Ovčáček nás škádlí tajemnými výroky. Na nás přitroublé sluníčkové neomarxisty musí jinak

Státní úředník Jiří Ovčáček pokračuje v plození záhadných výroků, kde už není nějaké jasné sdělení patrné. Tak třeba 11. června najednou vykřikl: „Dnešek ukázal, kolik je na Twitteru věrných nositelů odkazu Moravce, Krychtálka, Lažnovského, Cámary, Čurdy, Nachtmanna nebo Vajtauera!“

Co tím myslel? Moravcem zřejmě toho protektorátní ministra, bývalého vlastence, co se stal kolaborantem s okupanty, ne Moravce z ČT. Že by se na Twitteru rojili nějací bývalí ministři Husákova režimu? Ti už té technice moc nedají, to spíš jejich děti, které se mají dost k světu.

Lažnovského otrávil premiér generál Eliáš chlebíčkem nadívaným tyfem. Zatím je ale Jaroslav Kojzar zdráv, píše do Haló novin (do těch samých Haló novin, co kdysi Ovčáček), a to stejně pilně jako za starých poměrů do Rudého práva. Čurda udal parašutisty, Krychtálek psal před válkou do Lidových novin jako zpravodaj ze Sovětského svazu, prý zmiňoval SSSR docela hezky. Dobře, práskače na Twitteru najdeme, několik jich vidíme i v politických funkcích, ale ty přece lze pořád ještě označit skutečnými jmény. Dokud se to smí.

Ovčáček se začíná podobat zenovým mistrům, nadhodí nějaký koan, smysl to nedává, ale když to budeme luštit, najednou třeba přijde osvícení. Zatím tápeme v temnotách.

Jiří, netrapte nás!

Není zde článek celý?