Žantovský proti Halíkovi. A v bahně jsme teď kvůli jednomu divadlu všichni

Stalo se to, k čemu nemělo nikdy dojít. Ale stalo se. Tomáš Halík odpověděl na anketu Lidových novin, co si myslí o nyní už proslulém brněnském divadelním představení a Michael Žantovský ho za to zkritizoval.

Je nutné předložit oba texty, aby si lidé mohli udělat obrázek.

Tomáš Halík napsal: Když mne někteří žádali, abych se „veřejně pobouřil“ nad hrou Naše násilí a vaše násilí, odpověděl jsem, že zásadně neodsuzuji nic, co neznám. Pak jsem na rozdíl od „pobouřených“ celou hru – nejen vytrženou scénu či jednu fotografii – dvakrát v záznamu viděl a přemýšlel o ní. Nejdřív se mi zdálo, že jde jen o lacinou blasfemii typu hloupých a cynických obrázků v Charlie Hebdo, zas jednu ze záměrných provokací, které pak finančně profitují z té laciné reklamy, kterou jí dělají „pobouření“. 

Pak jsem snad pochopil – na rozdíl těch od protestujících – smysl té hry: chce drastickými prostředky vykřiknout: Podívejte se, v jak šíleném světě žijeme! V té hře vůbec nejde o „Ježíše znásilňujícího muslimku“, nýbrž o protest proti světu, v němž se vše – i svaté symboly náboženství – zneužívá k rozdmychávání nenávisti jedněch proti druhým. Mně se představení také „nelíbilo“, ale cílem „cool theatre“ není se líbit a bavit, nýbrž provokovat k myšlení. 

Psychologicky chápu, že lidé, kteří nerozumějí drsnému jazyku postmoderního divadla a nejsou zvyklí příliš nad věcmi přemýšlet z více stran a navíc reagovali na něco vytrženého z kontextu, reagovali emocionálně a prvoplánově. Někteří tzv. „prostí věřící“ tak jistě činili z dobré vůle, mysleli si, že tím brání údajně napadané křesťanství, na jejich svědomí – jak radil už svatý Pavel – bychom měli mít ohled; ti však opravdu na taková představení nemají chodit a nikdo je ostatně k tomu nenutí. Dali se k tomu bohužel strhnout i inteligentní představitelé církví, kteří si snad mohli uvědomit nebezpečí, že se tím de facto octnou v jedné řadě s těmi strašidly před divadlem od Miroslava Sládka po exhibicionistu Libora Halíka. Dalo se čekat, že se na protestech budou přiživovat i náckové – to vtrhnutí na jeviště skutečně připomíná nástup nacismu v Německu a fašismu v Itálii. Obě strany by si však měly uvědomit, že žijeme ve světě podminovaném nebezpečnými emocemi.

Na to na serveru Lidovky.cz reagoval Michael Žantovský, bývalý mluvčí Václava Havla a velvyslanec v Izraeli a nyní ředitel Knihovny Václava Havla: „Člověk buď může hájit svobodu projevu včetně nechutností, jaké se objevily v Charlie Hebdo nebo v tom představení, nebo může tvrdit, že s ohledem na naše civilizační hodnoty a část obyvatelstva, která je nábožensky cítící, jsou takové nechutnosti nepřípustné. Ale nemůže to v jednom případě dělat tak, a v druhém onak.“

To je zatím výsledek toho, jak ono divadlo takzvaně „nastolilo otázky“. Otázky tedy divadelníci „nastolili“, společnost dál zabředla do bahna a to je všechno. Katarze se jaksi nedostavila. Přijeli, nastolili a odjeli. Výsledkem je, že na jedné straně jsou najednou arcibiskup, fašounští vypatlanci, upřímně i neupřímně pobouření věřící a na druhé myslící liberálové, méně myslící liberálové a věřící, co nechtějí jako za dob tažení proti Chartě (srovnání jen částečně vhodné, protože chartistům něco hrozilo, tady nehrozí nic) odsuzovat něco, co neviděli.

Stálo to za to? Zbytečná otázka, protože se to stalo. Nejhůř dopadnou ti, co se nebudou chtít přiklonit na žádnou stranu, protože si vyslouží palbu, která není příjemná, mírně řečeno. Osobně sdílím Halíkův postoj, ovšem znám se s ním čtvrt století, tak je to snadno napadnutelné. Člověk se dnes musí brodit bahnem, i kdyby nechtěl.

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Není zde článek celý?