Stačí se podívat na Okamurovy kamarády a je jasné, jaké Česko by chtěl

Řekni mi, jaké máš kamarády a já ti řeknu, kdo jsi. Abychom usoudili, do jaké kategorie politiků zařadit Tomia Okamuru, stačí se podívat na jeho sympatie.

Sympatizuje třeba s paní Le Pen, která si na kampaň půjčila peníze za pomoci ruského politika, milionáře a „opravdového vlastence“ Alexandra Babakova. Šlo o půjčku devíti milionů eur (přibližně 243 milionů korun) od První česko-ruské banky v roce 2014. Banka mezitím zanikla a Le Penová musela peníze vrátit, protože Ruský záložní fond chtěl peníze zpět na zaplacení dluhů banky. Jistě jen shodou okolností Le Penová v roce 2014 prohlásila o Krymu: „Absolutně nesouhlasím s tím, že to byla ilegální anexe. Konalo se referendum, ve kterém se obyvatelé Krymu vyslovili pro znovupřipojení k Rusku.“

Dobrá kamarádka, to je nutno uznat. Však se taky poslanec SPD Jaroslav Holík loni účastnil oslav připojení Krymu k Rusku, jak jsme se dozvěděli z tiskové zprávy hnutí. „Cílem návštěvy bylo seznámit se na místě se situací na Krymu, o které lživě a neúplně informují mainstreamová média.“ Tak určitě. Mainstreamová média v Rusku mají jasno.

A teď se Okamurovi zalíbil maďarský premiér Orbán. Na svém Facebooku předseda SPD 5. dubna píše: „Hnutí SPD přeje plný volební úspěch v maďarských volbách straně FIDES. Její předseda a premiér Victor Orbán je dnes symbolem odporu k diktátu EU v zemích V4. Hnutí SPD plně sdílí hodnocení Victora Orbána, které se týká činnosti tzv. politických neziskových organizací, řízených miliardářem Sorosem. Jejich činnost připomíná agenturu ovlivňující politickou situaci ve středoevropských zemích a premiér Orbán hovoří až o 2000 agentech. Cílem těchto aktivit je i SPD.“

Orbán už za tažení proti americkému miliardáři a označkovanému univerzálnímu zloduchovi Sorosovi utratil v přepočtu víc než miliardu korun. Ne ze svého, ale ze státního rozpočtu a peníze inkasovaly většinou reklamní firmy napojené na Orbánovo okolí. Takhle se podniká v politice. Není to svěží inspirace?

Místo aby řešil reálné problémy, vytvořil si Orbán za pomoci propagandy nepřítele, proti kterému udatně bojuje. „Nevedeme boj proti malým, slabým stranám, ale spíš proti říši vytvořené mezinárodní sítí, do které patří média financovaná zahraničními syndikáty a tuzemskými oligarchy,“ tvrdí.

To všechno už jsme někde slyšeli. Orbánovi se také povedlo využít volební systém, který mu zajišťuje silnou pozici. Polovina poslanců se volí v jednomandátových obvodech a jednokolově. Tím se hlasy dalších stran v pořadí podaří odfiltrovat. Orbánův Fidesz ovládl veřejnoprávní televizi a rozhlas a důležitá tištěná média. Svobodná soutěž stran je tak narušena.

„Po vítězných volbách prosadíme změny – morální, politické i právní,“ hlásá Orbán, takže se je na co těšit.

Celkem chápeme, že se paní Le Pen a premiér Orbán předsedovi Okamurovi líbí. Jistě by taky rád provedl nějaké změny, „morální, politické i právní“. Zatím se musí spokojit s tím, že by rád držel spolu s komunisty pod krkem Babišovu vládu. Kdyby se nás to netýkalo a mohli jsme to sledovat z dalekého vesmíru, byl by to pohled na zábavný zápas mocichtivých veleještěrů a politických podnikatelů mezi sebou.

Žít v tom je méně potěšující.

Revue Forum Banner

Není zde článek celý?