Plagiátorské aférky zakrývají větší blamáž. Ministři začínají makat

Jmenování druhé vlády Andreje Babiše, Taťána Malá a Petr Krčál už v ní nejsou | FOTO: Zbyněk Pecák

Start druhé vlády Andreje Babiše stíhá jedna plagiátorská aférka za druhou. Už třetí její člen se potýkal s obhajobou diplomové práce a nikdo neví, zda bude poslední. Ve stínu těchto kauz se však odehrává větší blamáž. Ministři odkrývají svoje někdy až šokující záměry a pohnutí mysli. S čím přicházejí?

Ministr vnitra Lubomír Metnar svoji aféru ustál, i když to v jednu chvíli bylo na vážkách. Vyčkal na verdikt Ostravské univerzity, kde svoji práci obhajoval, a ta ho podržela s kuriózním zdůvodněním. „Výsledkem posouzení textu je závěr, že se autor práce Lubomír Metnar nedopustil vědomého plagiátorství,“ uvedl mluvčí univerzity Adam Soustružník. Text prý pouze vykazoval nedostatečnou práci s citačními zdroji a mohl mít vyšší úroveň.

Premiérova diplomka zmizela

Není úplně jasné, co je míněno termínem „nedopustil se vědomého plagiátorství“. Nebo se snad opisovat bez uvedení zdrojů s mírně pozměněnou stylistikou, aby to tak nebilo do očí, smí? S něčím podobným se ostatně potýká i předseda vlády, evidovaný jako agent Státní bezpečnosti. Dlouhodobě se snaží dokázat, že nebyl vědomým spolupracovníkem komunistické tajné policie, a stále mu to nevychází.

Ostatně premiérův vklad k populárnímu tématu plagiátorství v řadách jím řízené vlády zatím chybí. Sám přiznal, že diplomovou práci na téma „Všeobecná dohoda o clech a obchodu GATT“ u sebe nemá. A jak zjistil portál Seznam, nedochovala se ani na Vysoké škole ekonomické, kde absolvoval v roce 1978. Aby to nebylo jako s vázacím aktem na krycí jméno Bureš, který také záhadně zmizel.

Rezignace Taťány Malé a Petra Krčála byla logickým vyústěním neudržitelné situace. Současně podobné aférky odklánějí pozornost od zásadnějších problémů existence vlády, poprvé v polistopadové historii podporované komunisty. Za pozornost stojí i bizarní vyjádření některých jejích nováčků, zakryté plagiátorskou clonou. Jak se v poslední době prezentovali v médiích někteří z nich?

Miroslav Toman (ministr zemědělství, ČSSD)

Bývalý člen Rusnokovy vlády a Zemanův sponzor je spíš kandidátem Hradu, komunistů a premiéra Babiše, než formálně ČSSD. Je obhájcem zájmů velkých zemědělských a potravinářských podniků v podobě silné dotační politiky a kvót pro české zboží.

Toman nedávno poodkryl záměr omezit slevové akce supermarketů. „Musíme udělat pořádek v konání prodejních akcí. Pravidla by měla určit, v jakém množství by se směly výrobky v akci prodávat. Nemůžeme prodávat některé potraviny celoročně v akci. Pokud sedmdesát procent výrobků prodávám ročně v akci, je něco špatně,“ tvrdí tento socialistický plánovač. Chce tak obchodní řetězce odradit od dovozu „příliš levného zboží“. Jinými slovy tlačí zájmy tuzemského velkého potravinářského průmyslu s nižší produktivitou práce, a často i nižší kvalitou zboží. Dopady pro zákazníka? Menší výběr a vyšší ceny.

Marta Nováková (ministryně průmyslu a obchodu, ANO)

Marta Nováková nastoupila do vlády z pozice prezidentky Svazu obchodu a cestovního ruchu, hájící zájmy silných obchodních řetězců. Od počátku prosazovala tvrdou verzi EET. „Byla jsem zastánce daleko přísnější dikce zákona tak, aby platila skutečně pro všechny a hned.“ Její objektivitu ovšem snižuje konflikt zájmů, jelikož její firma U & SLUNO dodává firmám mimo jiné i technologii pro EET.

Nováková je pevnou advokátkou svého premiéra. Jeho trestní stíhání v kauze Čapí hnízdo označila za politickou kampaň. „Takhle se chovala velká většina podnikatelů v té době, kteří si žádali o dotace, a trestně stíhaní nejsou,“ uvedla bez jakéhokoli důkazu ministryně, která má hájit zájmy podnikatelů. Přitom je označuje za podvodníky.

Jana Maláčová (ministryně práce a sociálních věcí, ČSSD)

Nástupkyně Petra Krčála zastupuje progresivistické křídlo sociální demokracie, prosazující mimo jiné genderové záležitosti typu kvót ve veřejných funkcích a objemný, ekonomický náročný sociální stát. Dokládá to i snahou plošně zvýšit platy ve veřejné sféře o deset procent.

„Pokud budeme platit vyšší platy, tak z toho bude profitovat státní rozpočet, protože to znamená vyšší daňové a sociální příjmy pro státní rozpočet,“ tvrdí Maláčová upřímně. Nejsou to však její peníze. Bující veřejný sektor s růstem platů značně převyšujícím hospodářský růst, navíc s desítkami tisíc nových pracovních pozic, platí svými daněmi soukromá sféra, nikoli anonymní stát. Podnikatelský sektor, táhnoucí naši ekonomiku, má přitom v průměru nižší příjmy, než státní zaměstnanci. Ale co, ať platí ještě víc.

Jan Kněžínek (ministr spravedlnosti, ANO)

Jan Kněžínek nastoupil do vlády improvizovaně po vynucené rezignaci Taťány Malé a zatím vše nasvědčuje tomu, že bude šlapat jako hodinky. Ani v jeho případě, což je pikantní zejména v roli ministra spravedlnosti, nevadí trestní stíhání předsedy vlády. „Bylo by asi poměrně pokrytecké, kdybych řekl, že je to otázka, která by měla být zvažována…“

Stejně tak nevidí problém v předvolání předsedů Ústavního soudu Pavla Rychetského a Nejvyššího soudu Pavla Šámala prezidentem Zemanem ke „konzultacím“ v kauze H-System. Tak, jak je schůzka prezentována Hradem, zavání zasahováním do nezávislého rozhodování soudní moci. „U toho já nebudu,“ umyl si ruce Kněžínek.

Adam Vojtěch (ministr zdravotnictví, ANO)

Babišův oblíbený chráněnec Adam Vojtěch měří dvojím metrem. Když zasahovali policisté v nemocnici Na Bulovce a zadrželi jejího ředitele Františka Nováka, prohlásil: „Nedokážu si představit, že by pan Novák v této pozici nadále působil. Pokud je trestně stíhaný a podezřelý ze spáchání trestného činu, tak tam to je na to, aby došlo ke změně.“ A skutečně ho později odvolal.

Jinak se ovšem vyjadřoval na adresu obvinění svého šéfa, u něj presumpce viny neplatí. Nelíbí se mi, jak je kauza Čapí hnízdo medializovaná, řeší se věc, která není před soudem,“ stěžoval si a prohlašoval, že ho zpráva OLAF nezajímá.

Antonín Staněk (ministr kultury, ČSSD)

Ministr kultury se blýskl obhajobou nominace komunistického básníka Karla Sýse na státní vyznamenání předkladatelem a poslancem KSČM Leo Luzarem. „Pan Sýs patřil k básníkům, kteří v 70. a 80. letech tvořili kvalitní poezii, a já si myslím, že za to může být oceněn státním vyznamenáním,“ uvedl, přičemž zcela pominul jeho „kulturně ideové“ působení v dobách normalizace. Časy se zkrátka mění.

Staněk nevyloučil ani případné ocenění Ivana Skály. „Jestliže by byl navržen, musel bych se probrat jeho tvorbou. Musel bych si to nějakým způsobem zopakovat, protože už mám dlouho od vysokoškolského vzdělání, a tudíž ani teď nejsem schopen vám k tomu něco říct,“ řekl v jednom rozhovoru. Ivan Skála se stal po sovětské invazi hlavním organizátorem normalizačního procesu v české literatuře. Proslul už v padesátých letech výrokem „psovi psí smrt“ pro Rudolfa Slánského. Ministra kultury to nezajímá?

Zatím se jedná o první názorové vlaštovky nováčků v Babišově týmu. Zdaleka nejsou jediné a dávají tušit, že podobná sestava v kombinaci s osvědčenými kádry v osobách Aleny Schillerové, Dana Ťoka a Richarda Brabce dosud ve Strakově akademii v polistopadové historii nezasedala. Je na co se těšit.

Není zde článek celý?