Zeman funguje podle motta: Kolik lidí urazíš, tolikrát jsi prezidentem

Prezident naší země už dávno není osobou, na níž by mohl být občan České republiky hrdý. Miloš Zeman se totiž změnil v muže, u které se již pouze čeká, jakou udělá, třeba i mezinárodní, ostudu a koho při svých vystoupeních urazí. Po novinářích, kteří jsou jeho největším nepřítelem a nejraději by je podle svých slov likvidoval, se tak kritiky dočkali i lidé, kteří protestují se současným politickým děním v zemi. Hlava státu je označuje za nedemokraty, kteří neuznávají výsledek voleb.

Klasicky se tak ukázalo, že místo jakékoliv argumentace je pro prezidenta daleko přijatelnější na všechny své odpůrce útočit, urážet je a dehonestovat. Nikdo přece neprotestuje proti výsledkům voleb, ale pouze proti nepřijatelné situaci, která v naší zemi nastává, což Zeman nezmiňuje.

Premiérem je člověk, který je soudně uznaným bývalým spolupracovníkem Státní bezpečnosti a současně trestně stíhanou osobou, podezřelou z padesátimilionového podvodu. Zároveň naprosto bezprecedentně zasahuje do fungování právního státu a bezpečnostních složek, které se pokouší ovládnout a patrně tím dosáhnout zmanipulování vyšetřování kauzy Čapí hnízdo.

Také téměř třicet let po revoluci instaluje komunisty do vysokých funkcí a dává jim velké slovo při sestavování vlády a tvorbě programového prohlášení nově vznikajícího kabinetu. Naprosto přitom nehledí na výsledky voleb a straně, kterou volilo sedm procent občanů pomáhá růst a ukazovat, jak drzí dokážou komunisté být, když jim někdo jen v náznaku ukáže, že zase mohou „tak trochu“ vládnout.

Stejně tak nepřípustné je, aby o osudu naší země rozhodovali extremisté z SPD, které si Babiš stále nechává jako variantu, kdyby nevyšly zásnuby z ČSSD a musel vládu sestavovat narychlo podle jiného scénáře, než má nyní připravený.

K tomu všemu ještě na Hradě sedí muž, pro nějž je nejdůležitější se pomstít všem, kteří mu za celou jeho politickou kariéru zkřížili cestu a „dovolili“ si mít jiný názor než hlava státu a přitom plnit úkoly, které přicházejí z Kremlu a jimž je nutné se vždy přizpůsobit. Třeba i za předpokladu, že tím prezident vystaví nebezpečí zemi, kterou má reprezentovat a hájit její zájmy.

Právě proti tomu demonstrují lidé na českých náměstích, proti tomu se tvoří petice. Ne proti výsledkům demokratických voleb. Přestože při nich byla část voličů obelhána a určitě svůj hlas nedala návratu do dob komunistického režimu, nebo nastolení nějakého jiného, možná i horšího, je třeba je respektovat.

Miloš Zeman se mýlí, nebo možná spíš chce jen opět upoutat pozornost svou neurvalostí a hrubostí. Urážka je jeho nejčastějším komunikačním prostředkem, a to už se nezmění. Na lepší argumentaci už totiž zřejmě nemá. Demokracie nabízí možnost protestovat a to každému. Pokud si prezident myslí, že demonstrovat může jen ten, komu on to blahosklonně povolí, žije ve svém, totalitním světě, který by zřejmě rád nastolil i občanům České republiky.

Není zde článek celý?