Ještě pár takových vítězství Babiše a spol. nad Evropou a můžeme to zabalit

Andrej Babiš se vrátil z unijní schůzky a oznámil vítězství. Ještě několik takových vítězství a můžeme to zabalit.

Základní pointou je tvrzení, že Evropa prohlédla svou zaslepenost, lépe řečeno že velcí evropští hráči ji nahlédli, a to především ohledně tlaku na přijímání uprchlíků na základě kvót. Tím se prý dalo za pravdu postoji V4, popřípadě ještě Rakouska.

Ve skutečnosti se tady odehrává velká hra nad našimi hlavami, které se příliš neúčastníme, protože jsme neprojevili ani základní dobrou vůli, což nám sotva někdo zapomene. Německá kancléřka Angela Merkelová nabízela řešení imigrační situace, které se neprosadilo, a v podstatě šlo nakonec o to, být v souladu s dalšími významnými postavami Unie. Sama čelí v Německu politickému tlaku ze strany svého koaličního partnera CSU a kritika se ozývá i její vlastní strany.

Donald Tusk vyjmenoval tři základní prvky dohody, a to „vyloďovací“ střediska mimo Evropu, specializovaný finanční nástroj v příštím dlouhodobém rozpočtu EU určený pro tuto problematiku a také posílení unijní podpory libyjské pobřežní stráže.  Součástí kompromisu je francouzsko-italský návrh na „kontrolovaná centra“ na území EU v těch zemích, které se pro jejich vybudování rozhodnou. Tam by se o udělení nebo odmítnutí azylu mělo rozhodovat rychle a odmítnutí lidé by se měli vracet. „Všechna opatření v kontextu těchto středisek, včetně přerozdělování a přesídlování, budou přijímána na dobrovolném základě,“ řekl Tusk.

Evropská unie se fakticky zříká kvót, protože v této podobě znamenaly posílení extremistů, kteří je využili jako ukázku zlého bruselského totalitního nátlaku na ty slabší a získávali na tom značné volební body. Po praktické stránce by ovšem ani dodržení kvót nic neznamenalo, protože pro malé vnirozemské státy šlo spíše otázku prestiže, tedy nenechat si nic nadiktovat. Ovšem i maďarský arcipopulista Viktor Orbán byl chytřejší. I když proti kvótám bojoval, přijal stejné množství uprchlíků potichu, což samozřejmě v západních zemích Unie dobře vědí.

Mohli jsme si vybrat, koho sem pustíme, mohli jsme vzít aspoň někoho, mohli jsme mít konkrétní (a možná i oprávněné) technické připomínky. Šlo se vždycky bránit tím, že ostatní sice souhlasí, ale také se moc nepřetrhnou. Bylo možné vymyslet nějaký vlastní alternativní plán a pokoušet se ho prodat. Nejhorší byl ten negativismus.

Každá diplomacie je ale bezmocná, když má za zády politiky v zákopech, kteří se bojí, že budou smeteni, když nepřistoupí na rétoriku všelijakých extremistických křiklounů a nezačnou se chovat stejně.

Místo islámských hord musíme čelit tomu, že politická scéna se dělí už jenom na odmítače uprchlíků a jejich krajní odmítače, přičemž se všichni shodnou na čísle nula.

Zatímco kancléřka Merkelová může doma dělat dojem, že Německo už na problém nebude samo a vzniká celoevropské řešení, nám tady extremisté zůstanou, a to v počtu větším, než by byli nějací (co do počtu naordinovaní) imigranti. Diplomaticky jsme poškození a můžeme očekávat, že se to jednou v nějaké podobě vrátí. Pokud se v takzvaných starých unijních zemí (starých v uvozovkách, protože novými byly už před jedním a půl desetiletím) žilo s pocitem, že nováčci jsou potížisté, tak nyní se tento dojem ještě posílí.

Miloši Zemanovi už může být jedno, jestli má, nebo nemá na Západě nějaké spojence, ale Andrej Babiš by je rád měl, jenže na něm není nic, co by vzbuzovalo důvěru. Výsledkem je, že nemáme uprchlíky, tak jako jsme je neměli předtím, ale máme horší pověst. Tahle hra se hrála špatně a vítězstvím východní Evropy to rozhodně neskončilo. Teď jsme zvědaví, jak dopadne ta „dobrovolná báze“ přijímání migrantů.

Není zde článek celý?