„Český politický establishment reagoval na návrh Macrona… hlubokým mlčením“

Francouzský prezident Emanuel Macron ohlásil nové úsilí jeho strany při prosazování evropského obranného plánu. Během setkání se zástupci diplomatického sboru Macron zdůraznil, že Evropa už nemůže důvěřovat USA v otázce zajištění vlastní bezpečnosti.

Podle slov pána Elysejského paláce by se evropské země měly samy začít zabývat vlastní bezpečností, k čemuž je nutné přizvat i Rusko. Dialog by se měl podle Macrona zaměřit na kybernetickou bezpečnost, chemické i konvenční zbraně, teritoriální konflikty, vesmírnou bezpečnost a ochranu polárních oblastí.

Jak český politický establishment reagoval na výzvu francouzského prezidenta o možné spolupráci s Ruskem v oblasti bezpečnosti?

„Přesně, jak je u něj v takových případech zvykem — hlubokým mlčením. Čeští politici už tradičně čekají, jak Západ zareaguje, aby se pak mohli přidat na tu „správnou“ stranu,“ řekla v rozhovoru pro Sputnik předsedkyně Institutu slovanských strategických studií v Praze, politoložka Radmila Zemanová-Kopecká.

Zemanová-Kopecká: Francouzský prezident je navíc lehce nepředvídatelný. Na jedné straně hlásá spolupráci s Tureckem a Ruskem v oblasti bezpečnosti, na druhé ale vlastně vzápětí označí za nepřítele jak italského vicepremiéra Mattea Santiniho, tak i maďarského premiéra Viktora Orbána, kteří jsou oba pro posílení bezpečnosti svých zemí před nelegálními migranty. Kupodivu se ani jeden neobává Ruska. Pro alternativní česká média bylo příjemným chvilkovým překvapením prohlášení francouzského prezidenta, že v zájmu bezpečnosti Evropy je třeba spolupracovat i s Ruskem. Ale prezident Macron říká, co se mu zrovna hodí. Vždyť bezpečnost v jeho zemi je silně otřesena přílivem migrantů páchajících trestnou činnost na ulicích francouzských měst. A neschopnost francouzské policie situaci zvládat je už jeho osobní a dost velký problém. České politické špičky jsou zatím v jiné situaci, takže raději budou dělat „pštrosí politiku“, jako kdyby francouzský prezident nic neřekl.

Co bylo nejspíš důvodem vstřícné „otočky“ prezidenta Macrona vůči Rusku?

Zrekapitulujme si, co vlastně řekl. „Evropa už se nemůže v této otázce (bezpečnosti) spoléhat jen na Spojené státy…“ A podívejme se na současný postoj USA, který by se bez nadsázky už dal nazvat vydíráním. Zjednodušeně lze slova prezidenta USA Donalda Trumpa přeložit takto: „Vy budete platit 4 % z rozpočtů vašich zemí, budete poškozovat svou ekonomiku protiruskými a protičínskými sankcemi, budete od nás kupovat předražený plyn místo ruského, a my vás za to možná budeme chránit. A možná také ne.“ Myslíte, že Evropané stojí o takového spojence? A Macron to samozřejmě ví <…>. Pak je tu ale otázka, proč by měla Evropa své doslova hříšné peníze vyhazovat americkým oknem? Zejména po zmíněných výhrůžkách amerického prezidenta. V zemích Evropy navíc převládá neklid kvůli problémům s migranty a ničím nepodložené „ruské hrozbě“ dnes mnozí občané Evropy prostě nevěří. V rovině osobní si musíme uvědomit, že Macron si velmi přeje být politikem světového formátu, jakými jsou třeba Vladimir Putin, Angela Merkelová nebo Donald Trump. Výrok o spolupráci s Ruskem v bezpečnostní sféře považuji za jeden z jeho pokusů na sebe alespoň upozornit. Tím spíš, že takovou spolupráci podmínil Macron „podstatným pokrokem“ v jednáních s Moskvou o Ukrajině, kterou už většina jeho evropských kolegů považuje za zkorumpovaný stát s věčně nataženou rukou. Bylo to dost neobratné a asi by si Francie opravdu zasloužila v čele někoho politicky „šikovnějšího“ <…>.

Prezident Emanuel Macron mluví o spolupráci s Ruskem v oblasti bezpečnosti, prezident Zeman opakovaně vystupuje proti sankcím vůči Rusku — oba jsou ale svázaní závazky vůči EU. Dá se ten začarovaný kruh nějak rozetnout?

Bude-li se jednat podle not Bruselu, žádné zázraky nečekejme a Macron může zítra mluvit opět docela jinak. Jistou nadějí jsou ale země V4 spolu s Rakouskem a Itálií, které jsou schopné vytvořit tzv. bezpečnostní pásmo bránící migrační vlně. Ta už působí obří problémy nejen v Řecku, v severských zemích, ve Francii či Itálii, ale i v samotném Německu, kde už se občané bouří proti zvůli nepřizpůsobivých a agresivních migrantů. Může se tak stát, že se země onoho zmíněného pásma rozhodnou pro razantní zvýšení bezpečí hranic svých zemí. Pak vidím reálnou možnost jednání mezi těmito zeměmi a Ruskem, které by se tak mohlo stát do jisté míry zárukou bezpečnosti těchto zemí. USA hájí svoje zájmy, takže spoléhat na ně nelze. Navíc už příliš mnoho lidí ví, že Rusko nepředstavuje hrozbu pro nikoho, nejde-li o terorizmus, protože právě pro ten je Rusko asi jedinou skutečnou hrozbou. Ale pro země, které se právem nástupu terorizmu obávají, je spolupráce s Ruskem nadějí na bezpečí.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce


Není zde článek celý?