Close

Demokracie prochází školní jídelnou

Městečko Mouans-Sartoux (prefektura Alpes-Maritimes) je jediné ve Francii, jehož školní jídelna poskytuje 100 procent organických potravin. Zdejší občanské a komunitní know-how dodává 20 tun roční produkce potravin pro školy. Obec má 10 tisíc obyvatel a zdejší občané se rozhodli, že jejich děti nebudou ve škole jíst žádné svinstvo.


Chodím nakupovat do místní zeleniny a jsem svědkem toho, jak paní prodavačka, která má děti v místní škole, nemůže ovlivnit jídelníček školní jídelny. Nejsou peníze, že ano. A na chemické žrádlo dotované z našich daní přes výrobce potravinářského svinstva, na to z našich daní peníze jsou. Viz článek Chléb, chleba a ty věci kolem. A nyní se podívejte na malé městečko ve Francii, kde všechno funguje, jak má, protože místní lidé chtějí, aby to fungovalo.

Jak moudře pravila malá holčička uprostřed reportáže: “Když salát nezasadíme, tak salát není.” (2:06) A kousek dál ve školní jídelně říká jiná žákyně další zásadní pravdu: “My víme, co jíme.” (2:50) Stránky města o místní biopolitice zde. Kompletní článek o změnách školní jídelny najdete zde. Mírně jsem ho upravil pro naše potřeby a přidal vlastní závěr. A koho zajímá lokální ekonomika o jedno patro výš, tak se podívejte na článek Lokální měny v praxi.

Městečko Mouans-Sartoux (prefektura Alpes-Maritimes) je jediné ve Francii, jehož školní jídelny poskytují 100 procent organických potravin bez chemických příměsí. Zdejší občanské a komunitní know-how dodává 20 tun roční produkce potravin pro školy. Obec má 10 tisíc obyvatel a zdejší občané se rozhodli, že jejich děti nebudou ve škole jíst žádné svinstvo. Proč by děti měly být vystaveny průmyslovým produktům, které jsou potenciálně škodlivé pro jejich zdraví a pro životní prostředí? Až budou dospělí a patřičně pitomí, ať se svobodně rozhodnou sami, jak si ničit život. Podíl biopotravin ve školních jídelnách města stoupal následovně: V roce 2009 na 25 %, v roce 2010 na 50 % a 1. ledna 2012 dosáhl 100 %. A nad stovku už to jde jen v neoliberálním kapitalismu a dříve v komunismu. Nyní město po celý rok připravuje ve školních jídelnách za stabilní cenu biopotravin 1000 jídel denně.

Takže výsledek je nejen 100 % bio, ale také 100 % ekologie. Metoda byla jednoduchá – přizpůsobit množství jídla skutečné spotřebě dětí. To je zřejmé, ale praxe vyžaduje organizaci. Každý žák si vybírá svoji porci a může dostat přídavek, kolik chce. Jablka a pomeranče jsou nakrájeny na malé kousky, každý se bere podle libosti. Každý je zase odpovědný za sebe a jí to, co spotřebuje, a co ví, že sní. Jídlo se vaří na místě a množství vařeného jídla je tím snadněji přizpůsobeno potřebám dětí. Pak je jasné, že u takto vychovaných dětí mají prodejní řetězce s průmyslovým svinstvem menší šanci. Od roku 2010 se začal řešit také bioodpad ve školních jídelnách. Hovoří Gilles Pérole, radní odpovědný za školství:

Uvědomili jsme si, že jsme vyhodili 147 gramů z jednoho jídla. Byli jsme stejně špatní jako ostatní. Proto se přijala celá řada opatření ke snížení objemu odpadu. O 5 let později se snížila váha potravinového odpadu ve stravovacích zařízeních o 80 %. A podíleli se na tom všichni, dokonce i samotné děti.

Všechna tato opatření se projevují na objemu vzniklého odpadu. Začínalo se na 40kg a v roce 2014 se průměrný měsíční odpad vytvořený z jídla snížil na 10kg. Je to bioodpad, okamžitě se třídí a jde na kompost a do skleníků, které vyrábějí biozeleninu pro školy. Viz video. Úspora je 0,20 € na jídlo (z 1,90 € v roce 2009 na 1,70 € v roce 2011, zatímco podíl bio v jídelnách se zvyšoval z 25 % na 73 %. To znamená, že školy dostaly další finance na dodatečné náklady pro ekologické produkty. Tento model rozumného řízení množství stravy umožnil přejít na stoprocentně organické školní jídelny od 1. ledna 2012. Projekt ukazuje, že volba zdravější stravy není pro komunitu vždy dražší, pokud je inteligentně organizována v obci a pokud se zamezí plýtvání potravinami. Ze skleníků se zelenina a další produkty rozváží autem do tří místních škol na trase zhruba tři kilometry. Index spokojenosti rodičů dosahuje 97 %. A navíc se rodiče začali podle školní jídelny chovat i doma.

Z ekologického pohledu a z pohledu trvale udržitelného rozvoje je dobře známo propojení mezi demokracií a potravinovou autonomií. Například tato obec s 10 tisíci obyvateli je z 80 % soběstačná v zelenině. Proč? Účinná metoda omezování odpadu, jeho recyklace, slupky jdou například najdete do vermi-kompostu. Metoda je založena na přímé produkci potravin na místě, místní přípravy jídla a konzumace. Tím se podporuje nejen ekologie a zdravý způsob života, ale také regionální ekonomika. Všechny tyto výroby zaměstnávají místní občany. Podívejte se na video, jak to funguje a jak se do toho zapojují děti ze školy. Obec už má vlastní zemědělskou strategii rozvoje od roku 2011. V roce 2012 územní plán celkem trojnásobně zvětšil půdu pro zemědělské aktivity v regionu (ze 42 na 119 hektarů).

A nyní to srovnejte s neoliberálním modelem dálkově dodávaného svinstva, které ničí životní prostředí, bere lidem práci, vylidňuje venkov, zamořuje životní prostředí, obohacuje pouze jedno procento vyvolených agro-baronů a na ně napojených zkorumpovaných politiků. Děti a dospělí končí s rakovinou a jsou bez práce, mají od mládí špatné stravovací návyky, nemají žádný kontakt ani s přírodou, ani se zemědělskou prací, ani s přípravou potravin.

Možná by bylo na čase začít zavádět demokracii od vlastních dětí a na místě, kde žijeme.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Není zde článek celý?
@almanach.cz