Nová doba: Kandidát na ministra kultury Staněk hájí „disidenta“ Karla Sýse

O měnících se poměrech svědčí situace kolem nominace básníka a předního komunistického ideologa Karla Sýse na státní vyznamenání. Pozornost se sice právem strhla na neobratné počínání piráta Vojtěcha Pikala, ale je daleko podstatnější, že tento návrh hájí kandidát na ministra kultury za ČSSD Antonín Staněk.

Dosud málo známý poslanec a současně olomoucký primátor, jenž se v nové roli octl zásluhou předsedy Jana Hamáčka, usilujícího o vyvažování různých křídel uvnitř ČSSD, poskytl pozoruhodný rozhovor serveru Aktuálně (28. 5. 2018). Obhajoval Sýsovu nominaci předkladatele a poslance KSČM Lea Luzara, a zcela pominul jeho „kulturně ideové“ působení v dobách normalizace.

V čem je Sýsův problém?

„Pan Sýs patřil k básníkům, kteří v 70. a 80. letech tvořili kvalitní poezii, a já si myslím, že za to může být oceněn státním vyznamenáním,“ zdůvodňoval Staněk, proč si osvojil návrh na Sýsovo vyznamenání. „Dopustil se nějakého trestného činu, je evidován v nějakých svazcích, nebo v čem je jeho problém podle vás?“ odrážel otázky podrážděně.

Sýsovo politické působení v dobách totality Staňka nezajímá, tím méně v současné době. Že zpochybňuje listopad 1989 a přirovnává ho k mnichovské dohodě? „Každý má právo vyjádřit svůj názor a buď je v menšině, nebo ve většině. To vyznamenání bude za zásluhy v oblasti kultury, nikoliv za zásluhy v oblasti politiky.“

Na dotaz, zda by si podle tohoto pojetí zasloužili státní vyznamenání i další dvorní umělci komunistického režimu, třeba Ivan Skála nebo Jiřina Švorcová, odvětil: „A vy si myslíte, že třeba občany, kteří se dívají na seriál Žena za pultem, by nepotěšilo ocenění paní Švorcové?“ Netvrdí sice, že by ji sám navrhl, ale „nekádrujme lidi“, zdůraznil.

Nevyloučil ani případné ocenění Ivana Skály. „Jestliže by byl navržen, musel bych se probrat jeho tvorbou. Musel bych si to nějakým způsobem zopakovat, protože už mám dlouho od vysokoškolského vzdělání, a tudíž ani teď nejsem schopen vám k tomu něco říct.“ Znamená to snad, že kandidát na ministra kultury neví, kdo byl Ivan Skála?

Psovi psí smrt

Ivan Skála patřil k nejmilitantnějším dogmatikům komunistické ideologie, který už v padesátých letech během procesu s Rudolfem Slánským publikoval v Rudém právu propagandistický slogan „Psovi psí smrt“. V době nastupujícího Pražského jara agitoval proti „antisocialistickým živlům“, zatímco většina spisovatelů tehdy stála na opačném břehu. Po sovětské invazi se stal hlavním organizátorem normalizačního procesu v české literatuře. Až do listopadu 89 byl předsedou Svazu československých spisovatelů.

Staněk by se však musel probrat jeho tvorbou. Potom není divu, že mu nevadí Sýs, který sice není takový kalibr jako Skála, ale je ze stejného těsta. Co o Sýsovi napsal pro předkladatele Luzara v odůvodnění návrhu na státní vyznamenání „Medaile za zásluhy“ místopředseda Unie českých spisovatelů Michal Černík?

Akt rehabilitace pro zakazovaného autora

„Karel Sýs patří k nejpřednějším a nejoriginálnějším současným českým básníkům. Většinu života pracoval a pracuje jako časopisecký redaktor v různých funkcích v kulturních a literárních týdenících jako Tvorba a Kmen, v současné době řídí literární přílohu Haló novin. V roce 1999 inicioval s několika dalšími spisovateli založení Unie českých spisovatelů a dodnes je jejím předsedou. Unie českých spisovatelů spolu se Spolkem slovenských spisovatelů ho několikrát navrhly na udělení Nobelovy ceny za básnické dílo.“

„Jako jeden z mála českých literátů si zachoval kritické myšlení k současnému politickému dění u nás i ve světě. Za své nekompromisní postoje je osočován a literárně umlčován především kulturními snoby tzv. pražské kavárny a pravicovými redaktory českých veřejnoprávních a soukromých sdělovacích prostředků. Sýs je pro ně personou non grata. Státní ocenění Sýsovy básnické tvorby by se dalo chápat i jako akt rehabilitace už více než čtvrt století zakazovaného a dehonestovaného básníka a bylo by rovněž i posílením sebedůvěry dnes v Čechách stále embargovaných nezávisle myslících a levicově orientovaných spisovatelů a intelektuálů.“

Dodejme jen, že Unie českých spisovatelů, jíž předsedá právě Karel Sýs a čítající několik desítek podobně laděných autorů, sídlí na stejné adrese v ulici Politických vězňů, jako KSČM.

Normalizační ideolog

K nehoráznostem v odůvodnění Michala Černíka lze uvést následující. Sýs, tehdy člen KSČ a Lidových milicí, skutečně od roku 1974 působil v týdeníku Tvorba, nechvalně proslulého propagandistického tlampače normalizační literatury. Podílel se tak na šíření „oficiálního umění“ na úkor tvůrců, kteří kvůli podobně zapáleným ideologům nesměli publikovat.

„Kmen však, aspoň podle mne, se nezpronevěřil socialistické demokracii, naopak,“ uvedl Sýs ke svému krátkodobému působení v roli zástupce šéfredaktora tohoto literárního časopisu koncem osmdesátých let. Tehdy byl nejprovařenějším normalizačním básníkem střední generace.

Po listopadu 1989, který prorežimní autory nepříjemně zaskočil, si Sýs kritické myšlení skutečně zachoval. Vůči západní civilizaci a utvářejícím se demokratickým poměrům. Například v říjnu 2016 podepsal petici za vypsání referenda o vystoupení z NATO, organizovanou krajně levicovým spektrem. „NATO považujeme za válečnický pakt, který roznáší chaos a destabilizuje  regiony v celém světě,“ komentovala tuto aktivitu tehdejší poslankyně KSČM Marta Semelová.

Za vrchol nestoudnosti však lze považovat slova o rehabilitaci údajně zakazovaného a dehonestovaného básníka. Byl to právě Sýs a jemu podobní, kdo zakazovali a dehonestovali autory nepohodlné komunistickému režimu. Zatímco „otrakizovaný“ nominant na státní vyznamenání vydal po listopadu 89 kolem třiceti básnických sbírek, satir, překladů, dětských a historických knih.

Magor Sýs

Proto zní jako neuvěřitelný výsměch přirovnání Karla Sýse k Ivanu „Magorovi“ Jirousovi v jeho mateřských Haló novinách (31. 5. 2018, „Magor Sýs“). „Víte, co mají ti dva básníci společného? Jejich tvorba byla svého času protirežimní, rebelantská a zažili si díky ní své,“ píše autor a myslí to zcela vážně. „Sýs je stejně tak, jako byl Ivan Jirous, prostě magor, protože je v té dnešní době silně protirežimní a jeho básně, glosy a poznámky jdou současnému režimu přímo na solár.“

Jenže Karel Sýs, na rozdíl od Ivana Jirouse, neseděl ve vězení, není perzekvován ani zakazován. Sýsovi a jeho stoupencům nejvíc vadí to, že ztratili privilegované postavení. Proto onen návrh na státní vyznamenání, proto chce zpět na výsluní. Odůvodnění nominace je napsáno tak „přesvědčivě“, že mu prezident Zeman nepochybně vyhoví.

V této situaci vyniká role politiků nové doby s krátkou pamětí a pochopením pro tato přání, kam lze zařadit kandidáta na ministra kultury Antonína Staňka. To jsou současně jasně vysílané signály, že není daleko doba, kdy sociální demokraté budou od komunistů k nerozeznání.

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Není zde článek celý?