Halík Žantovskému: Milý Michale, proč mne musíš nařknout z pokrytectví? Žantovský spor uzavřel

Debata o proslulé brněnské hře Naše násilí, vaše násilí pokračuje a serveru Lidovky.cz poslal Tomáš Halík svou reakci na vyjádření ředitele Knihovny Václava Havla a bývalého diplomata Michaela Žantovského. Debatu o celé věci tamtéž chce svým textem Michael Žantovský uzavřít. Protože původní debata začala na Facebooku, kde bylo všechno publikováno, dovolujeme si převzít.

Je to na dnešní klipovitou dobu dlouhé, ale za přečtení to stojí.

Halík Žantovskému odpověděl:

„Milý Michale,
vím, že naše hlavy jsou už šedivé, ale dost mne překvapuje a mrzí, že Tvá chytrá hlava „nebere“ mnou jasně pojmenovaný (a navíc Tebou seriózně citovaný) rozdíl mezi mým postojem k Charlie Hebdo a Frljičově hře.
V oplzlých a hloupých karikaturách v Charlie Hebdo jsem nenašel nic jiného než frivolní pokusy provokovat a urážet víru druhých (proto jsem sice zcela jasně odsoudil útoky na redakci i snahy tento typ bulváru zakazovat, ale stejně jasně jsem odmítl vydávat redaktory za hrdiny a „symboly naší civilizace“, jak je nazval tehdejší francouzský prezident).
Smyslem mého tehdejšího článku bylo jasně rozlišit lidskou solidaritu s obětmi terorismu od ztotožnování se se stylem jejich publicistiky.
Frljičova hra také provokuje a mně se vůbec nelíbí, ale chápu její hlubší smysl, který u Charlie Hebdo zcela postrádám: vnímám ji jako vášnivý protest proti násilí a zneužívání náboženských symbolů, jako drsné nastavení zrcadla šílenému světu, jemuž „nic není svaté“.
Můžeš s mou interpretací nesouhlasit a vidět oba fenomény jinak (anebo být slepý k rozdílům mezi nimi), ale proč mne musíš veřejně nařknout z pokrytectví, to zas má hlava nebere, sorry.
Tvůj Tomáš Halík“

Michael Žantovský sepsal dlouhé shrnutí základních myšlenek sporu. Nejdříve Halíkovu reakci cituje a pak píše:

Vyjádřením Tomáše Halíka lze myslím celou tuto výměnu uzavřít. Chtěl bych poděkovat všem více než dvěma stům autorů souhlasných i nesouhlasných reakcí, které mně skutečně pomohly udělat si větší jasno v tom, co si o celé věci myslím. Za sebe si odnáším následující závěry:

1) I o konfliktních a emocionálně nabitých tématech lze diskutovat nevzrušeně a s mírou respektu k nositelům odlišných názorů.

2) Ani já ani Tomáš Halík neschvalujeme krvavé násilí použité proti redakci Charlie Hebdo ani symbolické násilí použité v Brně (na rozdíl od legitimního protestu proti uvedení inkriminované hry před divadlem).

3) Ani jednomu z nás se nelíbí vulgarita, obscénnost a blasfémie povýšená na umělecké sdělení, ale jsme ochotní s ní žít jako s cenou za život ve svobodné společnosti, zvláště pak proto, že nás nikdo nenutí ji konzumovat nebo se na ní podílet.

4) Rozcházíme se pouze v tom, že zatímco já neshledávám mezi oběma situacemi rozdíl, Tomáš Halík vidí v na jedné straně “lacinou blasfemii typu hloupých a cynických obrázků v Charlie Hebdo, zas jednu ze záměrných provokací, které pak finančně profitují z té laciné reklamy, kterou jí dělají ‘pobouření’”, a na straně brněnské inscenace “protest proti světu, v němž se vše – i svaté symboly náboženství – zneužívá k rozdmychávání nenávisti jedněch proti druhým”. To první odmítá jako “vulgární projev neúcty a nezodpovědné přilévání oleje do ohně nenávisti mezi lidmi a kulturami”, toho druhého se zastává jako výkřiku: “Podívejte se, v jak šíleném světě žijeme!”.

5) Tomáše se dotýká, že jsem ho kvůli tomu “veřejně nařknul z pokrytectví”, jenže to jsem tak úplně neudělal. Na otázku novinářů jsem řekl, že “mně to připadá jako přinejmenším zřejmý druh intelektuální nekonzistence, v horším případě intelektuálního pokrytectví.” Protože Tomáš je zřejmě o svém názoru přesvědčen, rád tu druhou možnost stahuji. Na té první nicméně trvám, vlastně už celé tři roky od vyvraždění redakce Charlie Hebdo a naší tehdejší polemiky. Bylo už tehdy a je i nyní omylem domnívat se, že šlo o “lacinou blasfémii” kvůli finančnímu profitu. Šéfredaktor Stéphane Charbonnier, kreslíř Georges Wolinski či editorka Elsa Cayatová nepochybně vědomě provokovali proti náboženskému fanatismu a dogmatismu. Jak ukázali někteří příspěvatelé k tomuto statusu, dokonce hájili proroka Mohameda samotného před fanatickými islamisty. Postupovali v duchu oficiální francouzské doktríny “laicité” a jejich provokace se nesly v tradici Baudelairova a Rimbaudova hesla “épater les bourgeois”. Po předchozím bombovém atentátu na redakci pracovali v neustálém ohrožení a zaplatili za to životem. Tvrzení, že jejich práce, na rozdíl od hry inscenované chorvatským radikálem v bezpečném Brně a s veřejnou podporou, byla jen laciná blasfémie a naznačovat, že to dělali pro peníze, je nesprávné a neuctivé k jejich oběti.

6) Tomáš Halík má zítra kulaté narozeniny. Do dalších let mu přeji štěstí a moudrost.

Z reakcí obou diskutujících je celkem patrné, že jde dlouhodobější rozdíl pohledu dvou lidí, kteří spolu v jedné věci nesouhlasí, ale nemají potřebu se vzájemně zadupat do země, jak by se zdálo z titulků některých médií.

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Není zde článek celý?