„Boj proti carismu“ ve Francii

Je to paradox, nicméně pokud jde o prolhaný mainstream, není se čemu divit: právě v době, kdy média hlavního proudu na popud „světových agentur“ informovala o Navalného dětských demonstracích „proti carismu“ v Rusku, Francie zažívala skutečné, masové protesty desetitisíců rozezlených dospělých lidí, kteří už mají plné zuby neoliberalismu.

Ve Francii se do „boje“ proti Macronovi v sobotu 5. května vydalo více než 160 tisíc lidí. Protesty se neobešly bez střetů s policií a zatýkání.

Ve skutečnosti šlo o pokračování protestů, které otřásaly s Francií už za vládnutí předchozího prezidenta Hollanda, kdy pokus lámat přes koleno reformu pracovního práva vyvolal masové protesty s výtržnostmi. Právě tyto protesty tehdy pohřbily politické perspektivy Hollanda a socialistů. Macron se na reformě podílel, ale včas opustil potápějící se loď.
Avšak praxe utahování opasků v oblasti pracovního práva ve Francii nikam nezmizela, což je tentokrát pro levici dobrý důvod obnovit masové protesty, nyní namířené proti Macronovi, který samozřejmě nedokáže ani horečnou zahraničněpolitickou aktivitou zakrýt problémy v sociální sféře a ekonomice.  
Následování americké politiky a směšné pokusy prezentovat se jako plnoprávný subjekt mezinárodního práva nemohou skrýt systémové problémy Francie, které záměna Macrona za Hollanda neřeší a ani řešit nemůže.
Macron byl vybrán jako alternativa euroskeptiků, které zastupovala Marine Le Penová. Ti, kteří sázeli na Macrona, nehodlali připustit „frexit“, což ale přineslo nutnost dalšího utlumení „sociálního státu“ (jak se to děje po celé Evropě), který se stává stále větším břemenem. Levice a odbory se s tím přirozeně nehodlají smířit, proto je další cyklus protestů proti Macronovi zaručen, nehledě na jeho pokusy prezentovat se jako prezident „všech Francouzů“.

Ve skutečnosti bude třídní zájem nutit Macrona i nadále hájit zájmy velkého nadnárodního kapitálu. Možnosti jsou jednoduché: buď zvýšit dotace místním výrobcům, nebo snížit výdaje v sociální sféře a zvětšit tak možnosti vykořisťování (vyjma protestů, které budou mít politické důsledky, je to pro kapitál bezriziková varianta – za poslední desetiletí do Evropy včetně Francie navezl tolik migrantů, že i kdyby byli ochotni pracovat jen dva z deseti, poptávku po levné práci jimi byznys snadno ukojí – pozn. překl.).
Jestliže se Berlín i Brusel staví krajně negativně k politice dotací pro „národní“ producenty, volba samozřejmě povede k ořezání práv pracujících, takže protesty se budou nevyhnutelně opakovat.
A ještě pár slov o rozdílu mezi Francií a Ruskem: v Rusku chodí na demonstrace lidí málo, protože chápou, že Navalnyj představuje zájmy kohokoliv, jen ne jejich. Zato ve Francii lidé chodí na odborové mítinky ve velkém, jelikož chápou, že brání své základní zájmy. To je dostatečně výmluvný rozdíl mezi reálným a zinscenovaným protestem.
Zdroj: colonelcassad.livejournal.com
Překlad: Geo, Eurasia24.cz
Foto: RT / YouTube.com

loading…

Není zde článek celý?