I kdyby Babiš přiznal, že byl estébák, nic se nestane. Lidé rádi zapomínají

Kauza spolupráce designovaného premiéra České republiky Andreje Babiše s komunistickou Státní bezpečností se vleče již několik let. Jeden soud za druhým rozhoduje o tom, že šéf hnutí ANO nebyl ve svazcích veden neoprávněně, tedy, že patrně udával a práskal. Babiš se vzteká, lidé demonstrují, přesto se volební zisk miliardářova hnutí stále drží kolem třiceti procent. Lidé jsou totiž zapomětliví a rádi vytěsňují to špatné, co prožili, nebo o čem slyšeli. Tato ignorance se jim ovšem může velmi vymstít.

Je to jako s každou špatnou zkušeností, kterou během svého života získáme. Chceme na ni co nejrychleji zapomenout a pokud možno se tvářit, že se nepříjemné okamžiky vůbec nestaly. Naproti tomu ovšem stojí známé pořekadlo, podle něhož se chybami člověk učí. A v případě estébáctví Andreje Babiše a jeho upřímného vztahu ke komunistické straně, a to jak v minulosti, tak dnes, toto rčení rozhodně musíme mít na paměti.

Nejde však jen o designovaného premiéra, jehož minulost je nutné si připomínat, ale o všechny jemu podobné. Právě takoví lidé jako šéf hnutí ANO totiž dokázali minulý režim využít k tomu, aby se měli dobře. Zatímco ostatní museli poslouchat, co jim bolševici nařídili, Babiš studoval i pracoval v zahraničí a vůbec ani nepředpokládal, že by se ho jakékoliv komunistické represe mohly dotknout. Režimu slíbil dost na to, aby měl zaručený klid.

Když přišla revoluce, Babiš pochopil, co musí dělat dál. Dlouho pracoval v ústraní, pohyboval se v oněch proslavených kuloárech, věděl, komu co slíbit a koho je možné podrazit.

Na tom se naprosto nic nezměnilo, jen místo jednoho člověka, se kterým byl zvyklý obchodovat, má na „druhé straně stolu“ deset milionů lidí.

Na minulém režimu nebylo nic pozitivního, i když o tom například stalinista Skála tak rád demagogicky vypráví. Můžeme se balamutit tím, jak byly věci levnější, děti měly sešity do školy zadarmo a na dovolenou jsme mohli jezdit do osvěžoven ROH. Ale to jsou prázdné argumenty těch, kteří se buď měli dobře, nebo zapomněli.

Ostatní, kteří měli tendenci mít vlastní názo,r o něj byli velmi rychle připraveni, nebo jim bylo dostatečně důrazně naznačeno, že zbytečné vystrkování růžků může také skončit odplatou na dětech, nebo degradací v zaměstnání.

A mezi těmito lidmi, kteří tak rádi sráželi ostatní na kolena a ničili jim životy, vyčnívali agenti, spolupracovníci a řídící důstojníci Státní bezpečnosti. Lidé Babišovy povahy a chování. Takoví, co rádi na ostatní donášeli, práskali a snažili se je dostat do vězení. Pro své vlastní obohacení nebo jen proto, že chtěli.

Státní bezpečnost skutečně nebyl skautský oddíl,v němž se plnily roztomilé úkoly, nýbrž zločinecká organizace. Organizace, s níž spolupracoval současný český designovaný premiér. Člověk, který se snaží kázat morálku a přitom se kamarádíčkoval s lidmi, kteří o něčem takovém nikdy ani neslyšeli.

Můžeme se tedy tvářit, že všechno, co se událo před rokem 1989, je jen románové „čtení“, ale vzhledem k tomu, co se nyní děje, se nám také může velmi brzo stát, že zjistíme, že tento dosti hororový román opět prožíváme. Potom už bude pozdě na jakékoliv varování před komunisty, kteří tak bezproblémově vyvázli z většiny svých zločinů, že už se zase derou k moci a jejich bývalý „parťák“, toho času designovaný premiér, jim při tom podává pomocnou ruku.

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Není zde článek celý?