Svět ruskýma očima 464

Reklama

Ljubov Stěpušova

19. července 2018

Moskva si nepřeje, aby balkánské země vstupovaly do NATO. Řecký ministerský předseda Tsipras nazýval ještě nedávno Rusko strategickým partnerem a tvrdil, že je smíří se Západem a dnes se rozhodl k protiruským sankcím.

Rozzlobené Athény

Červnový podpis dohody mezi Řeckem a Makedonií o jejím přejmenování na Severní Makedonii vyvolal v obou zemích protesty. Makedoncům se nelíbí, že by v budoucnu mohli být anektování jakousi Centrální Makedonií (t. j. Řeckem) a Řeci nechtějí Makedonii postoupit název a historické kořeny své vlasti. Řecko označilo za organizátora protestů Rusko a mluví o „vměšování se do vnitřních záležitostí své země“. Z Athén byli vyhoštěni čtyři ruští diplomaté a dvěma dalším byl zakázán vstup.

Podle Financial Times informovaných anonymními řeckými zdroji, se ve spolupráci s obchodníky snažili dva ruští diplomaté „podplatit úředníky místních orgánů, pravoslavné metropolity, členy kulturních svazů a krajně pravicových organizací na severu Řecka, aby kladli dohodě odpor“.

Když Maria Zacharova pohrozila Athénám adekvátní odpovědí a řekla, že obvinění nechápe, vyzval ministr zahraničí Řecka ruský úřad k ukončení „soustavné neúcty k Řecku“. Ve svém vyjádření se odvolával na nezávislost státu a samostatnou a demokratickou zahraniční politiku.

K čemu jsou nám vaše problémy, máme své

Nezávislost Řecka – to sotva, evropské elity jsou, až na malé výjimky, dávno Západem koupeny a šíří jeho hodnoty a politiku. Co se týká demokratičnosti, tak ta znamená plnění vůle lidu a vazbu na něj. Přitom je 70 % Řeků proti dohodě s Makedonií. Kde je demokratičnost s plněním vůle lidu?

Mnozí vůdci zemí podporují rozdávání cukroví povstalcům a vklad 5 miliard dolarů na demokratizaci Ukrajiny, ale případné podobné akce ze strany Ruska by nazvali „vměšováním do vnitřních záležitostí“. Je to jejich chápání událostí, ale my máme chápání své. Proč bychom se měli ohlížet na mínění nereprezentativního politika, když se NATO nestydí organizovat kolem Ruska pás chaosu? Máme právo využít všechny prostředky svého „měkkého“ vlivu, včetně podpory náboženského a etnického citu obyvatel, a to i prostřednictvím nevládních organizací. Ani činnost zpravodajství nikdo nezrušil.

Jidáše nikde nemají rádi

Diplomaté byli vyhoštěni, když bylo publikováno prohlášení všech klášterů Svaté hory Athos, které odsoudilo přejmenování Makedonie. Mniši vyzvali parlament, aby „ctil vůli lidu a historickou pravdu“. Bratrstvo Athos má na Řeky velký vliv. Tsipras je militantní ateista. Pro Řeky je to nonsens. Za Tsiprase bylo povoleno manželství mezi homosexuály a ve školách byla zrušena povinná  modlitba.

Řecko bylo vždy a dokonce i za studené války, státem nikoliv nepřátelským k Sovětskému svazu a Rusku. Jednání Athén je o to podivnější, že v dobách těžkých pro Řecko, kdy se potýkalo s EU ohledně dluhové krize, jezdil Tsipras k Putinovi s žádostmi o pomoc, dojemně mluvil o společných kulturních hodnotách a bratrství dvou pravoslavných národů a sliboval usmířit Rusko s Evropou. Copak mu asi nyní slíbili za jeho jednání proti vůli svého lidu? Smazání státního dluhu? Osobní konto v bance a zajištění ve stáří?

Vědecký pracovník Institutu slavistiky Georgij Engelgard řekl Pravdě, že před NATO je nyní úkol úplně skončit se zónou stojící mimo NATO na Balkáně. Všechny země zde mají být orientovány proti Rusku. Nátlak činí především USA. Engelgard je přesvědčen, že vyhoštění ruských diplomatů „odráží nervozitu, s níž se řecká vláda staví k protestům“. Prakticky v průběhu třiceti let vychovávaly vlády Řecka své obyvatelstvo k věrnosti státnímu postoji v otázce Makedonie, jeho opuštění vyvolává velkou nespokojenost. Řecká vláda se rozhodla přenést ostří nespokojenosti na Rusko. Pokud by Rusko kvalitativně změnilo zahraniční politiku, nebylo by objektem útoků a obviňování, ale jedním z reálných hráčů v místních politických intrikách.

Premiér Makedonie Zoran Zajev vyhlásil referendum na nové ústavní pojmenováni země, které se bude konat v září nebo v říjnu. V lednu příštího roku musí řecký parlament dohodu ratifikovat, potom začne platit.

Převzato z Pravda.ru

***

Michail Karjagin

24. července 2018

Stále častěji se objevují úvahy o možných nových volbách do Státní dumy. Začalo to hned po oznámení Vladimira Putina, že se mu nelíbí ani jeden z projektů penzijní reformy. Duma, její vedení a poslanci, kteří v prvním čtení odhlasovali zákon, se dostali do obtížné situace. Tímto rozhodnutím předvedli neschopnost současného parlamentu v existujícím mocenském systému.

Informační kampaň nevznikla jen tak. Vyprovokovaly ji nezdařené akce vedení parlamentu k návrhu zákona o penzijní reformě. Duma váhala, vyčkávala, mluvčí Volodin se snažil využít krizovou situaci k boji s politickými oponenty. Bylo to zcela zjevné a jeho hra kolem penzijní reformy byla na politických kanálech TV probírána stále častěji. V informační kampani je proti Dumě několik objektivních podkladů, z nich tři hlavní:

Projekt penzijní reformy nejlépe předvedl tak zvanou subjektivitu Státní dumy. Její obraz začali aktivně tvarovat k Volodinovi loajální politologové ihned po tom, kdy se stal mluvčím. Duma se zde projevila jako slabošský pozorovatel, schopný jen přihlížet. Některé regionální parlamenty ignorovaly její pokyn a neposlaly v požadovaném termínu reakci na projekt reformy. Nepomohla ani Rada vůdců frakce Jednotné Rusko, která byla vytvořena po odchodu tajemníka generální rady strany „pro podporu kontaktu s regiony“, ale ve skutečnosti kvůli zachování subjektivity vedení Dumy, které bylo po ztrátě kontroly nad Jednotným Ruskem stále méně.

Státní duma nemohla propracovat penzijní reformu s parlamentní opozicí, která jako celek vystoupila proti. Duma se neohlížela na negativní ohlasy. Celá její subjektivita spočívala v nátlaku na členy frakce strany Jednotné Rusko, od nichž žádala souhlas. Dnes by bylo možno považovat Dumu za útvar třetí kategorie, za „slabý zákonodárný orgán“, který nemá možnost měnit, nebo odklánět vládní návrhy zákonů (vyjádření politologa Michaela Mezi).

Důvodem pro kampaň jsou pochybnosti o akcích Dumy, proti níž podle Nadace veřejné mínění (FOM) vystupuje 80 % Rusů. Poslanci jednali proti vůli lidu i dříve. Příkladem může být „balíček Jarovoj“, proti němuž bylo shromážděno 100 tisíc podpisů, anebo zvýšení HDP, proti tomu bylo drtivé množství občanů. Proti vůli občanů Duma přijala i jiné zákony.

Poslanci kterékoliv strany musejí opakovaně přijímat nepopulární rozhodnutí, ovšem potom musejí svým voličům vysvětlovat proč se tak rozhodli. V případě penzijní reformy to neudělali. Ještě ke všemu se v síti objevilo několik videí, ve kterých poslanci penzijní reformu obhajovali formou útoků na 80 % občanů stojících proti zvyšování důchodového věku. Například poslankyně Jampolskaja vystoupila s konstatováním, že se kritici reformy „vylučují z oblasti morálky a etiky“. Odtržení poslanců od lidu dovedlo národ k tomu, že se na Dumu dívá lhostejně a že s poslanci necítí žádnou spojitost.

  • Kasárenský typ zákonodárství

Volodin opakovaně upozorňoval na rostoucí disciplínu. Disciplínu představovala přítomnost na zasedání. Za malé porušení kázně byly zavedeny velké pokuty. Bývalí poslanci upozorňovali, že se zákonodárný orgán změnil na kasárna s jediným velitelem, jemuž se všichni musejí podřizovat.

V květnu 2017 konstatoval Volodin, že práce na disciplíně je hotová, ale hlasování o penzích ukázalo, že přísná opatření k nátlaku na poslance nemají potřebný účinek. Někteří poslanci pro reformu hlasovat nepřišli. Poslankyně Poklonská sice přišla, ale hlasovala proti ní. Nemluví to o rozkolu ve frakci (ohlašovali jej někteří experti a media), ale svědčí to o neefektivním dopadu systému obušku, který byl v posledních letech v Dumě zaveden. Zvýšení disciplíny znamená, že není diskuse. Například Volodin stroze usadil poslance Ivanova loni v listopadu, když ten chtěl vyzvat kolegy „hlasovat podle svědomí“ a ne na povel. Volodin to vzal jako kritiku své osoby.

Perspektivy

Předčasné parlamentní volby jsou drahé, mají značně vysoké transakční náklady. Bez ohledu na současné problémy není tolik důvodů, aby k nim vládu donutily. Informační kampaň na síti je následek krize Státní dumy, jejíž vedení nic nepodniká proti jejímu překonání. Pokud bude pokračovat ve stejném duchu, budou úvahy na téma předčasných voleb stále intenzívnější a budou se podepisovat na reputaci instituce i na hodnocení jejího vedení.

Převzato z Actualcomment.ru

*

Alexandr Bovdunov

26. července 2018

Ministr zahraničí Německa Maas vyzval při návštěvě Japonska k vytvoření svazku Berlína s Tokiem, který má být zaměřený proti Trumpovi, Rusku a Číně. Uvedl, že to jsou síly, které rozvracejí současný světový pořádek a Němci společně s Japonci jsou schopni to změnit. Podle některých odborných názorů je takové úsilí málo produktivní, protože oba státy nejsou schopné oprostit se od vazeb na USA a v postoji k Rusku  se obě země rozcházejí.

Ještě před cestou do Tokia uveřejnil Maas základní body svého přístupu pro jednání v Japonsku. Řekl: „Výsledek nového zahraničního politického směru je, že se některé základy dostaly pod ještě větší tlak. Rusko a Čína svými aktivitami dávají výzvu existujícím principům spravedlivé mezinárodní politiky.“

Podle Maase Berlín neuspokojuje jednání USA, jeho politika protekcionismu. Čína vyvolává obavy kvůli zvyšujícím se snahám přesunout politickou rovnováhu na svoji stranu za použití „nečestných praktik“ v obchodě a Moskva má vinu připojením Krymu a „rozpoutáním války“ v Donbase. Maas je také nespokojený úlohou Moskvy v syrském konfliktu, bez ohledu na to, že RF vede v Sýrii válku proti teroristům na žádost syrské vlády.

Maas vidí ve spojení Německa a Japonska možnost ustavení pravidel hry na mezinárodní scéně a být architekty i motory mezinárodního pořádku. Jeho japonský kolega mu přizvukuje. Na společné tiskové konferenci obou ministrů (Heiko Maas a Taro Kono) německý ministr uvedl: „Dnes je důležitější než bylo dříve nastolit co nejtěsnější spolupráci Německa s Japonskem. Jsou to země sdílející stejné hodnoty a jsou lídry v Evropě, respektive v Asii.“

Náhodné shody

Japonsko se ve své zahraniční politice dlouho orientovalo na Velkou Británii. V roce 1936 pak uzavřelo vojensko-politický svazek s nacistickým Německem, formálně určený proti šíření komunismu. Po porážce ve druhé světové válce připadly oba státy do sféry vlivu USA. Hlavní roli ve vztazích mezi nimi hrála ekonomika a zvláště dvoustranný obchod. V mezinárodních záležitostech by rády reformovaly RB OSN tak, aby bylo možno zapojit nové stálé členy.

Starší vědecký pracovník Centra německých výzkumů Ruské akademie věd Alexandr Kamkin poskytl rozhovor RT. Podle něj pronesl německý ministr zahraničí v Tokiu „tradiční fobie evropských liberálů“, část z nich vyznávají i v Japonsku.

„Analogie mezi současným spojenectvím Japonska a Německa se situací před třiceti až čtyřiceti lety, v době osy Berlín – Tokio, není hluboká. Zakládá se jen na shodě účastnických zemí.“

Neshody v americko – evropských vztazích podněcují Evropany hledat mezi státy stejně smýšlející, zneklidněné rostoucí vojenskou silou Číny a jednáním USA. Japonsko je v tomto případě přirozeným spojencem. „Evropští politici jsou nervózní a snaží se přetáhnout na svou stranu země, které sdílejí hodnoty ekonomického globalismu,“ říká Kamkin.

Válka všech proti všem

V červenci podepsala EU s Japonskem dohodu o vytvořené zóny volného obchodu. Výsledkem je ekonomický prostor, na který připadá třetina světového HDP. Svazek vznikl na pozadí obchodních diskusí o tarifech.

Docent Alexandr Savčenko uvedl: „Nyní se v oblasti světového obchodu vede válka všech proti všem a podpis dohody o volném obchodu Evropy a Japonska je možno hodnotit jako pozdrav Trumpovi.“

Experti oslovení RT jsou toho názoru, že Japonsko je si s EU blízké obecným postojem k pravidlům mezinárodního obchodu, nesouhlasem s protekcionistickou zahraniční hospodářskou politikou Trumpa a nátlakem Číny na světových trzích.

Profesor MGIMO (Moskevský státní institut mezinárodních vztahů) Vladimir Nelidov považuje za velmi významnou snahu Tokia o mnohovektorovou politiku. Řekl: „Jestli bylo Japonsko po mnoho desetiletí orientováno na hlavní spolupráci s USA, nyní se navrací k velmi mnohostranné orientaci.“ Analogickou tendenci má i Německo. Maas v Tokiu k vytvoření „aliance multilateralistů“ – zemí podporujících mnohostranné dohody. Vzhledem k ochlazení vztahů s Amerikou se podle Maase může Berlín sblížit s mnoha zeměmi Afriky, Asie a Jižní Ameriky. Avšak Kamkin si myslí, že v tomto případě existuje řada omezení. Japonsko je schopno být důležitým regionálním spojencem, jenže aliance drobných států proti světovým mocnostem není perspektivní. Koncepce ignorování vedoucích světových mocností, jako jsou Rusko a USA, a směřování zahraniční politiky jen s přihlížením k národním zájmům je předurčena k fiasku. Hovoří to o slabosti evropských elit. Konkrétně uvádí: „Omezená politika, založená na liberálních hodnotách překáží obnovení spolupráce s naší zemí, stejně tak jako politika hodnot nedovolí být realisty ve vztahu k USA. Evropští liberální politici se sami zahnali do kouta zejména pro svoji nepružnost.“

Vrátit zbloudilého syna

Evropané a Japonci nemohou úplně odmítnout partnerství s USA z ekonomických důvodů. Po desetiletí na ně byli ideologicky orientováni, a to se stalo posvátným. Ve výsledku ti nejvěrnější američtí spojenci, Evropané, nekritizují USA, ale Trumpa. Maas to vyjádřil tak, že bez ohledu na řeči Trumpa zůstane za hranicemi EU Washington hlavním spojencem Berlína.

Nelidov řekl: „Spolupráce Japonska a Německa bude v mnohém směřovat k tomu, aby se USA vrátily na cestu světového pořádku, který ony samy založily, ale snahou Trumpa je jej nyní rozvrátit. Budou se všemi silami snažit vrátit zbloudilého syna do domu, který sám postavil.“

Dne 25. července se na jednání prezidenta USA a šéfa EK strany dohodly na nové fázi vzájemných vztahů. Trump řekl, že se mají věnovat jejich nové fázi. Platí to pro práci na kurzu nulových daní, nulových bariér, nevztahujících se na daně a nulových subvencí na průmyslové výrobky, vyjma automobilů.

Přitom Německo a Japonsko a dokonce ani Japonsko a EU nejsou schopny zformovat na USA skutečně nezávislý blok a zkoordinovat úsilí ohledně jiných „narušitelů“ světového pořádku, v první řadě Ruska.

Nelidov říká: „S ohledem na Rusko neexistuje základ pro koordinaci. Japonsko zde provádí nezávislou politiku. Tokio alespoň demonstruje solidaritu se Západem a Evropou, konkrétně ve věci sankcí. Premiér Abe je osobně naladěn na navazování vztahů s Ruskem, a proto se nebudou nějaké negativní kroky vůči Rusku přijímat.“

Převzato z RT.com

Není zde článek celý?