Experti vypověděli, zda se náčelníkovi generálního štábu podaří opustit sovětskou výzbroj

Nový šéf generálního štábu Aleš Opata v rozhovoru českým médiím řekl, že jednou z priorit AČR je snížení závislosti na Rusku v důsledku postupného přechodu od ruské resp. sovětské výzbroje. Mluvíme především o vrtulnících Mi-24, obrněncích BMP-2 a popřípadě o tancích T-72.

Opata také poznamenal, že hlavními hrozbami pro Českou republiku jsou terorismus a nekontrolované migrační toky. Je Česko opravdu schopné v blízké budoucnosti odejít od sovětské výzbroje? Pokud jsou hlavními hrozbami terorismus a migrace, proč AČR chce utrácet peníze na modernizace výzbroje místo posilování kontroly vnějších evropských hranic? Sputnik diskutoval o těchto otázkách s vojenským a bezpečnostním analytikem Lukášem Visingrem a ruským vojenským pilotem i expertem Dmitrijem Drozdenkem.

Víceúčelové vrtulníky nedokážou nahradit Mi-24

Přednedávnem Ministerstvo obrany ČR také požádalo o zakázku na nákup 12 nových víceúčelových vrtulníků, které by měly nahradit ruské Mi-24. „Nikdo neříká, že Mi-24 byly špatné stroje, ale jsou poplatné své době. Navíc máme dnes problémy s jeho opravami. Složitě získáváme náhradní díly, což je problém se závislostí na Ruské federaci,“ uvedl Opata pro LN.

Ruský expert s ním souhlasí: „Samozřejmě nelze říci, že vrtulník Mi-24 sovětské výroby je moderním strojem, který by splňoval všechny požadavky 21. století. To se týká především přístrojového vybavení a zaměřovacích systémů, které jsou opravdu zastaralé. Proto nyní v ruské armádě probíhá přezbrojení na stroj Mi-35, který je hlubokou modernizace Mi-24 a vybaven novými bojovými komplexy i systémy a také letové navigačním zařízením.“

Drozdenko říká, že Mi-24 je obrněný vrtulník palební podpory pro přímé působení na přední linii bojových střetů. „Víceúčelové vrtulníky druhu Bell/Agusta AB139 mají mnohem slabší pancéřování, ale více moderního vybavení. Jsou to prostě modernější vrtulníky. Touha české armády koupit nové vrtulníky není žádným překvapením,“ dodal.

Na otázku, zda americký víceúčelový vrtulník UH-1Y Venom může být považován za náhradu Mi-24, ruský expert odpověděl: „Ne, to není možné, protože jsou to vrtulníky různých tříd. Hlavní funkcí Mi-24 je palebná podpora. Jeho analogy lze nazvat vrtulníky Bell Cobra a Apache Longbow, pokud mluvíme o bitevnících. Možnost Mi-24 přepravovat v nákladní kabině vojáky je poněkud oddělena od bojových schopností. Je nesprávné ho porovnávat s víceúčelovými vrtulníky.“

Názor Drozdenka sdílí vojenský analytik Lukáš Visingr. Podle něho víceúčelové vrtulníky nejsou zamýšleny primárně jako náhrada Mi-24: „Mají to být lehké univerzální stroje, jež sice mohou zajistit v omezené míře i palebnou podporu, ale „pravé“ bitevníky jako Mi-24 to být zcela jistě nemohou. Zatím se předpokládá, že se Mi-24 budou ještě nějakou dobu užívat a po roce 2020 by se mohly poptávat speciální bitevní vrtulníky. Pokud bychom se nyní rozhodli pro americkou nabídku víceúčelových strojů UH-1Y Venom, potom by se logicky nabízelo koupit si i technicky příbuzné bitevní vrtulníky AH-1Z Viper. Co se ještě týče snižování závislosti na Rusku, je otázka, jak budeme dál pokračovat se středními dopravními vrtulníky Mi-171Š, protože se stále více hovoří o možném pořízení amerických strojů UH-60 Black Hawk.“

Potřebuje Česká republika silnou armádu?

V rozhovoru Opata zdůraznil, že k hrozbám pro ČR „patří na prvním místě terorismus, na druhém místě neregulované migrační vlny, které postupují do Evropy z Blízkého a středního východu a Afriky“. Proč tedy vyžaduje modernizace výzbroje?

Podle Visingra terorismus a neregulované migrační vlny jsou akutní hrozby, ale modernizace armády se provádí proti hrozbám budoucím. „Nechceme se připravovat na minulé války. Konstantou mezinárodní politiky je soupeření různých mocností o vliv v různých regionech. Do toho seznamu samozřejmě náleží i střední Evropa, takže je nezbytné, aby Česká republika měla armádu, která dokáže chránit suverenitu a bránit území státu. V minulosti se právě toto zanedbávalo a zaměřili jsme se na „lehké“ síly pro expediční mise, zatímco „těžké“ síly pro samostatnou obranu území byly seškrtány. Totéž ostatně dělala i řada dalších členů NATO, což se nyní ukazuje jako tragický omyl. Expediční operace v zahraničí jsou samozřejmě důležité, ovšem hlavním úkolem armády musí být obrana vlastního státu, a proto je jedině správné, že se v rámci modernizace AČR obnovují právě tyto kapacity, tedy např. obrněné, mechanizované a dělostřelecké síly,“ řekl.

Kromě toho Visingr je přesvědčen, že český obranný průmysl je tak silný, že se může podílet nejen na modernizaci vlastní armády, ale i na mezinárodních projektech. „Český zbrojní průmysl má řadu úspěšných a tradičních značek, jako je Tatra, Aero Vodochody, Česká zbrojovka Uherský Brod a další. Česko patří na v řadě oblastí na světovou špičku, lze zmínit např. nákladní automobily, pasivní sledovací systémy, ochranu proti ZHN apod., takže ten potenciál tady rozhodně existuje. Stačí se jen podívat na úspěchy firmy Tatra a jejích podvozků. Ostatně firma Tatra je součástí holdingu Czechoslovak Group, který má i dobré vazby na světové zbrojovky, jako je General Dynamics, Nexter nebo Rafael, takže se otvírají možnosti pro mezinárodní spolupráci. Třeba pro francouzské samohybné houfnice CAESAR na českých podvozcích se nedávno rozhodlo Dánsko, tedy jedna ze „starých“ zemí NATO. Armáda ČR si hodlá pořídit samohybná děla na podvozcích Tatra, kromě toho počítá s nákupem možná až stovek šestikolových obrněnců TITUS na šasi Tatra. Mezinárodní vazby jsou velice důležité a myslím si, že české firmy by se měly a mohly více zapojovat do různých mezinárodních projektů, a to nejen se sousedy, tedy s Polskem a Slovenskem, ale i s dalšími zeměmi. A dokonce bych řekl, že by se Česko mohlo jako „junior partner“ zapojit i do nějakého projektu nového tanku,“ dodal.

Ruský expert si naopak myslí, že modernizace české armády nemá tak zásadní význam: „Budeme se domnívat, že Česká republika nemá v úmyslu s nikým bojovat a proto ozbrojené síly ČR v této situaci, ve stávající světové realitě, jsou spíš formalita. Porovnat je s jinými mocnějšími zeměmi s plnoprávnými ozbrojenými silami je můžeme jen těžko. Myslím si, že američtí vojáci v Evropě jsou mnohem víc než vojáci všech zemí Evropské unie dohromady. „

Který obrněnec nahradí BVP-2? Přechod od T-72 není na pořadu dne

Opata se také zmínil o plánech přezbrojení 7. mechanizované armády, která dnes stojí na vozidlech sovětského typu BVP-2.

Visingr říká, že dnes se nedá jednoznačně odpovědět, který konkrétní zahraniční obrněnec nahradí BVP-2. „Každý z typů má své přednosti a nevýhody, navíc velice záleží na konkrétní konfiguraci, protože vozidlo má nějakou základní podobu, ale každý zákazník si pak určuje různé specifické prvky. Osobně si ovšem myslím, že vítěz vzejde ze dvojice CV90 a ASCOD. Oba typy mají dlouhé zkušenosti z provozu v zemích NATO a EU, dobrý poměr výkon/cena a v neposlední řadě i dobré vazby na domácí zbrojní průmysl, což bude ve výběru nepochybně nesmírně důležité. Německá Puma je technologicky sice velmi pokročilá, jenže je prostě moc nákladná, navíc nesplňuje některé specifikace a neexistuje ve všech verzích, jež Armáda ČR požaduje. A německý Lynx je pořád v podstatě jen prototyp, nemá žádné zkušenosti z provozu, zatímco AČR chce vyzkoušená vozidla,“ řekl.

Ještě přednedávnem se mluvilo o pořízení nových tanků západní výroby pro českou armádu, ale současná ministryně obrany se po převzetí úřadu k této věci zatím nevyjadřuje. Dnes hlavním bojovým tankem AČR je T-72M4 CZ, pro který je stále těžší sehnat náhradní díly. Jedná se o českou komplexní modernizaci už citelně zastaralého sovětského tanku T-72.

Podle Visingra však tanky rozhodně nejsou na pořadu dne, nejsou na ně ani vyčleněné finance. „Prioritu teď mají pěchotní obrněnci, dělostřelectvo a protivzdušná obrana. Tanky T-72M4 CZ mají vypočítanou životnost zhruba do roku 2030, a pokud nechceme kupovat něco, co je již koncepčně prakticky zastaralé, tedy např. německé Leopardy 2, pak dnes na trhu není téměř nic, co by splňovalo elementární požadavky. Snad japonský Typ 10, což je ale samozřejmě politicky naprosto mimo realitu. Tanky bychom měli řešit až kolem roku 2025, pokud chceme, abychom kolem roku 2030 měli ve výzbroji zavedený nový typ tanku. Myslím, že v té době už bude na trhu několik nových typů, protože mj. v reakci na ruský tank T-14 Armata se i na Západě začaly znovu vyvíjet tanky. Dá se proto počítat s tím, že bude existovat přinejmenším německo-francouzský MGCS, čili „Leopard 3″, a navíc jeden až dva typy amerických tanků, protože US Army chce mít už v roce 2022 hotový demonstrátor nového tanku,“ uzavřel.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce


Není zde článek celý?