Český pořadatel Dnů slovanské kultury: Hollywoodští herci už mluví interslovansky

Festival Dny slovanské kultury je zpátky a letos své návštěvníky seznámí s kulturou balkánských a Lužických Srbů. O tom, jak Srbové ovlivnili české dějiny a jak se hollywoodští herci baví v interslovanštině, si Sputnik promluvil s jedním z organizátorů festivalu Jiřím Králíkem.

Jakou návštěvnost očekáváte?

Tak návštěvnost bude velká, protože sice máme festival jenom tři-čtyřdenní, ale v rámci toho festivalu probíhají výstavy, které budou asi čtyři měsíce a v průběhu těch čtyř měsíců to uvidí několik desítek tisíc lidí. Na festivalu předpokládáme takové dva tisíce, na ty jednotlivé akce — vernisáže, divadlo, koncerty, ale potom ty čtyři měsíce budou ty velké výstavy, tak to uvidí opravdu 70-80 tisíc lidí.

To je opravdu hodně…

No, čtyři měsíce na velmi frekventovaných místech, jako je třeba na Velehradě nebo teda muzeum Bible, tam chodí spoustu věřících, jsou tam poutě, kde bývá třicet tisíc lidí…Tak ono se to nastřádá.

Na festivalu každoročně reprezentujete dvě země, jednu jižních Slovanů a jednu severních. Proč jste zvolili takové netradiční dělení, většinou je to dělení na západ, východ, jih nebo západ-východ?

Protože mezi námi je díra. Mezi východními zeměmi díra není, my jsme souvislí, kdežto mezi severními Slovany a jižními není žádný slovanský národ, jsou tam Rumuni, Maďaři a Rakušané. A vlastně neexistuje žádný kulturní most mezi těmito zeměmi. Oni se baví spolu, jižní Balkán se baví mezi sebou a východ se zase baví mezi sebou. A vlastně neexistuje společný jazyk. Nikdo ho nepropaguje. Mimochodem je to také myšlenka T. G. Masaryka, který vlastně chtěl, pokud má nějaké spojování slovanských národů smysl, tak jedině ze severu na jih, nikoli ze západu na východ.

Na festivalu také proběhla konference věnovaná právě mezislovanštině. Co si myslíte o vynálezu mezislovanského jazyka? Kde by se dal použít?

On se používá. Mimochodem příští rok bude světová premiéra velmi očekávaného filmu Václava Marhoula, Nabarvené ptáče se jmenuje, od polského autora Kosińského, který ale žil v Americe. Tuto knihu zná celá Amerika, protože je to povinná četba na školách. Všichni studenti v amerických školách znají tuto knihu. Nikdy nebyla zfilmována, poprvé se bude filmovat, nebo teď se filmuje, připravuje, dokončuje se film Václava Marhoula. A podmínkou toho filmu bylo, aby bylo patrné, že je ze slovanského území, ale ne z konkrétního, to znamená, že se nemůže namluvit ani rusky, ani ukrajinsky, ani polsky, ani bulharsky. Tak Václav Marhoul vlastně použije poprvé interslovanštinu, ten nový jazyk, kterému rozumí všichni Slovani, do 70 %. A velmi atraktivní je to, že vlastně tímto jazykem bude mluvit třeba Harvey Keitel, světoznámý americký herec, anebo další obsazení, další herci, kteří hrají ve významných hollywoodských filmech, tak ti budou záměrně mluvit interslovansky v tom filmu a všechny nápisy budou v interslovanštině, třeba v hospodě nebo vyhlášky k mobilizaci a tak dále. Takže vlastně to bude film, který uvidí několik milionů lidí na světě a všichni uslyší tuto interslovanštinu. Ten film se nebude dabovat. Pochopitelně bude otitulkovaný, třeba do němčiny nebo angličtiny, ale originální zvuk bude v té mezislovanštině.

Hlavně to bude mít opravdu dosah nejen na slovanské země, ale vlastně i na všechny neslovanské, protože to uvidí Francouzi, Němci, Italové a všichni poprvé uslyší jazyk, který v podstatě je společný nebo srozumitelný všem slovanským národům.

Myslím, že to nemá obdoby.

Má to analogii, protože na začátku, jestli si pamatujete, byl společný jazyk slovanských národů jeden. To Cyril a Metoděj přinesli jeden jazyk. Tím jsme mluvili všichni. Bylo úplně jedno jestli v Bulharsku, Srbsku a tak dále. A pak se to celé rozdělilo, takže každý začal mluvit po svém, každý národ měl svůj vlastní vývoj jazyka a pomaličku se odtahoval od té původní staroslověnštiny. A vlastně myšlenka byla vrátit se zpátky ke kořenům. To, co vlastně přinesli Cyril a Metoděj, jenomže problém je v tom, že my teďka nemůžeme používat tu staroslověnštinu Cyrila a Metoděje, protože tam chybí slova — třeba vlak, nebo letadlo, to oni tehdy neměli. Takže vlastně proto vzniká nový jazyk, který v podstatě vychází z té staroslověnštiny, ale současně tam přidává i nová slova, která dřív nemohli Cyril a Metoděj použít…mrakodrap nebo loď, letadlo a tak. Takže ten jazyk pochopitelně může sloužit jako technický jazyk, kterým se dá překládat třeba technická literatura. A vyzkoušel se už jednou. Třeba při technologii výroby piva. Jak se vyrábí pivo. Na tom se testovala srozumitelnost a více než dva tisíce šest set účastníků ze všech slovanských zemí zkoušeli porozumět tomu jazyku a z 80 % tomu rozuměli, tomu obsahu, aniž by se měli tomu učit. To je jazyk, který se nemusíte učit.

Proč jste letos zvolili právě Srby, řekl jste, že na formování Československé republiky a jejím následném fungování se významně podílelo i Srbsko. Jak konkrétně Srbové ovlivnili české a slovenské dějiny?

Velmi významně, protože Lužické Srbsko a Lužičtí Srbové byli součástí České koruny až do roku 1918. Dokonce, když se v roce 1915 uvažovalo, jak bude vypadat Československá republika, tak se uvažovalo i tom, že tam bude i Lužické Srbsko znovu připojeno. Protože tam historicky bylo od roku 1400, 1348 bylo Lužické Srbsko připojeno k České koruně, ke království Koruny české. A pokud jde o Srbsko, tak tam vlastně v těch úvahách bylo právě vytvořit koridor, jižní koridor, který by spojoval Čechy a Moravu se Srbskem a který by šel kolem hranic Maďarska a Rakouska. A dokonce se uvažovalo o tom, Masaryk uvažoval o tom, že by Československá republika, tak jak vznikla, byla součástí Srbského království, že náš král by byl srbský král. Měli bychom autonomii. Ale pochopitelně bychom byli v rámci Království Srbů, Slovinců, Chorvatů, tak by tam byli i Češi, Slováci a Lužičtí Srbové. To byla původní myšlenka. A pak se to nemohlo uskutečnit, protože po 1. světové válce dopadl svět jinak. Němci nechtěli přistoupit na připojení Lužických Srbů k Čechám, Maďaři také ne, takže to ztroskotalo a vznikla tzv. Malá dohoda v roce 1921, která byla dohodou mezi Rumunskem, Jugoslávií a Československem a vlastně to byl pozůstatek té myšlenky, abychom se přímo propojili se Srbskem.

No a pochopitelně například Vuk Karadžić, letos připomínáme dvě stě let výročí vydání prvního srbského slovníku, ten výrazně ovlivnil a byl iniciátor vzniku národního obrození v Čechách. On byl v těsném kontaktu s Hankou, Čelakovským, Palackým, se všemi slovanofilama a výrazně ovlivnil vznik národního obrození. A pro nás to Srbsko vždycky bylo příkladem toho, že si dokázali vybojovat samostatnost, my jsme to chtěli taky za Rakousko-Uherska. Ale nejsme tak bojovný národ, abychom si to vybojovali tak, jako oni proti Turkům sami. My jsme čekali až na konec světové války.

Jak by dnes Česko mohlo spolupracovat se Srbskem a Lužickými Srby?

Myslím si, že by mělo především znát své dějiny. A mělo by spíš znát, že vždycky Srbsko a Lužičtí Srbové měli velmi výrazné kulturní a společenské vztahy s Československem za 1. světové války. A že na toto by se smělo navazovat, protože čeští inženýři postavili Bělehrad, architekti tam taky postavili spoustu budov, vybudovali průmysl srbský, podíleli se na ústavě srbské, takže tam ten kontakt byl velmi těsný, ale bohužel po té 2. světové válce díky tomu, že Jugoslávie byla vyškrtnuta z Kominterny, že Stalin nechtěl, aby Jugoslávie byla součástí východního bloku ruského, tak tehdy se vlastně utlumily i veškeré vztahy se Srbskem.

Je to smutné…

Je to smutné, protože jsme mohli jako skutečně pokračovat dál, ale Tito se stavěl proti Stalinovi a Stalin jako nechtěl, aby Jugoslávie byla součástí toho východního bloku. Ona se tak nikdy nestala. Ale my bychom radši byli s tou Jugoslávií pochopitelně.

Ještě máte šanci stihnout festival! Tuto neděli proběhne řada akcí v Uherském Hradišti a několik výstav věnovaných Srbům bude otevřeno do září.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce


Není zde článek celý?