Tomio žene k Ústavnímu soudu Pitomia. Politujme oba, vyhrát se to nedá

Spor místopředsedy Sněmovny Tomia Okamury (SPD) s vydavatelstvím Czech News Center kvůli přezdívce Pitomio míří vysoko. Bude se jím zabývat Ústavní soud (ÚS). Počátkem července obdržel Okamurovu stížnost, jako soudce zpravodaj ji dostal na starost předseda soudu Pavel Rychetský.

Okamura letos neuspěl s dovoláním k Nejvyššímu soudu (NS), ústavní stížnost je poslední mimořádný opravný prostředek.

Pan předseda Okamura by měl zvážit, čeho lze dosáhnout. I kdyby se mu povedlo, že by se jeho pitomiová kauza zase vrátila soudům k dalšímu projednávání, objeví se slovo Pitomio v médiích a na sociálních sítích ještě desetitisíckrát a v běžné řeči asi milionkrát. Čím víc se v tom bude vrtat a do toho zabrušovat, tím víc to bude nevonět. Zlomyslné mediální hyeny mohou beztrestně chrlit nesčetně článků, kde se označení Pitomio objeví jako citace a na to bude Vůdce krátký. Dosáhnout se dá leda toho, že se u každého Pitoma konstatuje, že se Tomiovi nesmí v médiích říkat Pitomio.

Existují ještě další varianty jeho křestního jména, které také nejsou lichotivé. Bude nutno se soudit o každou zvlášť. Český lid je v těchto věcech mimořádně tvůrčí. Bylo by zajímavé sledovat, jak Věčný předseda vyvrací, že neprodělal žádný chirurgický zákrok, jehož název umožňuje další přezdívky.

Každý, kdo vyleze na veřejnost, by se mohl pořád soudit kvůli nějakým nelichotivým označením. Jistý nahnědlý sociolog (nahnědlý je také hodnotící přídavné jméno) třeba soudí, že jsem „fašistická svině“. Svině možná, ale proč fašistická, když jsem současně označován za neomarxistu? Neomarxistická, fašistická svině, černoprdelník a zrádce církve, placený Bakalou (že o tom nevím, někde mi unikají prachy) na mých rukou lpí krev (Evropanů zabitých teroristy, protože sluníčkář, neasi, přece jasný, paní, stoka a žumpa). Prostě folklor. Pořád lepší než ruský šváb, alkoholik co krade, vlastenec a jiné lichotky. Chce to trochu odolnosti, stačí jí málo.

Předseda Okamura prohrál svůj spor předem. Lidi lze hodně oblbovat, jak jsme toho každodenně svědky, ale těžko se jim účinně dá přikázat, jak mají mluvit.

Když politik nechce, aby se o něm něco říkalo, nemá určité věci dělat, nebo je má dělat tak, aby to vypadalo chytře.

Ostatně si ani snad nemyslíme, že by předseda byl pitomý. Mnoho věcí dělá nesporně obratně. Je to populistický talent. Jen míra a způsob, jak to dělá, mnohonásobně překračují obvyklou míru. Pitomiové jsou především ti, kdo mu na to skočí a volí ho.

Není zde článek celý?