Američané Jay a Lauren byli zavražděni v Tádžikistánu. Jejich smrt zneužívají Konvičkové a spol.

Američané Jay Austin a Lauren Geoghenanová se déle než před rokem vzdali dobře placených míst ve Washingtonu a rozhodli se na kole objet svět. Milovali krásy přírody a rádi se potkávali s lidmi. Procestovali Afriku, některé evropské země a pak projížděli asijskými státy. Jejich cesta bohužel tragicky skončila v Tádžikistánu, kde do nich skupina mužů najela autem. Oba zemřeli.

Jay a Lauren prostě a jednoduše věřili tomu, že lidé na světě jsou dobří a také se jim to na mnoha místech světa potvrdilo. Přesto je jejich tragédie předmětem hrubých narážek na „sluníčkářskou naivitu“ a někdy jsou i terčem výsměchu. Lidé typu Martina Konvičky, se cynicky zaradovali, že „sluníčkáře zabili islamisté“.

Pro upřesnění – k útoku v Tádžikistánu se přihlásil Islámský stát. Toto území ale není Islámským státem ovládáno (a ISIS se hlásí ke všemu, co jen trochu zavání teroristickým útokem). Tádžikistán sice nepatří mezi nejbezpečnější destinace, místo, kde se tragédie stala, je ovšem turisty navštěvováno poměrně běžně.

Útok byl podle vyšetřovatelů inspirován aktivním členem Islámské strany obrody Nosirchudžou Ubajdovem, na něhož byl v roce 2015 vydán mezinárodní zatykač. Tato strana byla rozpuštěna a v zemi je dokonce ústavně zakázáno formovat náboženské politické strany. Logicky se tudíž jedná o úplně jinou situaci, než na místech, která ovládá Islámský stát.

Dva mladí lidé byli zavražděni. Když se normální člověk dozví tuto zprávu, první, co cítí, je lítost. Ovšem víte, co udělá Martin Konvička? Sdělí světu, že Jay Austin byl vegan a Lauren Geoghenanová vegetariánka. Napíše lživé tvrzení, že oba jeli na území kontrolované teroristy a mezi řádky svým podobně zvráceným fanouškům napíše: „Podívejte se, sluníčkáři, co odešli z práce, jeli mezi teroristy, a ti je zabili. Haha, já jsem to říkal.“

Je opravdu smutné, jak daleko je možné zajít ve zneužívání lidských tragédií. Jay a Lauren samozřejmě věděli, že cestování po celém světě může znamenat i nebezpečí. Někdy se prostě člověk ocitne ve špatnou chvíli na špatném místě. Ne všechna místa jsou stejná jako okolí vašeho rodného města. Ale fakt, že je někdo schopen se vysmívat něčemu takovému, v době, kdy je naprosto běžné cestovat i do mnohem nebezpečnějších částí světa, je prostě neuvěřitelný.

Příběh cestovatelů, kteří milovali krásu světa a dobré lidi

Jay Austin byl po studiu sedm let zaměstnancem amerického ministerstva bydlení a územního rozvoje. Na svém blogu v polovině července 2017 napsal, že se rozhodl radikálně změnit život, protože už propásl příliš mnoho západů slunce.

V roce 2012 Jay potkal Lauren Anne Geogheganovou, která absolvovala univerzitu v Georgetownu a pak pracovala v přijímacím středisku vysoké školy. Milovala dobrodružství a cestování, navštívila mimo jiné Bejrút, kde se učila arabsky. V Madridu se zase učila španělštinu.

Jay a Lauren se do sebe zamilovali a začali spolu snít o cestě kolem světa na kole. Ke svému plánu přistoupili metodicky a nejprve si vyzkoušeli delší jízdu po údolích a horách Islandu. A pak pečlivě naplánovali do nejmenšího detailu, co si na svoji cyklistickou cestu kolem světa vezmou, a to z hlediska váhy a nutných potřeb.

Pak přišel den D a oni se rozloučili s přáteli, kteří měli pochybnosti o jejich příliš náročné cestě. Jedna kamarádka Lauren nyní tvrdí, že Jay měl přílišnou toleranci vůči nebezpečí a tím ovlivnil i svoji přítelkyni. 

Cestu kolem světa zahájili v nejjižnějším cípu Afriky a od počátku čelili nejrůznějším problémům. Ale také se nechávali uchvátit krásou krajiny. Spali vesměs ve stanu a bavili se s lidmi, které potkávali. Byli to plnokrevní cestovatelé. Dny se změnily na týdny a pak na měsíce. Jejich těla se začala námaze bránit a Lauren po jízdě několika africkými zeměmi skončila na francouzské pohotovosti s ušní infekcí. Oba také trpěli žaludečními potížemi a bolestmi v krku.

Přesto pár v náročné cestě znovu pokračoval a v zimě dorazili přes Maroko do Evropy. A často si zapisovali, jak se k nim lidé cestou chovali.

Na svém blogu zaznamenali, jak jim třeba v deštivém počasí pomohl pán s dodávkou, který je nechal usušit ve svém domě. Také ale zaznamenali setkání s krutostí: v jednom horském průsmyku jim skupina lidí zablokovala cestu a chtěli jim ukradnout kola.

Jay se ale snažil vždy vidět to dobré. Po nepříjemných zážitcích napsal, že nechce přijmout hledisko, že je svět děsivé místo a že lidé jsou zlí. Naopak: „Lidé jsou z větší části laskaví. Velkorysí, nádherní a laskaví.“

Po cestě Evropou od Španěkska po Balkán pak projeli Tureckem a navštívili republiky bývalého Sovětského svazu. Poslední fotografie na jejich instagramu jsou z Tadžikistánu. Tam jejich deník náhle končí.

Je neobyčejnou tragédií, že tito dva citliví a milí lidé, kteří věřili v dobro lidí a krásu světa, zemřeli tak nečekaně ve střetu se zločinci. Je přitom zcela irelevantní, zda jejich vrazi vyznávali islám nebo cokoli jiného. Jedná se o útok pravděpodobně velmi primitivních lumpů na ušlechtilé lidi.

Úvahy o naivitě těchto dvou mladých Američanů jsou odporné. Jistě, že jakási zvýšená tolerance k nebezpečí patří k životnímu stylu cestovatelů. Jenže právě takoví lidé dokážou objevovat svět a přispívají k pochopení mezi různými kulturami. Jejich pohled na svět byl stoprocentně bezelstný a oduševnělý. Zemřeli kvůli barbarství, s nímž se můžeme setkat všude na světě. Nejen v Tadžigistánu.

Jedna z posledních fotografií Jaye před smrtí

Svoji cestu kolem světa zahájili Jay a Lauren v červenci 2017.

Neuvěřitelný východ slunce u jezera Malawi

Setkání s místními lidmi v Kyrgyzstánu

Cesta po francouzském pobřeží v Provence

Lauren v Černé hoře nad zálivem Boka Kotorská

Poslední příspěvek na instagramu z 25. července 2018

Pavel Safr Twitter Banner

Není zde článek celý?