Milan Syruček: Putin zachránil Rusko před Jelcinovým zmatkem. Reformy jsou však nezbytné

Před inaugurací Putin oznámil hlavní úkol na nejbližších šest let na pozici prezidenta – zvýšení reálných příjmů Rusů. Znamená to snížení nákladů na obranný průmysl a začátek tolik potřebných ekonomických reforem?

„Já si myslím, že ty ekonomické reformy jsou nezbytné,“ řekl v rozhovoru pro Sputnik novinář, spisovatel, veterán české žurnalistiky, bývalý poradce v orgánech Evropské unie Milan Syruček. „Je otázka, nakolik jsou protipolné priority, které se týkají zvýšení životní úrovně a zvýšení také obranyschopnosti země. Zatím neznám přesná čísla, abych dovedl posoudit, zda je to reálné. Ale na druhé straně chápu, že obojí je zřejmě nezbytné. Jsou nezbytné reformy, ale současně každý stát musí brát ohled na svou bezpečnost.“

Sputnik: To znamená, že bude prodloužena nynější bezpečnostní politika a uvidíme nové rakety?

Syruček: Já jsem si pozorně poslechl Putinův předvolební projev, kde hovořil o nových zbraních. Přemýšlel jsem, nakolik je tento projev určen nejen pro domácí publikum, ale i pro zahraničí. Já když jsem k tomu psal komentář, tak jsem poznamenal, že by se mi možná mnohem více líbilo, kdyby byl projekt třeba vysokorychlostních železnic po Sibiři než nové rakety, které jsou nepostižitelné a mají téměř neomezený zdroj energie ke svému pohybu. Raději bych viděl, aby třeba vlaky po Sibiři jezdily rychlostí 500 km/h, než nad námi létaly rakety, které mají neomezený dolet a hypersonickou rychlost. Ale také si nedovedu moc dobře představit, k čemu by byly použitelné. Leda, že by došlo k nějakému globálnímu konfliktu, ale v tom případě bychom o tom už asi nemohli uvažovat, protože bychom tady nebyli.

Myslíte si, že Putin bude v následujících šesti letech usilovat o urovnání vztahů s Evropou? Měli bychom očekávat zmírnění politiky Kremlu? Nějaký kompromis nebo nějaké kroky ke kompromisu ohledně Krymu nebo situaci na Donbasu?

Určitě bychom si to přáli. Rusko přece nelze vyloučit ze světového a tím spíše evropského společenství. Rusko patří do Evropy, tak jak to svoji frází vyjádřil de Gaulle, že se Evropa rozkládá od Atlantiku po Ural. A to by mělo platit. Aby to bylo možné, tak se samozřejmě musí politici dohodnout, musí dojít ke kompromisu. Jestliže se dokázali dohodnout v období studené války, jestliže zde tehdy existovaly mechanismy vzájemného spojení, nejen takzvaná horká linka mezi Washingtonem a Moskvou, která byla čtyřikrát jištěna, ale byly pravidelné summity mezi vrcholnými představiteli Ameriky a tehdejšího Sovětského svazu. Tím spíš by bylo třeba se vrátit k těmto mechanizmům, tím spíše by bylo třeba usilovat o to, aby se obnovily jednací stoly, aby u nich došlo k nějakému přijatelnému vzájemnému sblížení než to období, které zažíváme dnes a které veřejně právem nazývají studenou válkou. I když v období studené války si američtí a sovětští/ruští nejvyšší představitelé dokonce tykali a zvali se do svých soukromých rezidencí. A proč dnes říkáme formálně, že toto období vzájemného napětí skončilo, neexistuje tento mechanismus, neexistuje dialog. To je přece naprosto nenormální.

Bývalý velvyslanec ČR v Rusku Jaroslav Bašta napsal, že hlavní zásluhou Putina je záchrana Ruska před rozpadem, čímž zůstane v historii. Souhlasíte?

Souhlasím, protože jakkoliv to zní paradoxně, ale má-li být Rusko partnerem v těch jednáních, o kterých jsem hovořil, musí to být silné Rusko, musí to být rovnocenný partner. Rovnocenný nejen počtem obyvatel nebo územím, ale především prostě svou ekonomickou silou, politickou stabilitou. To je přece základ všeho. Se slabým partnerem nikdo nejedná. Já si také myslím, že bylo zásluhou Putina, nehovořím o jiných negativních stránkách, bylo zásluhou toho, že to období Jelcinova zmatku, toho rozvratu, který nastal od roku 1991, tak že se mu podařilo vnést podstatnou stabilitu. Teď je třeba, aby se ta stabilita netýkala jen vnitřních poměrů, ale aby se také týkala vnějších vztahů.


Není zde článek celý?