Amatérská okénka profesionálního zpravodajství ME v atletice

Je známou skutečností, že politici a vůbec všichni ostatní veřejní činitelé si za své zástupce nikdy nevyberou lidi chytřejší, schopnější a informovanější, než jsou oni sami. A to už z prostého pudu sebezáchovy. Ti chytřejší, schopnější a informovanější jejich zástupci by je totiž nejen zastínili, ale přirozeným během jevů a událostí by je po čase z jejich postavení i vystrnadili.

Docela jako by tohle platilo i u sportovních redaktorů – a to když si vybírají ať již své spolupracovníky dlouhodobější, jako třeba své spolukomentátory, anebo spolupracovníky krátkodobější, třeba experty, se kterými právě o probíhajících či právě skončených sportovních událostech vedou ve studiích řeč. Konkrétně mám teď před očima oblíbeného sportovního redaktora Zárubu, který si za „expertky“, s nimiž diskutuje o právě probíhajícím berlínském Mistrovství v lehké atletice, vybral dvě bývalé atletky reprezentantky. Ženy to velmi sympatické, sportovně zasloužilé – ale že by svými odbornými postřehy přibily posluchače k židlím v momentu, kdy otevřou ústa, se bohužel říct nedá. Spíš si v momentech jejich projevů zaběhnete do kuchyně třeba ohřát polévku, a pokud to sportovní redakce či Záruba, mysleli takhle – to znamená: nečumte na obrazovku jako přikovaní a najděte si čas i na své nejběžnější lidské potřeby! – pak tahle moje esej není nic než omyl.

Ale mám nepříjemný pocit, že takto celá ta věc zamýšlená přece jen nebyla. A že stojí spíš tak, že redaktor Záruba někoho ke svým rozpravám o probíhajících dějích mistrovství potřeboval, ale nepotřeboval k nim nikoho, kdo by o nich věděl o dost víc, než o nich ví on sám.

A tak se na obrazovky během vzrušujících bojů na ME vplížila trapnost a nejistota dvou žen, na jejichž bedra byl vložen úkol, na který vpravdě nestačí. Ale protože jsou ze sportu zvyklé překonávat i cíle nedosažitelné a jsou též vděčny muži, který si z tisíců dalších možností právě jen je dvě pro tento úkol vybral, rozhodly se s ním poprat na férofku.

A tak se s ním perou, a není pro nás, bohužel, žádnou výhrou, když cítíme, že je to možná lítější boj, než jsou ty, které před našimi zraky probíhají na dráze olympijského stadionu.

Není zde článek celý?