Feministky v praxi: Na Klinice došlo ke znásilnění, aktivisté to chtěli zamést pod koberec

Na sociálních sítích i v některých médiích se v minulém týdnu hojně sdílel otevřený dopis organizace SdruŽeny, který byl adresován transgenderové aktivistce z radikální levice jménem Marie Feryna. Stojní v něm, že Feryna, která se považuje za ženu, v Autonomním centru Klinika znásilnila dvě jiné ženy. Jenomže aktivisté, kteří obvykle ignorují zákony například tím, že zabírají domy, které jim nepatří, zjevně získali pocit, že stojí i nad zákonem: Ferynu vyloučili z kolektivu a k nahlášení trestného činu se tak nějak neměli.

Feryna je známá svým radikálním vystupováním, vymezuje se proti všem, kdo nesdílejí její názory a kdo si nemyslí, že „gender je sociální konstrukt“. Spolu s dalšími feministkami také patří mezi obhájkyně známého #metoo. A vzpomínáte si, jak dopadli lidé, kteří byli v rámci této kampaně obviněni? Nikdo je neomlouval, jejich kariéra i život skončily, často už byli odsouzeni. Ano, u soudu.

SdruŽeny, které zveřejnily dopis pro Ferynu, ovšem uvádějí, že žádné trestní oznámení nepodaly, protože oběti si to nepřály. Mají zjevně dojem, že vše se dá řešit „v jejich komunitě“. Na celou věc reagoval zastupitel Prahy 3 Alexander Bellu, který sdělil, že podává trestní oznámení.  A co udělaly SdruŽeny? Odsoudily jeho! Považují to dokonce za hyenismus.

Vrcholem všeho je ale uveřejnění reakce Marie Feryny. Ta se samozřejmě omlouvá, sype si popel na hlavu a k celé věci se nemůže vyjádřit, protože byla opilá a nic si nepamatuje.

Dovedete si představit, kdyby něco takového prohlásil normální heterosexuální muž, který znásilnil nějakou ženu? Dovedete si představit, co by dělaly feministky, ale ostatně co by měl dělat každý soudný člověk? Odsoudit takový čin a počkat na jednání orgánů činných v trestním řízení.

Levicoví aktivisté, kteří žijí ve své bublině přesvědčených o své pravdě, si nejspíš stále myslí, že všechno je v pořádku, že pachateli dostatečně vynadali, ten se omluvil (a vymluvil) a tím to skončilo. Jenomže neskončilo.

Každý ze zúčastněných, kdo se podílí na zametání trestných činů pod koberec, se podílí i na trestných činech samotných. Takové věci se nedějí „v komunitě“, neohlášením agresora jsou ohroženy úplně všechny potenciální oběti a u znásilnění o politické přesvědčení obvykle příliš nejde.

Za znásilnění existuje sazba až pět let vězení nepodmíněně. A před zákonem jsou si obvykle rovni všichni, ať se jedná o transgenderové aktivisty, nebo o fotbalové fanoušky. I když u těch by to SdruŽenám vadilo jistě víc.

Otevřené dopisy a reakce ZDE.

Není zde článek celý?