Před sedmdesáti lety komunisté pohltili sociální demokracii

Před sedmdesáti lety, 27. června 1948 se konal takzvaný slučovací sjezd, kde sociální demokracie splynula s Komunistickou stranou Československa. Nešlo o žádné sloučení, byla to poslední fáze procesu likvidace.

Konci sociální demokracie přecházel v listopadu 1947 v Brně 21. sjezd sociální demokracie, kde byl zvolen předsedou strany Bohumil Laušman, který vystřídal Zdeňka Fierlingera.

Už po roce 1945 sociální demokracie značně spolupracovala s komunistickou stranou. Tehdy ještě žila představa, že Československo sice bude budovat socialismus, ale stane se tak jakousi vlastní cestou. Klement Gottwald pronesl svůj známý výrok, že žádné kolchozy se zavádět nebudou. Členům strany ale neuniklo, že to představuje značnou zátěž. Členstvo bylo například proti „milionářské dávce“, s kterou souhlasilo vedení.

Volby v roce 1946 vyhráli komunisté a sociální demokracie nedopadla dobře. Strana byla rozdělena na různá křídla. Představitelem „pravého křídla“ byl Václav Majer. On a jeho stoupenci by rádi, aby sociální demokracie úžeji spolupracovala s nekomunistickými stranami. Když přišel únor 1948, stála sociální demokracie stranou. Strany, jejichž politici podali osudovou demisi, ji nechali stranou. demisi podal sám za sebe jen předseda Václav Majer, když se mu nepovedlo přesvědčit většinu vedení strany, aby jejich ministři odstoupili také.

Komunisté už byli dávno před únorem rozhodnuti, že se o moc dělit nebudou. Sociální demokraté si to příliš neuvědomovali. Bohumil Laušman, který se stal předsedou strany jako výsledek jakéhosi kompromisu, byl v obtížné situaci a nakonec na celé dění zaplatil. Dostal ještě funkci místopředsedy vlády, ale pak prchl do exilu. Odtud byl však v roce 1953 unesen agenty StB a uvězněn. Zemřel ve vězení za nevyjasněných okolností v roce 1963. Podle jedné verze mu byla podána droga, kterou jeho srdce nevydrželo.

Zdeněk Fierlinger, který byl komunistům blízko, měl za sebou kariéru jako velvyslanec v Sovětském svazu  době války. Prezident Beneš mu dost důvěřoval, čkoliv jeho důvěra zřejmě stále klesala. Komunisté ho považovali za spřízněnou duši, podobnou, jaké měli i v ostatních stranách.

To, čemu se říká slučovací sjezd a k čemu pak došlo čtyři měsíce po převratu 27. června 1948, vlastně sjezd nebyl. Byla to celostátní konference a nešlo o nějaké sloučení, ale o rozpuštění v KSČ té části strany, která byla ochotná pokračovat s komunisty. KSČ by nesnesla, aby vedle ní, byť v rámci Národní fronty, existovala ještě další levicová strana.

Z více než 370 tisíc členů ČSSD přestoupilo po únorovém převratu do KSČ 49 tisíc lidí, po „sloučení“ v červnu 1948 ještě 118 tisíc. Více než 200 členů nepodepsalo slučovací přihlášku.

Významný strůjce „sloučení“ Zdeněk Fierlinger byl odměněn. Fierlinger je neochybně zajímavá postava. Za první světové války byl důstojníkem československých legií, byl rytířem řádu sv. Jiří a účastnil se bitvy u Zborova. Pomáhal vytvářet české vojsko v USA a působil v legiích ve Francii. Po válce byl vyslancem v Nizozemsku, Rumunsku, USA, Švýcarsku a Rakousku. V roce 1924 se stal členem sociální demokracie. Od roku 1937 do 1945 byl velvyslancem v Sovětském svazu. Od dubna 1945 do voleb v roce 1946 byl předsedou československé vlády a také dva roky až do podzimu 1947 předsedou sociální demokracie. Po likvidaci strany dostal řadu funkcí, byl členem ÚV KSČ, místopředsedou vlády a podobně. Zemřel v roce 1976.

Václav Majer odešel do exilu a zemřel v roce 1972 ve Spojených státech.

sbližování s komunisty nepřineslo sociální demokracii nikdy nic dobrého. Pokud se na výroční den jejich likvidace chtějí stát členy vlády, kterou vede bývalý komunista a která se má opírat o podporu komunistů, je to dost zlověstné. Historie je sice učitelka, ale učitelka, kterou málokdo poslouchá.

Není zde článek celý?