovém pařáku, vždyť by je vysílil a další dny by byli práce neschopní. Samozřejmě existovaly i různé rudné doly, tam byla životnost otroků obdobná délce životnosti našich dnešních dělníků v uranových, uhelných a podobných dolech, slévárnách, železárnách, chemičkách… v tom bychom nějaký velký rozdíl nenašli.

Ceny otroků byly pohyblivé, už i tehdy je určovala volná ruka trhu, tedy spíše válečné dobyvatelské výboje. Pokud se úspěšně válčilo, byly počty válečných zajatců-otroků velké a cena šla dolů, pokud byl mír, zajatců byl nedostatek, cena šla strmě vzhůru. Podobnost s dneškem je pouze náhodná.

Koupím-li si psa či koně, budu se o ně taky přece starat. Sice se najdou ojedinělé případy zhovadilců a zvrhlíků, kteří o zakoupená zvířata řádně nepečují, ale to jsou výjimky. Mizerné zacházení otrokáře s otroky bylo i v tehdejší (antické) době odsuzováno. Otrokářský společenský řád byl v historii zatím jediným systémem s vysokou úrovní lidských práv, svobody a humanity – však také vznikl v kolébce naší civilizace – v Řecku. (Když se může hovořit o bombardování jako o humanitární akci, proč by se nemohlo mluvit a psát o otrokářském systému jako o vrcholné humanitě, dokonalé svobodě a špičkových lidských právech?)

Proč je antické otrokářství dehonestováno?

Proč naše elity nechtějí zavést otrokářský systém a proč se tomu tak vehementně brání? Proč všemožně pomlouvají a očerňují otrokářský systém jako nelidský, a to jak ve filmech a v televizi, tak v literatuře a v historických pracích? Ne že by přímo lhali, ale ukazují surové a bestiální otrokářství zavedené námi-křesťany, a to bylo skutečně barbarské. Ovšem před každým takovým televizním pořadem a v záhlaví každé takové historické práce by mělo být úvodem důrazné upozornění: Tohle je otrokářství v pojetí křesťanském a nemá skoro nic společného s otrokářstvím antickým, akorát snad ten název.

Skutečné poměry antického otroctví se neukazují. Můžeme si o tom sice přečíst fundované práce, ale kdo takové texty dneska čte? Kdo se o to hlouběji zajímá? A proč se neukazují tehdejší reálné poměry a nemluví se o tom? No pouze proto, aby se náhodou obyvatelé nedomáhali a nepožadovali nastolení otrokářství.

Nijak si neidealizuji antický systém, byla to sice taková poklidná, neuspěchaná zemědělská společnost, kde neexistovala tovární výroba a kde řemeslník byl odborník, řemeslo nemohl dělat kdokoliv, třeba nějaký neumětelský otrok, ale jsem přesvědčen o tom, že vše, co následovalo potom, bylo mnohem horší a nelidštější.

S tou demokracií třeba v Aténách to nebylo také tak jednoznačné – jednou podřezávali oligarchové demokraty, aby po nějakém čase zase demokraté podřezávali oligarchy – a to se střídalo. Většiny obyvatel se to ovšem netýkalo, brali to jako normální běh světa. Stejně jako my dnes. V době Sókrata bylo zrušení otroctví málem hotovou věcí, scházel pouze malinký krůček, ale oligarchové měli holt v senátu převahu.

Historické paralely

Tehdejší senátoři se chovali a byli úplně stejní jako ti dnešní, a měli dokonce podobné „geniální“ senátorské nápady. Třeba jeden senátor si stěžoval, že otrok mu na ulici neuhne – kde je pořádek a morálka? Dnes si senátor rozsvítí na autě majáček a všichni ostatní mu musí uhnout.

Mám vázanku za 30 tisíc, chlubil se kdysi jeden náš senátor v televizi, o ceně hodinek se nezmínil, ani kolik ho stála nová vilka. Stačila pouze ta vázanka, aby naštval spoustu lidí, kteří by na takovou vázanku makali v továrně tři měsíce.

V byzantském senátu měli dokonce senátoři na podlaze písek, byl to ovšem písek ze zlatých zrníček – přece nebudou chodit po obyčejné podlaze, kde by byla jejich důstojnost a vznešenost, že?

Jeden římský senátor zase podal vážně míněný návrh, aby na státní útraty každému svobodnému občanu byli zakoupeni dva otroci, kterýmžto činem bude nastolen ideálně spravedlivý svět, ba přímo ráj na zemi. Podobné typy senátorů najdeme dnes i u nás.

Další senátor pronesl, že musí mít doživotní imunitu, protože kdyby ji neměl, tak ti jeho nepřátelé by se mu po skončení volebního období mohli mstít. Zde si nejsem tak úplně jistý, zda to bylo proneseno tehdy nebo dnes, ono je to stejně jedno.

Otroci v antickém světě tvořili málem polovinu obyvatelstva a neměli volební právo. Ostatní svobodní obyvatelé volební právo měli. A měli také právo nechat se živit státem. Prý úředníků rozdělujících a přidělujících olej a obilí byl málem stejný počet, jako počty těch svobodných žadatelů pobírajících dávky od státu (skoro jak dnes). Samozřejmě že i mezi svobodnými plnoprávnými občany se i tehdy našlo docela dost všelijakých pobudů, vandráků, obejdů, darmošlapů, prostě androšů, ale takovým svobodným člověkem opovrhovali i otroci.

Ovšem i otroci bez volebního práva se předvolebních kampaní zúčastňovali tím, že hlukem rušili proslovy demagogů (tehdy to nebyla nadávka) a vyvolávali v předvolebních kláních rvačky ve prospěch svého pána. To rušení proslovů vůdců stran a pouliční šarvátky, kde každá skupina otroků bojovala za svého otrokáře, dnes činíme i my, a jak vášnivě se zasazujeme za svého podnikatele-otrokáře, jak pěkně se rveme, hážeme vajíčka a provádíme podobné záležitosti jen proto, aby zvítězil ten náš otrokář. Kdyby se náhodou antický otrok dostal na dnešní předvolební mítink a náš současný účastník mítinku na antický, jsem si jistý, že by ani nepostřehli, že jsou v jiné době.

Tehdejším Jochům se takové volební kampaně nezamlouvaly, a proto občas nastolili diktaturu gentlemanů-jochovců, jinak také zvaných oligarchů. Už dvacet roků máme co čtyři roky volby, a přitom v parlamentu i v senátu sedí pořád ti samí lidé. Když jsou tedy k těm židlím tak pevně přilepeni, není přece nutné co čtyři roky pořádat šaškárnu jménem volby. Kdyby se za ty peníze vyplýtvané na volební kampaně postavily třeba nějaké přístřešky pro bezdomovce, byly by ty finance investovány mnohem lépe. Ostatně skoro polovina obyvatel na volby do parlamentu úplně kašle a voleb do senátu se zúčastňuje pravidelně méně než 20 % voličů. Co je to za mandát senátora, když ho volilo 10 % voličů? A bohatě stačí k jeho zvolení, když přijdou k volebním urnám pouze jeho příbuzní a jeho kámoši.

Výhody otrokářského společenského systému

Nebylo by tedy zavedení otrokářského systému mnohem lepší než naše demokracie, naše svobody a naše lidská práva? Na úřadech práce jsou fronty svobodných lidí prosících zoufale, málem se slzami v očích: „Vemte mne do otroctví, ať se alespoň najím.“ Kde je ale ještě bydlení a lékařská péče? Takový oligarcha Bakala, a nejenom on, je samozřejmě mnohem a mnohem horší, krutější a bezohlednější než starověký otrokář. Dnešní oligarcha dokonce chce po svých svobodných otrocích, aby mu platili za bydlení, aby si stravu sháněli sami, aby si platili za lékařskou péči… Tihle lidé zajisté nechtějí zavést otrokářství, neboť tento stav svobody a demokracie jim naprosto vyhovuje, o své otroky se vůbec nemusejí starat, mají jedinou starost – vybírat poplatky od otroků. Když si člověk uvědomí, co všechno platí, a co by jako otrok neplatil, tož co by si asi vybral?

Je to málem neuvěřitelné, za co všechno musíme platit: DPH ze všeho, co si koupíme, platíme daň ze mzdy, daň domovní, z pozemku, ze zahrady, pojištění zdravotní, sociální, důchodové, pojistku auta, domácnosti, úrazovou, silniční daň, havarijní pojistku, dálniční známku, popelnici, televizní poplatek, rádio, internet, telefon, teplou vodu, vodné a stočné, plyn, elektriku, uhlí, palivové dřevo, daň z komína – povinná kontrolní prohlídka, (no, ještěže neplatíme daň z nošení plnovousu jak za cara Petra Velkého, ale co není, může být), poplatek za léky, u doktora, v nemocnici, za školku, za školní pomůcky, poplatky na studenta… Skoro každý platí jak mourovatý, a aby měl na zaplacení, musí makat deset, ba i dvanáct hodin denně. A kde je pivo, víno, kořalička a cigarety? K těm cigaretám – jedna krabička denně za 70 korun, třicet dnů je to 2.100 korun, což je příspěvek státu jako životní minimum, to je dobrý, ne?

Takže moje snaha a moje snění o znovuzavedení otrokářského řádu, o oficiální instalaci otrokářství, nemá sebemenší šanci na zrealizování. Připustila by vládnoucí tzv. elita, aby byla zavedena pěti či maximálně šestihodinová pracovní doba jako v antice? Aby živobytí, přístřeší a lékařská péče byla zadarmo? To vše otrokář své servisní třídě zajišťoval! Požadovali bychom potom volební právo? K čemu by nám bylo dobré?

Je tedy jasné, proč naši kapitalisté zavedení otrokářského systému tvrdě odmítají, byl by pro jejich podnikání nevýhodný. Takto jsou v pohodě. Za pomoci plamenných slov jako svoboda, lidská práva a demokracie se podařilo u nás v Evropě a ve světě vytvořit tak obrovské spousty nešťastných lidí, jako nikdy dříve v historii.

Cesta do otroctví

Lord August von Hayek napsal slavnou knihu Cesta do otroctví (což jsem si vypůjčil do nadpisu). Lord Hayek nás ve svém spise varuje, že pokud nepůjdeme cestou neoliberalismu, což je cesta ke stále větší a větší svobodě, pokud tuto správnou a jedině možnou cestu opustíme, tak se vydáme na cestu k nesvobodě, tedy do otroctví. Což o to, knížka je to pěkně napsaná, dokonce by se dalo říci, že je to Bible neoliberalismu. Ta knížka je velice čtivá, ale je stejně tak humánní jako Havlovo humanitární bombardování. Celý obsah lze vlastně shrnout do jedné jediné věty – společnost neexistuje, existují pouze jednotlivci usilující o svůj prospěch, což byla oblíbená, často používaná a proslavená věta baronky Thatcherové. Tak jo, společenství třeba mravenců či vlků nebo Britů neexistuje, existují pouze jednotliví mravenci, vlci, či Briti, kteří usilují o svůj prospěch. Pokud je však taková věta myšlená vážně, jde o výron chorého mozku. Tou nesvobodou a otroctvím myslel samozřejmě tak zvaný socialismus, což tehdy byla Říše Zla, Říše Satanova. Zavést socialismus znamená pro Hayeka zavedení otrokářství.

Osobně bych ale některé rysy onoho nesvobodného otrokářského socialismu považoval za docela přijatelné. Třeba nemít obavy z nezaměstnanosti a z vyhazovu z bytu, mít lékařskou péči a školství zadarmo, mít jistotu důchodu na stáří, žádní bezdomovci v ulicích, žádní žebráci, žádný hladový člověk, ulice i v noci bezpečné… a určitě by se našly ještě i další záležitosti. Ale ani takové státní plánování bych nezavrhoval, ono dát si nějaké cíle (dnes se říká vize) na deset dvacet let dopředu je přece výborné, a také ty pětileté plány na už konkrétní cíle, tož to by také nebylo marné. Plán by samozřejmě nebylo žádné dogma, které by nešlo dle okolností měnit a upravovat. Naše popřevratové elity usoudily, že takové zvrácené věci z totality nepřeberou.

Nepřebraly ani zastaralou StB, protože vytvořily daleko efektivnější Bis. Lidem za totality velmi vadilo, že jim Státní tajná policie otevírá dopisy, a dokonce i některým vytipovaným občanům odposlouchává telefonní hovory, telefon tehdy měla ovšem asi tak třetina (nebo i méně) obyvatel. Je jasné, tedy všem bylo tehdy jasné, že není v silách tajné policie odposlouchávat telefonní hovory všem, bylo by to neproveditelné z důvodů, že bylo málo pracovníků na odposlech. Taktéž nešlo otevírat všechny dopisy, a to taky z důvodu nedostatku lidí-otvíračů. Specializované pracoviště na otevírání a znovuzalepování dopisů bylo v Praze, mělo vyhrazeno celé jedno poschodí na Státní poště a zaměstnávalo tři možná i pět stovek lidí. Kolik dopisů tak asi tito zaměstnanci zvládli za den otevřít, přečíst, případně ofotit, znovu zalepit, případně udělat opis a zápis o provedené akci? Tehdy se ovšem také vědělo, že absolutně nejbezpečnější cesta jak doručit nějakou tajnou třeba i špionážní zprávu, je poslat ji v obyčejném dopise s 60 haléřovou známkou, tam byla skutečně velmi mizivá pravděpodobnost, že ona tajná zpráva bude objevena.

A dnes? Nikomu ani v nejmenším nevadí, že emaily jsou archivovány, telefonické hovory taktéž, kamery nás filmují i v noci, a dokonce prý není žádným problémem si zkopírovat obsah vašeho počítače, aniž o tom máte tušení. Jak se ten svět změnil, co bylo v době mého mládí naprosto nepřijatelné, je dnes běžností a normálností. Co to jenom dá umělcům-spisovatelům za fušku, než sesmolí nějaký ten životopisný román, jak se s tím nadřou, a přitom taková BISka má ve svých kancelářích těch životopisů s neuvěřitelnými podrobnostmi na tisíce a tisíce.

Způsoby totalitní cenzury novodobí vládci také naprosto zavrhli, protože vymysleli mnohem lepší dokonalejší dozor nad tím, co se obyvatelům má předhodit a co ne. Kdepak nějaká cenzura! Každý má přece nezcizitelné právo svobodně lhát, svobodně vydávat lež za pravdu a pravdu za lež. V rámci existence naprosté svobody projevu, vidíme v televizi a bulváru nejpokleslejší sprostoty a zhovadilosti.

Televizní manažeři jsou přesvědčeni o tom, že nejzajímavější pro obyvatelstvo jsou zprávy z burzy. Já třeba s nadšením sleduji tyto zprávy, kdy se dovídám, o kolik index xy stoupl či poklesl, které komodity na světovém trhu o kolik stouply či o kolik poklesly, jak si vede burza v Tokiu po tsunami (prý lépe než před tsunami! Zajímavé! Takže tsunami bylo pro burzu požehnáním z nebes), také se dovídám jaké ceny ropy Brent byly včera a jaké jsou dnes a předpověď jakou cenu bude mít zítra, i situace na trhu cenných papírů a dluhopisů Řecka a Irska je zajímavá. Úplně vynikající jsou zprávy o tom, jak si vede trh s nemovitostmi v Mauretánii, pak také rady, kde je výhodné investovat na trhu do toho či onoho, prý zisky jsou jisté v Madagaskaru a Somálsku, sedám tedy k počítači nejen já, nýbrž i spousty nezaměstnaných, a okamžitě investujeme…

I armádu máme naprosto jinou – lepší jsou fakt žoldáci. Vraždit za peníze na kterémkoliv místě ve světě je přece jen morálnější než vraždit zadarmo, jak tomu bývalo za totality. Ostatně odpovědnost za vraždění nenesou žoldáci, nýbrž ti, kdo je platí. Žoldáci mají zajištěné totéž, co dříve otroci – potravu, bydlení a lékařskou péči. Proč to u nich jde a u nás a pro nás, pro otroky, to nejde? Asi nejsme tak důležití a potřební.

Vládnoucí „elity“ zrušily po zásluze okresní a krajské tajemníky, přece mnohem lepší jsou vznešená knížata, to musí uznat každý. Ani Lidové milice nepřebraly, nač taky, vždyť lepší a spolehlivější jsou soukromé ochranky a městští strážníci. (Otázka také je, co by ty Lidové milice dnes měly chránit?)

I totalitní historiografii novodobí páni zrušili a nastolili svobodnou a demokratickou historiografii. Nebýt židovské lobby, která neustále připomíná šoa, už dávno by byl Hitler oslavován jako bohatýr, který bojoval proti komunismu, a byl by určitě vyznamenán Řádem bílého lva za svůj hrdinný boj.

Kupodivu právo z minulosti „elity“ kompletně přebraly, akorát se přepólovala znaménka. Prastará sentence praví, že právo je ztělesněním vůle vládnoucí vrstvy. Takže to staré totalitní právo bylo právem tehdejší totalitní moci, tudíž bylo jasné, že se statkáři, továrníci, rentiéři, burziáni, šlechtici, finančníci apod. práva samozřejmě nedovolali, což ostatně vládnoucí otevřeně prohlašovali: My máme diktaturu proletariátu a v žádném případě nemáme u nás buržoasní demokracii. Po převratu se okamžitě zrušila diktatura proletariátu a nastolila se demokracie, která dnes znamená právo silnějšího, finančně silnějšího, a je docela oficiálně hlásáno, že právo a spravedlnost je třídní, což je stejné tvrzení jako za totality. Na vlastní oči vidíme, že právo a spravedlnost je pouze pro bohaté, pro movité, otrok se práva nedovolá. Tedy jenom se změnila ta znaménka, vše ostatní zůstalo.

Lord Hayek má pravdu – jediným otrokářem byl tehdy stát. Tak dobře, nic proti tomu, ale choval se jak se na otrokáře sluší a patří, tj. zajistil otrokům ty základní potřeby. Otrokáře jsme s velikou slávou a s ještě větší radostí svrhli. No a co dál, otroci?! Kdo vám teď zajistí to, co jste měli? Dnes se otrokům říká, že jsou svobodní, přesvědčují je o tom noviny i televize, a že si toho mají považovat, neboť svoboda je ta nejnejnejvyšší hodnota, že si ji vybojovali sami zvoněním klíčků. No a obyvatelé jsou tak zblblí, že to berou jako pravdu. (To už Puškin se ptal v kterési své próze: „Nač svobodu, otroci?“) Většina pracujících dnes tak jako tak otroky jsou, ale zajištění jako otroci nemají, nakukali jim, že jsou svobodní – spávat pod mostem je svoboda, mít hlad je také dobrovolné svobodné rozhodnutí. Jsi nemocný? To je přece tvoje svobodné rozhodnutí, či lépe – je to svobodné rozhodnutí tvého těla, a pracovní desetihodinová doba je svoboda nejvyšší. Mám hlad? Spím pod mostem? Nemám na doktora? To nevadí, to není důležité, hlavně že jsem svobodný a netrpím útlakem zrůdného totalitního systému.

Takže ani dělníci nechtějí otrokářský řád – vždyť v televizi říkají, že v době nesvobody totality, myslí se tím doba socialismu, otrokářství už bylo, a tak si nikdo něco podobného už nechce zopakovat. Zajisté, stejný socialismus jaký byl u nás, bych si nechtěl zopakovat ani já. Proto cesta na znovuobnovení socialismu sovětského stalinistického typu je skutečně „zarúbaná“, prostě tudy cesta opravdu nevede.

Výše uvedený lord Hayek, nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1974, radil baronce Thatcherové (ministerské předsedkyni Velké Británie) ve sporu o Malvíny-Falkandy, aby nařídila britskému letectvu bombardovat Buenos Aires, a to tak, že bombardéry přeletí nízko nad městem, což způsobí strach a hrůzu, a svrhnou náklady bomb na předměstí, kde pak zmizí nějaké ty slumy a favely, tam moc hmotných škod nenadělají. Bombardování obydlí svých bohatých kamarádů bydlících uprostřed města se zajisté konat nebude.

Kapitalismus je patologický exces

Je zajímavé, že tihle novodobí humanisté a nositelé Nobelových cen tak rádi a s oblibou bombardují cizí země, mají z toho zabíjení asi humanitní požitek, působí jim to radost, uspokojení a potěšení. A píší o tom vznešené eseje, kde popisují a rozebírají ušlechtilou vyšší morálku, které my obyčejní nerozumíme a nechápeme ji. Proč už konečně tomu Havlovi tu Nobelovu cenu míru nedají? Vždyť hlasitě a veřejně podpoří každé bombardování, určitě i v budoucnu bude nadšením hýkat: „Bombardujte, bombardujte, bombardujte, ať je mír a demokracie!“ Možná mu ji nedávají proto, že jiný nositel Nobelovy ceny míru, co bydlí za mořem, vede tři skutečné války, kdežto Havel má jenom slovní výzvy, takže asi proto ne a ne ji dostat, holt nemá takové zásluhy na šíření svobody, demokracie a lidských práv třemi agresivními válkami, bombardováním tří států a provozováním Guantanáma. Což o to, Havel by taky rád začal nějakou válčičku, ale když naše obrněné transportéry z kasáren nedojely ani pár kilometrů k ochraně Svobodné Evropy a zůstaly na silnici neschopné další jízdy, nepojízdné, cožpak ON za to může, že vlastníme tak mizerné válečné prostředky? Kdyby byly pojízdné, tož to by jinak už určitě vyhlásil válku přinejmenším Rusku.

Jsou to humanisté na slovo vzatí, a můžeme si být naprosto jisti, že nebudou zřizovat různé ty Treblinky a Auschwitzy. Ale já bych dodal, že to není z lásky k lidem-obyvatelům, či z humanitních pohnutek, nýbrž že je to ryze pragmatický a typicky liberální přístup. Dnes skutečně nehrozí, aby odjížděly vlaky do Osvětimi, nehrozí ani zřizování gulagů. Proč? Jednoduché vysvětlení – je to nákladné, přeprava po železnici něco stojí, ostnaté dráty nabité elektřinou taky nejsou zadarmo, dřevěné baráky musí někdo postavit, plyn do krematorií je docela drahý, taky by se museli platit strážní, a navíc se ti lidi tam musí živit (i když pouze tolik kalorií, aby neumřeli), a dokonce živit i ty nemocné a neschopné práce. Tyto výdaje si kapitalismus nemůže dovolit, v rámci efektivnosti je výhodnější ponechat je na svobodě, sami si postaví chatrče ve slumech, sami si pohřbí své mrtvé – výsledek bude stejný a náklady nulové. A nebudou potřeba okolo ostnaté dráty, nač by byly, stejně není kam utéct. A Červený kříž a Charity a podobné spolky budou vykazovat bohulibou činnost, a žurnalisté ve svých reportážích ze slumů budou ukazovat třeba takovéhle záběry: To jsou lidé? Zvířata to jsou! Podívejte se, hodím jim kousek chleba a uvidíte, jak se o to budou rvát, jak psi! Kde je lidská důstojnost? Zvířata, podlidi jsou to právem! Takže na zavedení otrokářského řádu zapomeňme, jde o nastolení situace jaká panovala v Březince, to je cílem současných vládnoucích elit.

Zajisté všichni obyvatelé nebudou žít ve slumech. Oligarchové budou potřebovat servisní třídu podobnou té, jakou měl feudální šlechtic. Ten měl servisní třídu docela rozvětvenou: platil si písaře (nač se učit číst a psát, to je namáhavé), starosti o finance také zvládali k tomu určení servismeni, zaměstnával také zbrojíře, podkoní, sedláře, kuchařky, švadleny, komorné, děvy k sexoblažování, dokonce si vydržoval i básníky, aby opěvovali jeho moudrost a vznešenost, platil historiky, kteří rodokmeny sepisovali a slavné události a hrdinné činy svého pána zvěčňovali, dokonce ti bohatší si dovolili mít i orchestr s početnými hudebníky, zpěvačky, baletky, uživili i herce a malíře.

Takže feudalismu se jim zachtělo, holoubkům. A stejně jako jejich kolegům modrokrevníkům by se líbilo zase zavést kasty, co? A chtějí být nejbohatší také na hřbitově, v každém případě musí mít hrobku ze švédské žuly anebo z carrarského mramoru a ještě by si zaplatili i takového dnešního Michelangela, aby jejich velikost ztvárnil portrétem v nadživotní velikosti. A takový umělec za prachy učiní cokoliv, jak ostatně vždycky.

Ale že by se jim přece jen podařilo nastolit feudalismus, tomu moc nevěřím, ono vstoupit dvakrát do stejné řeky nelze.

To bombardování a existence slumů lze vysvětlit nejen tou už zmíněnou božsky vysokou ušlechtilou morálkou elit, ale také tím, že ti skutečně bohatí nemají už zájem získávat nějaké finance, nač, mají jich nadbytek, neví co s nimi, tak chtějí alespoň vidět utrpení, chtějí se pokochat utrpením jiných. Jak jinak by si vychutnali svoje bohatství a moc? Přepychovým způsobem to ukázal Pier Paolo Pasolini ve svém šíleném filmu Saló. Ale existuje i spousta vědeckých prací na toto téma. Psal je nejenom doktor Koukolík, ale mnohem dříve i doktor Lombroso (jehož lékařské výsledky zneužili nacisté) a zajisté mnoho dalších lékařů a psychiatrů. Je v podstatě doloženým a nezpochybnitelným vědeckým faktem, že nám vládnou lidé nenormální, prostě šílenci. Což o to, světu vždycky vládli šílenci, ale nikdy neměli takové obrovské možnosti loupit, plenit, ničit, pustošit, plundrovat, drancovat, vykořisťovat a destruovat svět, jaké mají dnešní šílenci. Na důkaz faktu, že ve vládě USA sedí zvrhlí sadisté, stačí přece Guantánamo. Samozřejmě, že zvrhlí sadisté nejsou pouze ve vládě USA, podobných je po světě naseto jak maku. A nestydí se před celým světem, před očima veřejnosti, ukazovat a chlubit se svou zvrácenou perverzitou. Jsou si jistí svou nedotknutelností a beztrestností.

Barbarsky zvrhlá křesťanská civilizace dala vzniknout kapitalismu a vládě financí, což byl a je dosud šílený exces nemající v dějinách obdoby. Tento společenský řád se ukázal ve své nahé patologické podobě, doufejme jenom, že snad už nebude mít dlouhého trvání.

Není zde článek celý?