Za všechno můžou Rusové aneb Kdo tedy nařezal anglickým fanouškům v Kyjevě?

Reklama

O tom, kterak anglická masmédia před finále Ligy mistrů našla „ruské chuligány“

Nedávná aféra kolem anglických fotbalových fanoušků, zbitých kyjevskými fandy v ukrajinském hlavním městě měla nečekané pokračování. Na této epizodě vlastně není nic zvlášť dramatického, protože je typickým incidentem života kolem fotbalu, anebo ani ne života, jako živočišného aktivismu, který předepisuje fanklubům a skupinám dokazovat svoji brutalitu v nejrůznějších rozmíškách a bombardování hostů předměty zvýšené tvrdosti. Protože Britové jsou považováni za nejotrlejší a nejnežádanější poddruh fanouška, tak to zpravidla schytávají jako první. A tady není nikdo lepší – ani útočníci, ani jejich oběti, protože za jiných okolností si lehce vyměňují místo.

Takže k chytání se za srdce a hroucení se kvůli nelidskému napadení odvázané omladiny ze skupiny „Trouble Company“ na spořádané britské poddané není žádný důvod.

Britští fandové nejednou ukázali svou bohatýrskou chrabrost neméně dojemně. A tato událost nemá vztah ani k místu činu, tedy ke Kyjevu, ani k mravům vládnoucím v metropoli státu, který se plnou parou řítí do evropské náruče. Je to to, co by bylo možné nazvat svého druhu rytířským ceremoniálem, jehož provedení je v souvislosti s kterýmkoli trochu významným fotbalovým turnajem povinné. A mimochodem, módu zuřivého rituálu zavánějícího lidožroutstvím šířili po městech a obcích právě angličtí fandové.

Mají na účtu rozbitých hlav, vypleněných kaváren a restaurací, holemi roztřískaných laviček a vůbec všeho, co jim v různých koutech planety padlo pod ruku, tolik, že se o tom se jejich kyjevským kolegům ani nesnilo. Takže lidé zasvěcení neprolili ani slzu nad hořkým osudem poznamenaných Britů, v jejichž seznamu vlastností škrobenost rozhodně nenajdete, a jen pokrčili rameny, odfrkli si a šli si po svých.

Ne tak anglický tisk, a v jeho stopách i média dalších zemí. Rozhodli se k projevu rozhořčení nad nepohostinností strany hostící finále Ligy mistrů, a to z naprosto pochopitelného důvodu. Fabule incidentu vypadá z novinářského hlediska naprosto vyhraně. Pokojně obědvající hosté jsou podrobeni napadení odvázaných a krutých barbarů, kteří bijí nic netušící napadené židlemi, stoly a přičiňují nenapravitelnou škodu zdraví Angličanů, jejichž celá vina spočívá v tom, že se chystali sledovat průběh oblíbeného sportovního utkání. Nicméně ukrajinská fanatická skupina nejspíš nedokázala projít castingem na roli zavilých zločinců a krvežíznivců, a vavříny připadly obvyklým postavám, zejména pak starým známým zbojníkům. Unikátní svou nestoudností je článek Daily Mirror, tedy média velmi dobře informovaného o způsobech britských šílenců kolem fotbalu, malující duši drásající obraz vítězství barbarství nad civilizací a přímo v titulku ukazuje na skutečné viníky chuligánského napadení: „Stáli za útokem na fanoušky Liverpoolu Rusové?“

To, že je v názvu uveden otazník, nemusí nikoho plést. To je prostě jen taková drobnůstka. Autor článku dává naprosto jednoznačnou odpověď na otázku obsaženou v titulku. Ano, právě Rusové nelítostně seřezali chudáky z mlžného Albionu. Na podporu tohoto tvrzení přináší geniální argument – na videu policisté, zadržující párek účastníků napadení, s nimi mluví rusky. Kdo by si to byl pomyslel?!

Verzi Daily Mirror, podle očekávání, převzala a doširoka roztroubila média z dalších evropských zemí. Jak by bylo možné ignorovat tak jasný obrázek, zapadající víc než přesně do kontextu na Západě vytvořeného chápání Ruska jako země řízené přímo Satanem, bez jakýchkoli zprostředkovatelů. A tady se přímo z pekla zjevují Rusové, podobní zvěři, rvoucí na kousky stydlivé Evropany, kteří se pod krupobitím úderům snaží ochránit to nejcennější – vlastní kulturu, lampičku, jejíž klidné, nehasnoucí světlo bez ohledu na cokoli i nadále osvětluje lidstvu cestu k budoucnosti.

Jeden z komentátorů této krásné události na FB velmi trefně připomněl citát z Leonida Filatova*) a jeho veršované pohádky „O Fedotovi střelci, udatném mládenci“: „… Zastyď se před návštěvou – jsi snad chabrus na hlavu? Říkejte si, co chcete, vždy u ženskejch skončíte“. A dál komentátor navrhuje odhodit jakýkoli stud, a dělat si, co libo: „Nám v podstatě dali odpustek, takže si můžeme dělat, co chceme. Stejně nás obviní z čehokoli – i z vraždy Kennedyho, oloupení Santa Clause a z propadu novozélandské měny na burze v Tokiu. Tak ať už je za co“.

A skutečně, model, v jehož rámci probíhá definitivní fixace axiomu „Rusové nesou odpovědnost za všechno zlo, existující ve viditelném i neviditelném světě“, se stává totálně použitelným pro události jakékoli úrovně a významu. Otrávili někoho – je jasné, kdo. Sestřelili letadlo – netřeba chodit k věštkyni, aby se zjistilo, odkud to přiletělo. Zmastili Anglány v Kyjevě – a zase oni, naši milí. Já jsem, upřímně řečeno, docela hrd na to, že nás považují za strážce pokladnic světového zla, schopné přinést zkázu všemu, na co dosáhnou jejich chamtivé ruce. Máte, mládenci, pravdu – Rusové jdou. Zachraň se, kdo můžeš!

Pozn. překl.: Hodně legračně v této souvislosti působí i čerstvý „kousek“ – kdy kyjevští pantátové nechali některé naše i světové „masmedialisty“, ale i britského Borise Johnsona, generálního tajemníka NATO a různé aktivisty v OSN a její Radě bezpečnosti rozhořčeně hřímat a dštít síru na Rusko za zavraždění ruského opozičního novináře na Ukrajině Sergeje Babčenka, aby jej krátce poté ukrajinská tajná služba v přítomnosti ministra spravedlnosti ukázala živého a zdravého – jako účastníka údajné zpravodajské hry proti Rusku … – Inu, mocenský boj v Kyjevě nabírá obrátky…

*) Leonid Filatov (1946-2003) – legendární ruský filmový a divadelní herec (Divadlo na Tagance), spisovatel a publicista.

Zdroj: Chazin.ru

Překlad: st.hroch 180531

Není zde článek celý?