Někteří lidé mysleli tak moc, až se jim líbil i komunismus a fašismus a jejich zločiny

Opakuje se to v historii kolem dokola. Vždycky se najdou lidé, kteří ve jménu idejí a lepších zítřků dokáží obhajovat největší hrůzy.

Web České televize připomíná teď knihu, kterou napsal britský historik Tony Judt a jmenuje se Falešné ideje, cizí krev. Má podtitul Francouzská inteligence 1944–1956. Nejde tam však jen o Francouze, to je jen část za celek. Je to jev, který se objevuje všude a nazývá se někdy „zrada vzdělanců“.

Když dnes citujeme významné myslitele, kteří ve své době – i dnes – požívali vážnosti, nestačíme se divit. Tak třeba katolický publicista a myslitel Emmanuel Mounier v časopise Esprit komentoval náš únor 1948: „… není pokroku, který by nezahájila odvážná menšina navzdory instinktivní lenosti ohromné většiny.“

Tak lenost tváří v tvář Lidovým milicím a policii, to asi není to správné označení. Filozof ale nejspíš na vlastní oči žádného milicionáře a příslušníka komunistické tajné policie neviděl. Mohl ale víc zapojit svou představivost.

Když komunisté při procesu s Miladou Horákovou odsoudili k smrti i historika Záviše Kalandru, tak básník surrealista André Breton vyzval kolegu básníka Paula Eluarda, který byl navíc Kalandrův předválečný přítel, aby protestoval. Jenže Eluard odpověděl: „Jsem příliš zaměstnán nevinnými, kteří vyhlašují svou nevinu, než abych se staral o vinné, kteří vyhlašují svou vinu.“

Tak to bylo skutečně duchaplné.

Jean Paul Sartre ještě roce 1974 prohlásil: „Revoluční režim se musí zbavit určitého počtu jednotlivců, kteří jej ohrožují, a nevidím zde jiný prostředek než smrt. Z vězení se dá vždycky dostat.“

Tak jistě, není člověk, není problém.

Pomatenost bychom ale mohli najít „napříč spektrem“. Byli tu myslitelé, kterým se líbil Mussoliniho fašismus a někteří si zase mysleli, že Hitler se časem kultivuje a že je třeba se spolehnout na „konzervativní křídlo“ v NSDAP. Pak se ukázalo, že nic takového není, ale už bylo pozdě. Jedni byli fascinováni utopiemi o budoucím uspořádání světa, jiní zase toužili po tom, aby byl nastolen „řád“. Výsledkem bylo, že jsme se dočkali a nastalo uspořádání, jaké skutečně svět ještě neviděl a řád byl takový, až oči přecházely.

Najdou se naštěstí myslitelé, kteří intelektuálům zachraňují pověst. Albert Camus napsal: „Každá lživá myšlenka vždycky končí v krvi, ale pokaždé je to krev druhých lidí. To je důvod, proč jsou někteří naši myslitelé ochotni bez rozpaků tvrdit cokoli.“

I dnes se vyplatí nejen myslet, ale také myslet dobře a domýšlet věci až do konce.

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Není zde článek celý?