Aleš Rozehnal: Soud rozhodl v kauze H-System spravedlivě, jinak ani nemohl

Nejvyšší soud rozhodl, že přibližně 60 rodin klientů zkrachovalé společnosti H-System se musí vystěhovat z domů, které pro ně měla tato společnost postavit. H-System tyto domy však pouze rozestavěl a po jeho pádu si je tito klienti svépomocí dostavěli. Prezident Zeman na to reagoval vzkazem, že tento rozsudek vyvolává vážné pochybnosti jak o kvalitě, tak o lidskosti našeho soudního systému. Jako nespravedlivý označil rozsudek i premiér Babiš. Svoji kritiku vyjadřují i novináři, občané, ale i někteří právníci.

Představa, že lidé musí opustit své domovy, které si zaplatili, je skutečně mimořádně smutná. Přesto jsou však výroky politiků výrazem populismu a kritika veřejnosti výrazem neznalosti věci. Pokud by totiž Nejvyšší soud rozhodl jinak, než rozhodl, umožnil by tím okradení několika stovek lidí v takovém rozměru, že proti tomu představa vystěhovávaných rodin zcela bledne.

Tyto stovky lidí sice nedemonstrují před soudy, nejsou tak často přítomni v médiích a nemají očividně zastání u politiků, ale často přišly o veškeré své úspory a žijí kvůli tomu v nuzných podmínkách.

Bydlení si u H-Systemu objednalo přibližně tisíc lidí. Podvedeni představitelem této společnosti Petrem Smetkou byli všichni. Namísto, aby jim postavil domy a byty, použil inkasované peníze zcela jiným způsobem.

Konkurzní právo je založeno na zásadě spravedlnosti vůči věřitelům, zásadě zákazu nedovoleného zvýhodnění věřitelů a na základě rovných možností věřitelů. Konkurz spočívá v tom, že pohledávky věřitelů jsou poměrně uspokojeny z výnosu zpeněžení majetkové podstaty. Žádný z věřitelů nemůže být upřednostněn, žádný nemůže být poškozen. Všem se musí dostat částka odpovídající stejnému procentnímu podílu jejich pohledávek. Nejen, že to tak stanoví zákon, ale je to zcela jistě i spravedlivé.

Jednou z hlavních úloh konkurzního správce při konkurzu je zpeněžování majetkové podstaty dlužníka. Není vůbec pochyb o tom, že domy, které musí nyní bývalí klienti H-Systemu vyklidit, jsou součástí konkurzní podstaty této společnosti, byť byly těmito klienty dostavěny. Je totiž očividné, že pokud dostavím dům někoho jiného, nestane se takový dům mým vlastnictvím. Opět platí, že nejen, že to tak stanoví zákon, ale je to zcela jistě i rozumné a spravedlivé.

Spravedlivé tedy je, aby byl prodán veškerý majetek zkrachovalého H-Systemu a výtěžek byl poměrně rozdělen mezi všechny věřitele podle výše jejich pohledávek. Ti, kteří dostavěli domy H-Systemu a začali je užívat, mají samozřejmě za zhodnocení majetku vůči této společnosti také pohledávku, která musí být poměrně uspokojena jako pohledávky všech dalších okradených věřitelů.

Jakýkoli jiný postup by znamenal, že bude existovat přibližně 60 bývalých klientů H-Systemu, kterým se dostane víceméně toho, co měli dostat, tedy vlastního bydlení, byť nějaká část peněz byla zcela jistě ukradena i jim. Ale zároveň budou existovat stovky lidí, kterým se nedostane vůbec ničeho, protože v konkurzní podstatě již nic nebude.

Pokud by takové řešení považovali Miloš Zeman a Andrej Babiš za spravedlivé, mají o spravedlnosti velmi zvláštní představu.

Nakonec zbývá uvést na pravou míru jeden rozšířený omyl. Na Petra Smetku se Klausova amnestie nevztahovala a svůj trest si odpykal.

Není zde článek celý?