Jak je to s tím zapeklitým neomarxizmem?

Ke správnému pochopení, jak neomarxizmus funguje, je třeba pochopit, že nejde o žádné centrálně řízené hnutí, ale je třeba se na něj dívat jako na informaci.

Představme si to jako třeba nějaký hudební žánr, třeba rock, který z něčeho vznikl, ale postupně se rozvětvil do spousty podob. Jiný rock hráli Beatles, jiný Kabáti a jiný třeba Queeni. Pak máte různé žánry, které z rocku vycházejí (punk, metal…), a ještě jiné žánry s příměsí rocku (folkrock, jazzrock, poprock…).

A podobné je to s neomarxizmem. Také je to nějaká informace, ideologie, která původně vznikla z marxizmu někdy počátkem 20. století, ale postupně zmutovala do mnoha podob a ideologií více či méně neomarxizmem či jeho prvky ovlivněných. Proto i politické strany, které nelze přímo označit za neomarxistické, zejména se to týká pravicových stran typu TOP 09 nebo německé CDU (Merkelová), prosazují některé neomarxistické myšlenky.

O to je tato ideologie nebezpečnější. Nelze ukázat prstem na jednu či dvě partaje a říct: tohle jsou čistí neomarxisti. Něco takového dnes už prakticky snad ani neexistuje, máme jen neomarxisty různých ražení, Hollan neprosazuje úplně totéž co Dienstbier a ještě něco trochu jiného prosazuje třeba Matěj Stropnický a něco jiného zase Jiří Dolejš. A pak máme lidi neomarxizmem „líznuté“, jako třeba Merkel nebo u nás Schwarzenberg, Marvanová a spol., kteří z neomarxizmu prosazují vítačství, rozklad tradičních hodnot, přemrštěná práva pro některé vybrané menšiny a spol., ale v jiných oblastech mohou klidně prosazovat pravicově-neoliberální politiku. Vzpomeňme na někdejší Unii svobody…

Zásadně nesouhlasím s takovými těmi vysvětleními, že všechno řídí dejme tomu Ilumináti nebo jakákoli jiná skupina, třeba sionisti…, existují naopak různé zájmové skupiny, jejichž zájmy se mohou setkávat. A dle mého názoru se poměrně hodně setkávají jisté prvky neomarxizmu (promigrační postoje, homosexualizmus, ekologizmus a podobně…) se zájmy části velkokapitálu, ať už je to Soros, Bakala či třeba solární baroni. No a pak tu máme jinou část velkokapitalistů, jako je třeba Donald Trump, kteří působí proti neomarxizmu.

A nic si nenalhávejme, každý potřebuje spojence a politika bez peněz reálně dělat nejde. Takže…, pokud se neomarxisti nechají sponzorovat lidmi typu Soros a spol., ačkoli se prohlašují za levičáky a navenek bojují proti velkobyznysu, proč bych já jako antineomarxista nemohl podporovat Trumpa či Banona a být zároveň také levičák, ovšem levičák vlastenecký, ne jako Dienstbier nebo Hollan, ale jako Foldyna, Kotrba či Zeman…?

Neomarxisté, ať už jakékoli mutace, nemají monopol na značku „levice“, ačkoli si tuto značku snaží přivlastnit jen pro sebe. Ne jen mně nalhávají, že levice se vylučuje s vlastenectvím. Ale jak se snáší pojem levice třeba s volným obchodem a odporem k protekcionizmu, kterýžto princip mnoho neomarxistů přijalo? Proč by stát nemohl pomáhat třeba některým našim firmám, jež jsou méně konkurenceschopné oproti firmám západním, podobně jako podporuje jednotlivce, kteří jsou méně konkurenceschopní oproti jiným lidem, což je i můj případ jako těžce zdravotně postiženého?

Nemá v tomto třeba Čína obrovskou výhodu oproti východní Evropě, které byl po roce 1989 volný obchod vnucen tzv. Washingtonským konsensem???

Není zde článek celý?