Babišovo vládnutí: Arogance moci a podrazy jako metoda koaliční spolupráce

Premiér Andrej Babiš názorně předvádí, jak si představuje svoje vládnutí. Opakovaně podráží své partnery a ti si to nechávají líbit. Společně s prezidentem ohýbá ústavní pořádek a drží ochrannou ruku nad nejvěrnějšími, i když jsou v podezření z podvodného jednání. Kauza Poche je jen špičkou ledovce.

Způsob jmenování Jana Hamáčka ministrem zahraničí odkrývá současné tristní poměry ve vrcholných patrech české politiky. Prezident si umane, že ze zástupných důvodů nejmenuje neoblíbeného ministra, i když mu to ukládá ústava. Ohání se přitom jeho „korupční“ minulostí, přičemž trestní stíhání současného premiéra mu nevadí.

Premiér za nominaci Pocheho nebojuje, i když je návrh ministrů plně v jeho kompetenci a v souladu s koaliční smlouvou na ní trvá jeho vládní partner. Prekérní situaci nakonec „šalamounsky“ vyřeší tak, že prezidentovi formálně pošle seznam členů vlády s účastí Pocheho, ale současně jej doprovodí jednovětým dopisem, ve kterém mu dává na výběr ze dvou kandidátů – tedy i Jana Hamáčka.

Bezprecedentní ohýbání ústavy

Andrej Babiš a nemalá část ČSSD si zřejmě představují, že tím je případ vyřešen – vlk koaliční smlouvy se nažral a vládní koza zůstala celá. Ale takhle jednoduché to není.

Ústava České republiky nezná situaci, aby předseda vlády současně navrhoval prezidentovi variantní řešení. Je to riskantní precedens i do budoucna, oslabující roli premiéra v našem ústavním systému. S odkazem na tuto obezličku může de facto postupovat každý příští prezident a požadovat podle vlastní libovůle varianty obsazení jednotlivých ministerstev s pohrůžkou, že jinak vládu nejmenuje.

Pro pragmatiky typu Andreje Babiše a Jiřího Zimoly, kteří chtějí „makat“ a nejvíce ze všeho potřebují klid na práci (byznysové obchody?), jsou to nepodstatné detaily. Ale pokud ještě žijeme v parlamentní demokracii, a nikoli v banánové republice, kde je všechno možné, nelze tento akt přejít mlčením a nabízí se přezkoumání jeho ústavnosti.

Přestaňte s kampaní

Výsměchem veřejnosti je i Babišova obhajoba ministryně spravedlnosti Taťány Malé. V tomto případě nejde jen o úroveň jejího vzdělání, podezření z konfliktu zájmů a plagiátorství diplomové práce, za které se v zavedených západních demokraciích odstupuje z vlády. Nemusíme ani chodit příliš daleko, v devadesátých letech odstoupil Jan Kalvoda jen proto, že neoprávněně používal titul JUDr. To byla však doba „Palerma“, dnes se situace posunula podstatně dál.

Premiér Babiš ministryni Malou, která je na svoji diplomovou práci hrdá, podržel. Vyzval média, aby „přestala s tou kampaní“. Vzápětí dodal: „Budu sledovat resort spravedlnosti víc než předtím. Možná by bylo férové nechat paní ministryni, aby mohla alespoň 100 dní ukázat, jestli na to má, nebo nemá.“

Zvýšený dozor nad Malou

Otázka zní, jak to myslel. „Zlé jazyky“ tvrdí, že trestně stíhaný premiér potřebuje na spravedlnosti naprosto loajální osobu, jež by mu pomohla „vyřešit“ problém Čapího hnízda. Tedy neuralgický bod, na kterém její předchůdce Robert Pelikán zřetelně pohořel. I proto ho zřejmě Andrej Babiš ve vládě nepodržel, když na jeho odchod vyvíjeli hrubý nátlak Hrad a komunisté.

Ministryně spravedlnosti má totiž k dispozici řadu procesních oprávnění v trestním řízení a může ovlivnit vyšetřování jakékoli kauzy. Vše bude záležet na vztazích Taťány Malé s pražskou vrchní zástupkyní Lenkou Bradáčovou, která na citlivou kauzu dohlíží. Je skutečností, že na rozdíl od jiných méně výbušných kauz ji téměř nekomentuje a vyjadřuje se velmi opatrně, i když má v rukou páky na její urychlení.

Členka sněmovního mandátového a imunitního výboru Malá už svoje kvality prokázala památným výrokem, že by se trestní stíhání předsedy vlády mohlo odložit o čtyři roky i v případě jeho zbavení imunity. Dnes sice tento výrok odvolala, nicméně stále bude viset ve vzduchu. Avizovaný zvýšený dozor premiéra nad jejím resortem nevěstí nic dobrého.

Podrazy jako součást politiky

Andrej Babiš však nepředvádí jen aroganci moci, ale nadto se často uchyluje k porušování dohod, podrazům a názorovým veletočům jako k běžné metodě práce. Připomeňme si některé nejkřiklavější případy z poslední doby, přičemž kauza Poche je jen špičkou ledovce.

Únor: Poslanci klubu ANO největší měrou přispěli ke zvolení komunistického poslance Zdeňka Ondráčka předsedou komise pro kontrolu činnosti GIBS. Když se zdvihla vlna odporu a na Václavské náměstí přišlo třicet tisíc lidí, premiér v demisi se zalekl, vycouval a „mlátičku“ hodil přes palubu. Ondráčkovo zvolení prý nechtěl, byla to vina ostatních a celá hra kolem je jen snahou rozložit klub ANO.

Březen: Premiér Babiš prohlásil, že chce jednat s ODS o přímé účasti ve vládě, a současně chce urychlit programová jednání s ČSSD, kterou tím popudil. „Pokud se chce Andrej Babiš radit s kolegy, zda vyjednávat o vládě s ODS, tak za ČSSD můžeme jednání hned ukončit,“ ohradil se tehdy Hamáček

Duben: Premiér zpočátku bezvýhradně podpořil raketový zásah spojenců proti syrskému diktátorovi Asadovi a odsoudil chemické útoky proti civilnímu obyvatelstvu. Po jednání s prezidentem Zemanem, který měl jiný názor, zkritizoval svoje ministry Stropnického a Šlechtovou, kteří učinili totéž. „Naši dva ministři soupeřili v prohlášení, pořádali konference, a nebylo to jednotné stanovisko vlády“.

Duben: Po krachu prvního jednání s ČSSD premiér souhlasil s doporučením prezidenta, aby jednal s SPD a KSČM. „Řekl mi, že můj postoj je zásadní, a já to s potěšením přijal,“ prozradil prezident Zeman s tím, že by si přál, aby tento Babišův přístup platil i u jiných věcí, než je sestavování vlády. Poněkud se přepočítal. Téhož večera Andrej Babiš hlasoval pro obnovení jednání s ČSSD, prý se podřídil většinovému názoru hnutí ANO.

Květen: Předseda hnutí ANO varoval krátce před jednáním předsednictva ČSSD, které mělo schválit postup vyjednávačů ve druhém pokusu sestavit vládu, že v případě nedohody bude jednat o předčasných volbách. Tento nůž na krku nesli v řadách sociální demokracie nelibě zejména ti, kteří nebyli vládní spolupráci příliš nakloněni.

Červen: Premiér Babiš oznámil bezprostředně po ukončení referenda ČSSD o vstupu do vlády i se znalostí pěti jmen jejích ministrů, že prezidentovi nenavrhne nominaci Pocheho, ačkoli se předtím s Janem Hamáčkem dohodli, že si nebudou vzájemně kádrovat ministry. Celá kontroverzní záležitost kulminovala ústavně sporným návrhem dvou ministrů zahraničí, z nichž si mohl prezident vybrat.

Tento příběh bude mít jistě pokračování. Druhá vláda Andreje Babiše teprve startuje.

Není zde článek celý?