Skutečné peklo: jak Vietnam přežil chemické útoky USA

V 60. letech 20. století americké ozbrojené síly během operace Ranch Hand infikovaly dioxinem deset procent území Jižního Vietnamu. Je to nejrozsáhlejší použití chemické zbraně v dějinách.

Oficiálním cílem operace byl boj proti vietnamským partyzánům, ale utrpělo převážně civilní obyvatelstvo. Bylo mnoho obětí. U těch, kteří přežili, došlo k nezvratným změnám v organismu. Děti se jim rodily strašně zmrzačené. Korespondent Sputniku se setkal s Vietnamci, kteří přežili bombardování dioxinem.

Chemický AIDS

Hlavní zbraní masového útoku ze strany USA byl v té válce takzvaný „Agent Orange“ obsahující nejnebezpečnější mutagen dioxin. Převáželi ho v oranžových sudech, odtud vznikl název. Výrobcem byla společnost Monsanto, dodavatelem Ministerstvo obrany USA. Dnes je to jeden z největších dodavatelů semen pro GMO-produkty.

Letadlo vojensko-vzdušních sil USA rozprášuje „Agent Orange

©
AP Photo / Department of Defense
Letadlo vojensko-vzdušních sil USA rozprášuje „Agent Orange“

 „Orangem“ vypalovali džungle Jižního Vietnamu, aby se partyzáni neměli kde schovat.

Během deseti let Američané rozprášili z letadel kolem 80 milionů litrů „agentu“ a otrávili půdu i řeky.

U člověka vyvolává dioxin metabolické poruchy, onkologická onemocnění, ničí imunitní systém, přivádí ke stavu takzvaného chemického AIDS. Katastroficky ovlivňuje dědičnost.

Děti Vietnamců, kteří přežili chemický útok, se rodili s deformovanými lebkami, bez očí, nosu nebo končetin. V lepším případě byla diagnostikována demence.

  • oběti agentu orange
    oběti agentu orange

    ©
    AP Photo / Maika Elan
  • oběti agentu orange
    oběti agentu orange

    ©
    Sputnik / Andrey Veselov
  • oběti agentu orange
    oběti agentu orange

    ©
    Sputnik / Andrey Veselov
  • oběti agentu orange
    oběti agentu orange

    ©
    AP Photo / David Guttenfelder
1 / 4

©
AP Photo / Maika Elan
oběti agentu orange

 „Američané od samého počátku znali následky, ačkoliv stále lhali, že „agent“ není pro lidi nebezpečný, pouze ničí džungli,“ vypráví Sputniku generál ve výslužbě Nguen Van Rin, prezident Asociace obětí „Agenta Orange“/doxinu se štábem v Hanoji. „Věděli i to, že utrpí především obyčejní rolníci. Partyzáni prostě odešli z  infikovaných oblastí. Ale rolníci jsou spojeni se svými domy, rodinami, rýžovými poli. Byla to zastrašující akce.“

 „Krev tekla odevšad“

Nguen Dan Tchi sloužil v armádě, byl nižším důstojníkem. Účastnil se bojů proti Američanům. Jednou jeho vojáci zajali amerického vojenského pilota, který se katapultoval ze sestřeleného letadla a přitom si zlomil nohy a páteř. Vietnamští vojáci mu poskytli první pomoc a dopravili ho do armádního štábu.

 „Nic špatného jsme mu neudělali, ačkoliv se musím přiznat, že mnozí z nás byli rozzlobeni,“ vypráví.

Svou dávku dioxinu Dan Tchi nedostal na frontě, ale když se vrátil do rodné vesnice. „Proležel jsem několik týdnů v halucinacích. Kůže se pokryla boláky, hnisem, nějakým slizem. Krev tekla odevšad, ze všech otvorů. Když jsem bojoval, nebyl jsem raněn. A u sebe doma jsem se otrávil,“ vzpomíná.

A dále začalo to nejhorší.

 „Nebyl to život, ale skutečné peklo,“ říká náš průvodce, aktivista Asociace obětí „Agenta Orange“/dioxinu.

První dítě Dana Tchi zemřelo při narození — mutace neslučitelné se životem. Druhé bylo hrozně zmrzačené, nedožilo se ani roku.

Nguen Dan Tuan

©
Sputnik / Andrey Veselov
Nguen Dan Tuan

Třetímu synovi, Tuanovi, je nyní přes 40 let, ale neumí chodit ani mluvit. Má slabé, křehké, téměř se neohýbající ruce a nohy. Většinu času tráví na matraci vedle rodičovské postele. Ani jíst nemůže samostatně.

 „Jsem velmi vděčný ženě. Tchi mě mohla opustit, odejít ke zdravému, porodit děti. Ale zůstala se mnou,“ uvádí bývalý důstojník.

Čtvrté dítě také přežilo. Kui je dospělý, ale co se týče psychické úrovně — předškolák. Nedokáže se na nic soustředit — pouze chvíli, jinak se bez cíle toulá po vesnici. A stále se usmívá.

Tchi Nguenová nás na rozloučenou pohostila čajem, dala sáček rajčat ze své zahrádky. „Jsou moc dobré,“ říká.

Fam Tchi Chang nás vítá u vrat svého domu. Její muž byl také otráven „agentem“. Mají čtyři děti a všechny čtyři jsou s mutacemi. Tři synové — Bao, Van a Dang, stejně jako starší dítě manželů Nguenových, nechodí ani nemluví. Celé dny se dívají do jednoho místa, pohupují se a nesouvisle pomekávají. Je třeba je krmit, mýt, oblékat, stále na ně dávat pozor, aby si neublížili.

Muž Tchi Chang Bin se otrávil dioxinem při práci na poli. Podle vyprávění sousedů, poté, kdy se jim narodilo třetí dítě — mutant, se několikrát pokusil o sebevraždu, opustil práci, začal bít ženu, ačkoliv byl před tím hodný a klidný.

 „Pil, dlouho se nevracel domů, nechtěl to vše vidět. Potom se opil příliš mnoho a zemřel,“ říká Tchi Changová.

Čtvrté dítě, dcera Zung, byla také s mutacemi, ale naučila se číst, psát, ukončila školu. Pracovala jako prodavačka na tržišti.

Ačkoliv brzy zemřela, porodila dvě děti — holčičku Fyong a chlapce Vuja. Bratr a sestra jsou absolutně zdraví.

 „Je to budoucnost naší rodiny, moje budoucnost, budoucnost mého nebožtíka muže. Každý den vstávám pouze kvůli vnukům,“ pláče Tchi Changová.

Vracíme se do Hanoje do kanceláře Asociace obětí Agenta Orange/dioxinu. Prezident Nguen Van Rin klade na stůl statistické sborníky. „Touto otravou byly postiženy tři miliony Vietnamců! Dnes je jeden milion invalidů. Dobře víte, že mezinárodní organizace dosud nepřiznaly, že je to válečný zločin nebo zločin proti lidskosti,“ rozhořčuje se Van Rin.

Američtí vojáci a obyvatelka jedné z vietnamských vesnic

©
Sputnik /
Američtí vojáci a obyvatelka jedné z vietnamských vesnic

Američtí vojáci a obyvatelka jedné z vietnamských vesnic, které byly spáleny vojáky USA. Válka v Jižním Vietnamu (nyní Socialistická republika Vietnam).

 „Udržujeme spojení s americkými veterány postiženými dioxinem,“ pokračuje. „Soud se zavázal vyplatit jim kompenzaci.

To znamená, že zločin je právně uznán a dokázán! Pouze Vietnamcům americký soud žádost zamítl: jsme pro ně lidi druhé jakosti.“

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce


Není zde článek celý?