Svět ruskýma očima 451

Viktor Piroženko

20. dubna 2018

V souladu s Trumpem potvrzenou Strategií národní bezpečnosti rozšiřuje Washington konfrontaci s Ruskem a Čínou, které jsou ve Strategii označeny jako hrozba pro USA. Zhoršení vztahů USA a Ruska, v němž je epizodou raketová agrese proti Sýrii, se roztáčí současně se snahami Washingtonu hospodářsky Čínu oslabit a zmařit princip „jedné Číny“.

S odkazem na americkou agresi poukazují čínská média a znalci na eskalaci napětí kolem Sýrie a zostřování otázky Tchaj-wanu neúnosným diktátem Washingtonu v době, kdy USA již nejsou globálním hegemonem. Ministr zahraničí ČLR zcela jasně odpověděl Trumpově vládě poté, kdy Washington začal první kolo celních válek: „Je načase, aby země skončila s hospodářským zastrašováním a hegemonismem.“

V souvislosti s posledními událostmi v Sýrii se Peking obává, že avanturistické výplody Washingtonu zlikvidují v zárodku jakoukoliv možnost přímého dialogu USA s ČLR a povedou k novým Trumpovým hrozbám proti Pchjongjangu, což přímo zasahuje zájmy Číny.

Peking poukazuje na to, že vedlejší negativní následky „svévolných ostrých vojenských akcí USA a jejích spojenců“ v Sýrii „ovlivní denuklearizaci Korejského poloostrova“. KLDR „pak bude mít důvod vlastnit jaderné zbraně, jakožto jedinou záruku odvrácení vojenského útoku USA a jejich spojenců“. Existuje i nebezpečí, že útok na Sýrii bude mít špatný vliv na budoucí jednání mezi oběma Korejemi a na jednání Trumpa s Kimem. Nemusí ani dojít k uzavření mírové smlouvy mezi KLDR a Jižní Koreou, smlouvu podporuje Čína.

Americká administrativa nadále žádá revizi principu „jedna Čína“, který je základem vztahů Číny a USA v posledních čtyřiceti letech. Pro Čínu by bylo porušení principu překročením červené čáry. Ve Washingtonu to vědí a vytrvale zkoušejí pevnost Pekingu, za poslední měsíc princip dvakrát narušily. Březnový zákon o návštěvách na Tchaj-wanu podporuje oboustranné návštěvy úředních osob na všech úrovních. USA povoluje svým výrobcům prodej podvodní válečné technologie ostrovu. Před tím v červnu povolily prodej zbraní Tchaj-wanu za 1,4 miliardy USD. Od prosince 2017 promýšlejí možnost regulérních vjezdů amerického vojenského námořnictva do tchajwanských přístavů, předávání mu své vojenské techniky a její údržbu.

Rozvíjení americko – tchajwanských vztahů začalo za Obamy. Tehdejší republikánští konzervativci nebyli spokojeni s možným odloučením Tchaj-wanu od USA a s postupným sbližováním s pevninskou Čínou. Na přelomu let 2016 až 2017 došlo k principiálnímu posunu v politice USA k Číně. Tehdy odešli z Kongresu experti a asistenti kongresmanů, kteří pochopili kritickou důležitost politiky „jedné Číny“ pro vztahy s USA. Velká část kongresmanů se ukázala být ovlivněna tchajwanskou lobby. Zároveň sílilo znepokojení z rostoucí vojenské síly Číny. Po příchodu Trumpa a jeho administrativy nastala významná změna v politice Washingtonu.

Je možno pozorovat, jak kroky Washingtonu postupně podrývají politiku „jedné Číny“, podle které by USA neměly mít diplomatické styky s Tchaj-wanem, závazky ve vzájemné obraně a vojenské základny na ostrově. Na ohrožování čínských zájmů je ČLR připravena adekvátně reagovat. S ohledem na velké napětí v Sýrii a na tchajwanské demarše USA uspořádala Čína v Jihočínském moři tři  rozsáhlé vojenské námořní akce, dvě cvičení a slavnostní přehlídku, kterou přijal prezident Si Ťin-pching po skončení cvičení. Přehlídka byla největší od roku 1949, účastnilo se jí 49 válečných lodí včetně letadlových, atomové ponorky s balistickými střelami, 76 letounů a přes 10 tisíc vojáků. Prezident v projevu na přehlídce řekl, že pro Čínu nikdy nebyla tak důležitá potřeba silné válečné námořní flotily jako nyní.

V Tchajwanském průlivu proběhla 18. až 19. dubna námořní cvičení s bojovými střelbami a lety palubních letadel z letadlové lodi Liao-ning. Čínské vydání China Daily uvedlo: „Některé země ohrožují svrchovanost a zájmy Číny v jejích vodách ve jménu svobodné plavby“. V dubnu dostala čínská armáda principiálně novou balistickou střelu středního doletu nové generace, vyvinutou a vyrobenou v Číně a nazývanou „zabiják letadlových lodí“, určenou k ničení velkých námořních cílů.

Převzato z Fondsk.ru

***

Redakce rubriky Mir

23. dubna 2018

Serž Sargasjan udělal bez hluku to, co svidomí udělali prostřednictvím ozbrojeného majdanu. Za svého prezidentství prodal zemi Západu, když opustil národní identitu a sociální politiku. Mítinky v Jerevanu začaly kvůli upevnění prozápadního směřování, ale nakonec se ukázaly být „proruskými“. Co se může změnit a proč Rusko zaujalo postoj pozorovatele?

Masová shromáždění proti zvolení šéfa vládnoucí Republikánské strany ministerským předsedou jej 23. dubna donutila podat demisi. Po ústavní reformě v roce 2015 přešla Arménie z prezidentské republiky na parlamentní. Prý ve funkci prezidenta zařídil Sargasjan tuto reformu pro sebe, aby zůstal déle u vlády.

Protesty začaly 14. dubna. Přestože slíbil neucházet se o křeslo ministerského předsedy, do funkce šel. Ke schválení došlo na zasedání koaliční vlády dvou stran. Protesty vedlo opoziční seskupení Elk, které nabádá rozšířit vztahy se Západem a je proti členství Arménie v Euroasijské ekonomické unii (EAES). Zprvu byl vůdcem protestů šéf frakce Elk v parlamentu Pašiňjan. Protože bylo nebezpečí ztráty kontroly nad shromážděními, jednali spolu Sargasjan s Pašiňjanem. Sargasjan upozornil Pašiňjana, že politická síla, která v parlamentních volbách dostala 7 až 8 % hlasů, nemá právo mluvit za všechno obyvatelstvo. Přesto den nato rezignoval.

Jak vidí situaci, sdělil Pravdě prezident Jerevanského geopolitického klubu Arman Bašjan.

Co se v Arménii děje?

Protesty narůstaly v důsledku zapojení studentů a žáků dne 22. dubna. Na náměstí bylo 40 až 50 tisíc lidí a město bylo paralyzováno. Shromáždili se obyvatelé různých vrstev, včetně těch, kteří se o politiku nezajímají.

Pašiňjan to nazval sametovou revolucí. Jaké jsou příčiny a co lidé chtějí?

Tvrdí, že naše vláda je proruská a opozice prozápadní, ale to není správně. Současná vláda je nejvíce prozápadní za celou historii, loni podepsala Istanbulskou úmluvu (v podstatě po zavedení GREVIO nenávratné kradení dětí z rodin, funguje v Norsku, Finsku a jinde). Úmluva znamená odvrácení se od národní kultury, zavedení justice pro mladistvé a zavedení přehlídek homosexuálů. Tento dokument nepodepsaly Maďarsko a Bulharsko, přestože tyto země, oproti Arménii, v EU jsou. Aplikace takových zákonů může vést  občanské válce.

Vláda s EU rovněž podepsala smlouvu o všestranném a celkovém partnerství a parlament ji ratifikoval. Zde se jedná o uzavření jaderné elektrárny, přejmenování koňaku a brandy, a přitom je to to jediné, co nám zůstalo z našich „vizitek“ po pádu Sovětského svazu a deindustrializování. Totéž potichu udělal Porošenko po majdanu.

A není to všechno. Na radu EU jsme přešli k parlamentarismu. Prezident je u nás nyní – občan Velké Británie, má byznys a majetek. Jako první mu ke zvolení přála anglická královna. Ta bude nyní schvalovat každé jmenování ministra. Naši oligarchové, naši zloději, neuložili své penízky do moskevských bank, ale do západních. Z ruského vlivu nám zůstala jen vojenská základna (Gjumri) a těsné vazby Arménů na Rusko, jde o rodinná pouta a ty nejde tak snadno zpřetrhat.

Jak budou události pokračovat?

Bez ohledu na to, jak bude situace pokračovat, půjde destruktivní prozápadní směr jako doposud. Opozice použila jako zbraň silnou sociální nespokojenost. Naše vláda odmítla poskytnout materiální pomoc rodinám s mnoha dětmi, ale přijala zákon, podle kterého dostávají peníze ti, kteří si berou děti z rodin. To vede k tomu, že je zde proruský tábor, tradicionalisté a organizace odporu, zejména odporu rodičů.

Shromáždění měla tlačit na současnou vládu, aby ji nenapadlo opustit prozápadní kurs, ale všechno se změnilo na odpor proti němu. Sami organizátoři tolik lidí nečekali. Přitáhli studenty, grantové organizace a nyní všichni na shromáždění chodí. Situace je mimo kontrolu, každý dělá, co se mu zachce. Jenomže nezaznívají protiruská hesla, ale je voláno po odchodu Sargasjana.

Probíhá globální válka – Západ proti Rusku. Co je nyní v pořádku? K Rusku: Rusko nepotřebuje spojence? Chcete-li být spojencem, buďte, chcete-li být nepřítelem, řekněte jako Porošenko, že jsme nepřátelé. Pomyslete na následky takového směřování – postavili jste proti sobě celý proruský tábor, a to je 60 % obyvatel.

Dosud vidím dva scénáře – oba špatné. 1. Sargasjan zavede mimořádný stav (rozhovor proběhl před jeho demisí) a bude ještě usilovněji pokračovat v prozápadním směru. 2. Nastoupí opozice a bude směřovat stejně. Již všechno, co se mohlo předat, se předalo, co se mohlo prodat, se prodalo. Já budu nyní na konferenci Eurasijské unie. Ta bude mít v programu rozpracování své politické stránky. Jenomže my jsme všechny politické pravomoci předali Bruselu.

Připomeňme, že první místopředseda výboru pro SNS v Dumě Zatulin řekl v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Hovoří Moskva, že Rusko je v Arménii „pozorovatelem, který má zájem, aby tam nedošlo k destabilizaci. Tento pozorovatel musí politickými prostředky podporovat zákonnou vládu, a to činí. Ale vysazovat do Arménie nějaké své zákonodárce – to je naprosto nepřijatelné pro Arménii i pro Rusko. Plány takového druhu Rusko nemá a mít nemůže. Obírat se těmito tématy znamená nahrávat těm blogerům a opozičníkům v Arménii, kteří jdou za Pašiňjanem a v Rusku vidí jenom zlou sílu, která bude vždy překážet jejich touze po demokracii a svobodě. Považuje to za kontraproduktivní.“

Převzato z Pravda.ru

***

25. dubna 2018

Experty a média znepokojuje, že Kazachstán ratifikoval dohodu s USA o využívání kazašských přístavů v Kaspickém moři o přepravě nákladů do Afghánistánu. Vzniklo podezření, že se do Kaspického moře natlačí kompletní americké vojenské základny. Nakolik je to reálné a co by mělo dělat Rusko?

Kazašský senát schválil dohodu o využívání svých přístavů Achtau a Kuryk americkým námořnictvem pro tranzit speciálních nákladů do Afghánistánu. Vyskytují se obavy, že se po podpisu prezidenta Nazarbajeva přístav Aktau automaticky stane základnou Pentagonu a jeho spojenců, bez ohledu na označení dopravní centrum. Média podtrhují, že nynější obrat Kazachstánu k USA je namířen proti Rusku a jakákoliv loď USA s vojenským i nevojenským materiálem je ve vodách Kaspiku krajně nežádoucí. Cesta přes černomořské přístavy do Ázerbájdžánu a do Kaspiku je logisticky absolutně nevhodná, proto se dohoda jeví jako realizace vojenských a politických zájmů USA.

Odborníci se domnívají, že využívání Aktau a Kuryku k americké vojenské přepravě může poškodit již beztak křehkou kaspickou bezpečnost a v Moskvě a v Teheránu bude vyvolávat podráždění. Obnova Severní distribuční cesty přes Kaspik může být také překážkou při řešení otázky jeho právního statusu.

Dne 19. dubna ratifikoval kazašský senát protokol o změnách v mezivládních dohodách s USA o zajištění železničního komerčního tranzitu speciálního nákladu přes republiku kvůli účasti Američanů při stabilizaci a obnově Afghánistánu. Podle návrhu USA půjdou náklady z Gruzie a Ázerbájdžánu přes Kaspické moře do Kazachstánu, dále po železnici do Uzbekistánu, odtud pak do Afghánistánu, jak oznámil ministr zahraničí Kazachstánu.

Jednání USA s Kazachstánem ve věci využívání přístavu Aktau pro transport nákladů vyšla poprvé ve známost po zveřejnění WikiLeaks v roce 2013. Poté to přiznal i Nazarbajev.

S obavami odborníků i médií souhlasí i první místopředseda výboru Státní dumy pro SNS Zatulin. Říká: „Kazachstán stále používá obrat strategické partnerství, mluví-li o vztahu s USA. Přitom tam, kde je to pro Moskvu  zjevně velice důležité, se Astana všemožně snaží zaujmout neutrální postoj.“ Poslanec řekl, že není známo, zda Kazachstán projednal detaily dohody s Ruskem. Táže se: „Dohodli jsme se, že budeme rozhodovat ve věci Kaspiku společně. Jestliže se tam objeví ozbrojené síly států mimo břehy Kaspiku, potom je to porušení samotného ducha dohody. Kaspik neomývá jen území Ruska a Kazachstánu, ale i Íránu, s nímž USA stále zhoršují vztahy. Jak se k takovému řešení on postaví, jak ho to uspokojí?“

Podle Zatulina se válečné námořnictvo USA sotva omezí na tranzit, nakonec bude v Kazachstánu operační základna. Dodal: „Všechny tyto otázky vyžadují velmi vážné posouzení mezi spojenci. Věřím, že posouzení proběhlo, protože si nedokáži představit, že by se takové rozhodnutí přijalo bez projednání s RF, která má o Kaspiku svoji představu.“

Vedoucí analytické služby Real Politik v Kazachstánu věří, že Astana s Kremlem předběžně  konzultovala. Řekl: „Patrně se tato otázka probírala ještě před návštěvou Nazarbajeva ve Washingtonu, protože během ní Nazarbajev poukázal na důležitost přítomnosti amerických ozbrojených sil v Afghánistánu. Sotva by to mohl říci bez určité shody s Kremlem. Nejspíš mluvil s Putinem a navzájem se dohodli, že je možno přístavy pro tranzit poskytnout.“ Rusko má podle něho rovněž zájem na stabilitě v Afghánistánu a Putin nic nenamítá proti přítomnosti amerických vojáků v této zemi.

Expert si myslí, že Astana využívá afghánskou otázku k zahraničně-politickým zájmům, hlavně k prohloubení vztahů se Západem, především s USA. Kazachstán chápe, že  má Washington zájem na stabilní dopravě vojenského materiálu do Afghánistánu. S ohledem na konflikt mezi Ruskem a USA se Astana domnívá, že se záležitost týká i Kazachstánu, proto na něho mohou být uvaleny sankce. Snaží se USA uklidnit, právě umožněním tranzitu. Dále si myslí, že se dohoda bude skutečně týkat jen tranzitu a „sotva bude souhlasit s rozmístěním amerických vojenských základen. Astana nepotřebuje kvůli rozmístění amerických základen konflikt s Moskvou a Teheránem.“

Velké pochybnosti ohledně možnosti vytvoření amerických vojenských základen na Kaspiku také vyjádřil zástupce ředitele Institutu politické a vojenské analýzy Chramčichin. Podtrhl, že geograficky je Kaspické moře spíše jezerem, do něhož je možno vstoupit jen přes Volhu, ta protéká jen Ruskem, anebo prostřednictvím volžsko – donského systému, rovněž na území RF. Uvedl: „Rusko na tuto dohodu nepotřebuje reagovat, protože se může jednat jen dopravní systém, do něhož byl přinejmenším teoreticky do poslední doby zapojen ruský Uljanovsk. Celkově je zde problém základen jen teoretický.“

Do nedávna se náklady NATO přepravovaly přes území Ruska s využitím překládkového bodu v Uljanovsku. I tehdy se probírala možná vojenská základna v srdci Ruska. Přirozeně to nemělo nic společného se skutečností.

Převzato z Agitpro.su

***

Andrej Uvarov

25. dubna 2018

Turkmenský prezident Berdymuhamedov navštívil koncem dubna Uzbekistán, kde navrhl vytvořit poradní orgán, spojující hlavy států Střední Asie. Oficiálně byla návštěva věnována vytváření nových prostor a formátů k posuzování aktuálních otázek, které jsou na pořadu dne a k mnohostranné politické komunikaci. Stojí zato připomenout, že v listopadu 2017 navrhl Mirzijojev zřídit Konzultativní radu hlav států Střední Asie, kde by se na nejvyšší úrovni posuzovaly problémy a docházelo se k jejich řešení.

Před dubnovou návštěvou v Taškentu se Berdymuhamedov objevil v Astaně, kde se sešli prezidenti Kazachstánu, Kyrgyzie , Tádžikistánu a Uzbekistánu k aktivitě „nová integrace“ a „regionální kooperace“. Dosud se dohodli na setkávání vůdců pěti států před Novruzem (perský nový rok) a podle Nazarbajeva mají „vytvořit mechanismus pětistranných regulérních konzultací mezi Radami bezpečnosti zemí regionu k dohodnutí společných postupů“. Rusko hrající v tomto regionu důležitou roli pozváno nebylo.

Po podepsání řady dohod v Taškentu byl Berdymuhamedov ve výborné náladě a poznamenal, že spolupráce Uzbekistánu a Turkmenistánu je klíčovým faktorem rozvoje Střední Asie. Nezmínil se o Kazachstánu. Zřejmě podlehl emocím. Poprvé od rozpadu Sovětského svazu podepsaly dva středoasijské státy tolik dokumentů. Například se jednalo o program dopravní spolupráce na roky 2018 až 2020, program vědecko – technické spolupráce 2019 až 2020, dohodu o meziregionální spolupráci a celou řadu dalších.

Berdymuhamedov s Mirzijojevem měli na programu především nové přepravní komunikace. Plynovod TAPI ( Turkmenistán – Afghánistán – Pákistán – Indie), železnice Střední Asie – Čína a také další větev plynovodu Turkmenistán – Uzbekistán -Tádžikistán – Kyrgyzie – Čína s kapacitou až 25 miliard kubíků ze rok. Má být dodávána elektřina po trati Turkmenistán – Uzbekistán – Tádžikistán – Afghánistán – Pákistán a vybudován tranzitní koridor Střední Asie – Blízký východ (Uzbekistán – Turkmenistán – Írán – Omán).

Turkmenistán navrhuje Uzbekistánu promyslet si využití jeho infrastruktury na mořském pobřeží k vytvoření koridoru Uzbekistán – Turkmenistán – Kaspik – Jižní Kavkaz s průchodem do černomořských přístavů Gruzie, Turecka a dalších zemí. Začátkem května bude v Turkmenbaši (Krasnovodsk) otevřen nový mezinárodní přístav, který má být přepravním a logistickým centrem kontinentálního významu. Uzbekistán je již pozván.

Politická aktivita zemí Střední Asie týkající se Kaspického moře, jedinečné přeshraniční vodní nádrže, je stále patrnější s přibližujícím se podpisem dokumentů o jeho statusu. Všechny „kaspické země“ a dokonce i Turecko jej považují za nejdůležitější prvek svých dopravních tras. Na konferenci v kazašském Aktau o Kaspiku byli přítomni i velvyslanci Pákistánu a Turecka. Generální konzul Turecka sdělil, že Mangistau (poloostrov Mangyšlak) je důležitý jakožto centrum na křižovatce podstatných dopravních koridorů mezi Čínou a Evropou s propustností nákladů v objemu 600 miliard USD za rok. Řekl: „Jsme ochotni zvyšovat naši vzájemně výhodnou spolupráci s Kazachstánem v oblasti transportu, infrastruktury, cel a logistiky, což prospěje rozvoji regionu. Jsme rádi, že první náklad kazašské pšenice došel do přístavu Mersin železnicí Baku – Tbilisi – Kars.“

Taškent se snažil i dříve dostat se ke Kaspiku a návrh Ašchabádu mu vyhovuje tím více, že postupně přechází role regionálního lídra od 77 let starého Nazarbajeva na 60 let starého Mirzijojeva.

Den po Berdymuhamedovově iniciativě v Taškentu přiřklo turecké sdružení podnikatelů EcoAvrasya první nově vytvořenou cenu „Za zásluhy o Eurasii“ Mirzijojevovi „za bezprecedentní nárůst vzájemných vztahů Uzbekistánu se zeměmi Střední Asie a Afghánistánem, Ruskem, Čínou, Jižní Koreou a Tureckem, kdy se aktivizují mezi státy ekonomické vztahy“.

Šavkat Miromonovič Mirzijojev přistupuje k věci seriózně a uvážlivě. Je možné, že bude mít velký vliv při urovnání v Afghánistánu. Nedávno byl likvidován vůdce afghánské skupiny IS, etnický Uzbek Hekmatulli. Po setkání zástupce ministerstva zahraničí USA s ministrem zahraničí Uzbekistánu a zástupcem Mirzijojeva pro Afghánistán v Taškentu proběhne v tomto městě konference „Afghánistán – cesta k mírové budoucnosti“. Mirzijojev koncem dubna oznámil, že se Uzbekistán účastní stavby TAPI, jakožto projektu, který bude stabilizovat situaci v Afghánistánu.

Převzato z Fondsk.ru

Není zde článek celý?