Leonid Ivašov: S-300 pro Sýrii? Zklidní se Izraelci, Turci i Američané

Po nedávné agresi západních zemí proti Sýrii se začalo hovořit o brzkých dodávkách ruských protivzdušných systémů S-300 napadené zemi. Velký bolehlav může tento komplex znamenat nejen pro Spojené státy a jejich evropské spojence, ale především pro Izrael. Po řadě spekulací v médiích se teď na téma dodávek S-300 do Sýrie vyjádřil člověk na slovo vzatý: bývalý náčelník Hlavní správy pro mezinárodní vojenskou spolupráci Ministerstva obrany Ruské federace generálplukovník Leonid Ivašov.

Podle dosud zveřejněných informací má Moskva dodat Sýrii bezplatně protivzdušné raketové komplexy S-300 Favorit. Přítomnost těchto komplexů, tvořených radary, dopravně-nabíjecími vozidly, velitelskými stanovišti a vlastními odpalovacími zařízeními, Sýrii umožní vytvořit vícevrstevný systém protivzdušné obrany.
 Kde se rozhoduje o dodávkách zbraní na Střední východ – v Moskvě, nebo v Tel Avivu?
Tady připomínám, že Rusko již v roce 2007 uzavřelo s Íránem smlouvu na dodávku systému S-300. Na to ale z Tel Avivu „přišlo varování“: Izraelci se obávali, že tyto prostředky PVO výrazně ztíží možnost provedení preventivního úderu proti íránským jaderným objektům a naruší tím rovnováhu sil v této oblasti. Moskva tak v roce 2010 transakci zrušila. Totéž se stalo i v Sýrii.
V současné době a situaci však chci věřit, že Kreml veto Izraele na dodávky moderních obranných prostředků na Střední východ překoná.
Jak rychle mohou být komplexy systému S-300 dodány do Sýrie?
Tyto raketové komplexy PVO může Rusko dodat poměrně rychle. I tak však operace zabere minimálně 3 až 4 měsíce.
Komplexy pro Sýrii bude přitom nutno odebrat ze služby v ozbrojených silách Ruska. To znamená, že do Sýrie budou zaslány komplexy z naší výzbroje, v návaznosti na jejich náhradu systémem S-400.
Budou tedy vyčleněny z bojové sestavy ruské armády, projdou předexportní přípravou, což znamená provedení běžné údržby, kontrolu stavu všech systémů a výměnu některých agregátů a součástí. Souběžně pak budoucí syrské obsluhy absolvují výcvik v obsluze zbraně v ruském výcvikovém středisku, pravděpodobně na polygonu Ašuluk.

Až budou syrští vojáci díky péči našich specialistů připraveni, vrátí se do Sýrie. Současně s nimi budou do Sýrie dopraveny komplexy S-300, které ihned zaujmou bojové pozice.
Proč nebude vyrobeno několik komplexů S-300 speciálně pro Sýrii?
V takovém případě by se termín dodávky výrazně prodloužil. Na S-300 i bez Damašku „stojí frontu“ řada zahraničních odběratelů (v souvislosti s exportem S-300 se často hovoří o Íránu, ale komplexy byly v minulých letech vyvezeny například do Alžírska, Ázerbájdžánu, Egypta, Kypru, resp. Řecka, Venezuely či Vietnamu – pozn. edit.). Proces přípravy systému k použití přitom výrobou nekončí. Komplex je po vyrobení nutno seřídit a otestovat jeho funkce. A to vše trvá poměrně dlouho.
Co se změní, pokud budou do Sýrie dodány tyto raketové systémy PVO?
Všechno a všichni se zklidní – Izraelci, Turci, Američané… Budou přesně znát zónu dostřelu S-300 a raději do ní „nepolezou“.
Jistě, počítám s tím, že spolu s S-300 budeme muset do Sýrie dodat i protivzdušný kombinovaný raketový a kanonový komplex Pancir-S1 a také vysoce mobilní raketový prostředek PVO středního dosahu Buk-M2 nebo alespoň Buk-M1. To umožní vybudovat kvalitní systém syrské PVO, schopný pokrýt cíle pohybující se v malých, středních i velkých výškách (řeč je o dodávkách většího množství uvedených komplexů; všechny již jsou zařazeny ve výzbroji syrské PVO, ale dosud tvoří jen minimální podíl ve srovnání se staršími raketovými komplexy, dodanými Sovětským svazem ještě v 70. a 80. letech minulého století – pozn. edit.).
Pak bude nebe nad Sýrii dobře ochráněno. Myslím, že budou určeny a pokryty i zvláště nebezpečné směry ohrožení – nejspíš ze strany horského hřbetu Libanonu a ve směru od Izraele.

Co je ale zásadní, je skutečnost, že syrské raketové protivzdušné prostředky budou pracovat v těsné součinnosti s PVO komplexy Ruska. Výsledkem tak bude, že nad Sýrií vznikne souvislá oblast kontrolovaná radary a prostředky radioelektronického boje a současně i souvislá oblast pokrytá prostředky přímé PVO.
Byl by raketový a bombový útok na Sýrii ze 14. dubna možný i v případě, že by tato země disponovala komplexy S-300?
Nejpravděpodobnější je, že by USA a jejich spojenci na Sýrii zaútočili i tak. Útok by však byl jinak strukturován a měl by jiné parametry.
Je třeba si uvědomit, že útok ze 14. dubna byl proveden Tomahawky na hranici životnosti. Mnoho z nich nedoletělo do cíle, další pak byly bez velkých problémů sestřeleny. Pokud by ale v Sýrii byly rozmístěny moderní prostředky PVO, Američané by pravděpodobně použili větší množství křídlatých raket modernějších typů (např. střel AGM-158B JASSM ER, které byly při agresi použity, ovšem pouze v jednotkách kusů – pozn. edit.).
Takové rakety jsou schopny vyhnout se palbě prostředků PVO a disponují systémy snižujícími možnost jejich zachycení radary (jsou ale také mimořádně drahé a jsou odpalovány z letounů v podstatně menších počtech než jako při odpalu salvy desítek Tomahawků z amerických plavidel, tzn., nešlo by o masivní úder jako v případě „76 střel“ namířených na vědeckovýzkumné středisko Barzá, ale o omezený útok, vedený na konkrétní cíle skutečně strategického významu – pozn. edit.).
Zdroj: izborsk-club.ru
Překlad: mbi, Eurasia24.cz
Foto: YouTube.com

loading…

Není zde článek celý?